11 - 15.kpitola 1/2

27. prosince 2007 v 10:59 | Phoebe Esteban |  11 - Pán stínů
Výhodou očisty bylo, že se mi rychleji zahojilo zranění a zase jsem nabral všechnu sílu. O pár dní později jsem byl skoro v pořádku, až na bolesti hlavy a občasné bolesti.
Zrovna jsem dělal kliky, abych si vybil přebytečnou energii, když jsem uslyšel, jak Debbie v přízemí vyjekla. Okamžitě jsem se zarazil a vyměnil jsem si s Harkatem ustaraný pohled. Rychle jsem k němu doběhl a vytáhl jsem si z ucha jeden špunt, který mi měl pomáhat před zvuky z ulice.

"Neměli bychom se tam jít podívat?" zeptal se Harkat a pootevřel dveře. Slyšeli jsme, jak Debbie něco vzrušeně povídá a zanedlouho se k ní přidala Alice; taky mluvila hodně rychle.
"Podle mě se nic nestalo," zamračil jsem se."Zdají se mi spíš šťastné, jako by nějaký starý přítel..." Odmlčel jsem se a pleskl jsem se do čela. Harkat se rozesmál a oba jsme vyjekli najednou: "Vandža!"
Rozrazili jsme dveře, seběhli jsme schody a uviděli jsme Alici s Debbie, jak si povídají s mohutným, načervenalým zelenovlasým mužem, oblečeným do fialových zvířecích kůží, naboso a s pásem plným shurikenů omotaným kolem trupu.
"Vandžo!" vyjekl jsem šťastně a stiskl jsem mu ruce.
"Rád vás zase vidím, pane,"řekl Vandža s překvapující slušností. Pak se zakřenil a pevně mě objal."Darrene!" vykřikl."Chyběl jsi mi!" Pak se otočil na Harkat."A ty jsi mi chyběl taky, příšerko!"
"Tak to říká ten pravý," zašklebil se Harkat.
"Oba vás rád vidím, ale ze všech nejraději vidím tady dámy,"řekl Vandža, pustil mě a mrknul na Alici s Debbie."Pro ženskou krásu přece horkokrevní muži žijí, ne?"
"Od přírody lichotník,"zafuněla Alice."Vsadím se, že to říká každé ženě, kterou potká."
"No jasně," zamumlal Vandža,"protože všechny ženy jsou krásné, každá svým způsobem. Ale ty jsi mnohem krásnější než všechny ostatní, drahá - hotový anděl noci!"
Alice si opovržlivě odfrkla, ale neušel mi zvláštní úsměv, který ji pohrával v koutcích rtů. Vandža vzal Debbie a Alici kolem ramen a vedl nás do obýváku, jako by tenhle dům patřil jemu a my byli hosté. Posadil se, pohodlně se uvelebil a řekl Debbie, aby přinesla něco k jídlu. Opáčila - tak, aby si byla jistá, že jí pochopil - že dokud tu bude bydlet, bude si jídlo nosit sám, a on se rozesmál.
Bylo úžasné, že Vandžu Pochoda Válka jizev nijak nezměnila. Byl energický a hlučný jako obvykle. Pověděl nám o svých nových zážitcích, o zemích, které navštívil, o vampýrech a vampetech, které zabil, a z jeho úst to znělo jako jedno velké dobrodružství bez jakýchkoli rizik.
"Když jsem se doslechl, že Leonard je tady, přišel jsem sem co nejdřív to šlo," vyprávěl."Míhal jsem bez přestávky. Neprošvihnul jsem ho, že ne?"
"Nevíme,"řekl jsem."Neslyšeli jsme o něm nic od té noci, kdy mě málem zabil."
"Ale co ti říká srdce?"zeptal se Vandža a vpíjel se do mě pohledem, pusu sevřenou do tenké linie.
"Je tady,"řekl jsem potichu."Čeká na mě - na nás. Myslím, že tady se splní proroctví pana Sudda. Setkáme se s ním na ulici - nebo v podzemí - a zabijeme ho, nebo on zabije nás. A to bude konec Války jizev. Pokud..."
"Co?" zeptal se Vandža, když jsem mlčel.
"Tohle mělo být poslední setkání. Čtyřikrát se naše cesty setkají. Když mě měl na milost a nemilost, bylo to počtvrté, ale oba jsme naživu. Možná to pan Sudd pochopil špatně. Možná jeho proroctví už neplatí."
Vandža nad tím přemýšlel."V něčem máš pravdu," připustil."Ale i když O. Sudda nesnáším, musím říct, že co se týká proroctví, nikdy se nemýlil - tedy aspoň jsem o tom neslyšel. Řekl ti, že budeme mít čtyři šance ho zabít, že jo?" Kývnul jsem."Takže tam třeba musíme být oba. Možná se tvé setkání nepočítá."
"Ale moje případná smrt by se počítala,"zavrčel jsem.
"Ale on tě nezabil," řekl Vandža."Možná nemohl. Možná to prostě nebyl jeho osud."
"Jestli máš pravdu, tak na něj narazíme znovu,"řekl jsem.
"Jo,"řekl Vandža. "Boj na život a na smrt. Ovšem když vyhraje, nezabije nás oba. Evanna řekla, že v případě prohry jeden z nás přežije." Evanna byla čarodějka, dcera pana Sudda. Skoro jsem na její část proroctví zapomněl. Kdyby Steve vyhrál, jednoho z nás by nechal naživu, aby sledoval úpadek klanu.
Nastalo dlouhé, nepříjemné ticho - přemýšleli jsme nad proroctvím a nebezpečím, kterému budeme muset čelit. Nakonec ticho prolomil Vandža tím, že hlasitě zatleskal. "Té ponurosti už bylo dost! Co vy dva?" Otočil se na Harkata a na mě."Jaká byla vaše cesta? Už víte, kdo byl Harkat?"
"Jo,"řekl Harkat. Podíval se na Debbie a Alici." Nechtěl bych být nezdvořilý, ale.... mohly byste nás nechat chvilku... o samotě?"
"Mužské záležitosti?" zeptala se Alice provokativně.
"Ne," ušklíbnul se Harkat. "Knížecí záležitosti."
"Budeme nahoře,"řekla Debbie."Pak nás zavolejte."
Vandža se postavil a na rozloučenou se oběma ženám uklonil. Když se posadil, tvářil se zvědavě."Proč ty tajnosti?" zeptal se.
"Kvůli tomu, kdo jsem byl," vysvětloval Harkat,"a kde...jsme na to přišli. Myslíme, že bychom to... neměli probírat před nikým... jiným než knížetem."
"Zajímavé,"řekl Vandža a dychtivě se naklonil dopředu.
Rychle jsme Vandžovi převyprávěli o naší cestě pustinami, o příšerách, se kterými jsme bojovali, o Evanně, šíleném námořníkovi - Spitsovi Abramsovi - a o dracích. Nic neříkal, ale napjatě poslouchal. Když jsme mu řekli, že jsme z Jezera duší vytáhli Kurdu Smolta, spadla mu čelist.
"Ale to nejde!" protestoval."Harkat žil v době, než Kurda zemřel."
"Pan Sudd umí cestovat časem," vysvětlil jsem."Stvořil Harkata z Kurdových ostatků, pak ho vzal do minulosti, aby mohl sloužit jako můj ochránce."
Vandža pomalu zamrkal. Pak se mu ve tváři objevil vztek - a strach. "Zatracený Osmond Sudd! Vždycky jsem věděl, že je silný, ale zahrávat si s časem... Co je to za ďábelskou zrůdu?"
Byla to řečnická otázka, tak jsme se nikdo nenamáhali s odpovědí. Místo toho jsme mu převyprávěli, jak se Kurda rozhodl obětovat se - měli s Harkatem jednu duši, takže se mohl vrátit jenom jeden - a my se vrátili do přítomnosti."
"Do přítomnosti?" vyštěknul Vandža."Co tím myslíte?"
Harkat mu vysvětlil naší teorii - že ten svět je naše budoucnost. Když to Vandža uslyšel, roztřásl se, jako by ho někdo polil studenou vodou."Nikdy by mě nenapadlo, že by Válka jizev mohla být takhle krutá," zašeptal. "Věděl jsem, že je naše budoucnost na ostří nože, ale nikdy by mě nenapadlo, že s sebou strhneme i lidi." Zavrtěl hlavou a odvrátil se."Musím si to promyslet."
Harkat ani já jsme nepromluvili jediné slovo. Minuty utíkaly. Čtvrt hodiny. Půl hodiny. Konečně si povzdychl a otočil se na nás."Pochmurné zprávy,"řekl." Ale možná to není tak strašné, jak to vypadá. Z toho, co jste mi řekli, si myslím, že vás Sudd skutečně poslal do budoucnosti - ale taky mám pocit, že by to neudělal bez dobrého důvodu. Mohl si z vás utahovat, ale mohlo to být varování.
Tahle prokletá budoucnost nás pravděpodobně čeká, když prohrajeme. Steve Leonard je ten, kdo ovládne svět a dovede ho k zániku. Ale když zvítězíme, můžeme tomu zabránit. Když Sudd přišel do Upíří hory, řekl, že jsou před námi dvě budoucnosti, ne? V jedné zvítězí vampýři, v druhé upíři. Myslím, že Sudd vám to ukázal, aby nám došlo, že prostě musíme vyhrát. Nebojujeme jen za sebe - bojujeme za celý svět. Ta pustina je jedna budoucnost - jsem si jistý, že svět, kde vyhrajeme, je úplně jiný."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andress Andress | 27. prosince 2007 v 11:15 | Reagovat

Uctivá poklona Phoebe. Zrovna jsem přečet veškerej překlad co tu máš a musim se ti klanět nad tou horou práce co si pro nás udělala, díky. btw: first post

2 dejdy dejdy | 27. prosince 2007 v 11:19 | Reagovat

SUPER!

3 setus setus | E-mail | 27. prosince 2007 v 11:21 | Reagovat

hukot,další pls

4 Angelus Angelus | E-mail | Web | 27. prosince 2007 v 11:48 | Reagovat

jujky konečně je tu i můj vacha....jupííí......ted uz se jenom těšim na debbie a darrena ;)

5 Prasatko CHRO Prasatko CHRO | E-mail | 27. prosince 2007 v 12:18 | Reagovat

Super! Diky moc Phoebe! Hlavne rychle dalsi=))!!

6 Kaaaja Kaaaja | Web | 27. prosince 2007 v 12:25 | Reagovat

Drsný... :-D

7 Natálie Natálie | 27. prosince 2007 v 13:18 | Reagovat

BOŽÍ!!A budoucnost je stále záhadou.Těším se na další kapitolku

8 Wontik Wontik | 27. prosince 2007 v 13:20 | Reagovat

Tenhle díl byl mazeeec :D ....a konečně tam mám Vanchuuuuu *in love* :D

9 Toren Toren | Web | 27. prosince 2007 v 15:22 | Reagovat

Super a je to dlouhý dík Phoebe a taky je paráda že se vrátil Vandža......

10 Cleare Cleare | 27. prosince 2007 v 16:47 | Reagovat

super senza extra very good.....prostě bomba!!!!!

11 Šutřík Šutřík | 27. prosince 2007 v 18:35 | Reagovat

Rád bych ti něco doporučil: odpočiň si od překládání a dej sem zase projednou kapitolku CHL. =)

12 Wontik Wontik | 27. prosince 2007 v 19:33 | Reagovat

A myslíš si,že CHL napsala češka???:)

13 Šutřík Šutřík | 27. prosince 2007 v 20:37 | Reagovat

No vidíš, to mě nenapadlo, myslel jsem si, že jo, ale asi jsem se spletl. ;)

14 LucYinkA LucYinkA | 27. prosince 2007 v 21:23 | Reagovat

supéér úúžasnéé já chci pokrááčko:):D

15 milan milan | Web | 28. prosince 2007 v 11:06 | Reagovat

já takyyy

16 tarantule tarantule | Web | 28. prosince 2007 v 13:14 | Reagovat

super kapča..zase se vrátil Vancha :D:D

17 terik terik | E-mail | 29. prosince 2007 v 2:05 | Reagovat

phoebe mas muj obdiv

18 D.S D.S | 29. prosince 2007 v 11:38 | Reagovat

SSSSHHHAAAANNNN FoReVeR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!:D :D :D :D :D :D :D

19 Bára Bára | 11. ledna 2008 v 11:44 | Reagovat

Napadlo mě,že to třeba mohla bejt budoucnost kde vyhrajou upíři,když si Sudd tak rád utahije z lidí.....

20 weruska weruska | 16. listopadu 2008 v 18:40 | Reagovat

a co když je ta budoucnost jistá...?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.