Září 2007

CHL - 7.kapitola 2/2

30. září 2007 v 15:58 | Phoebe Esteban |  FF - Chuť lásky
"Zkouška 11, Vodní bludiště," prohlásil Mika a nepřestával na mě zírat. Podíval jsem se na Vaneze a cítil jsem se nepohodlně. Vanez se díval na Miku, pak mě vzal za ruku a dotáhl mě k východu, potichu si mumlal,"Ten starý zvrácený hajzl."
Pobavilo mě, že Vanez Miku tak strašně nesnáší - vždyť se mi nic nepokusil udělat, jen na mě zíral. A Vanez - ten mi dělá pořád něco. Takže bych měl mít teoreticky Miku radši než Vaneze. Teoreticky, povzdechl jsem si. Navzdory tomu, co mi všechno provedl, jsem byl rád, že se kvůli mě každého vzdal. Jsem rád, protože už nemůže obtěžovat žádného jiného upíra, opakoval jsem si. V tu chvíli se za náma ozval Mika,"Měl by sis dávat pozor na jazyk, Vanezi Blane. Jen proto, že už nejsi generál, ti neprojde všechno - tvá práce i život v Hoře závisí na knížatech."

10 - 21.kapitola 1/2

29. září 2007 v 13:59 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Po dlouhém spánku a teplém jídle (díky bohu za sporák) jsme si zabalili nějaké plechovky a pití (pro Spitse byly prioritou tři zbylé lahve whisky), pár delších nožů, a opustili jsme kuchyň. Před odchodem jsem zhasnul - zažitý zvyk ještě z dob, kdy na mě mamka děsně křičela, kdykoliv jsem nechal rozsvíceno.

Strojový překlad:-D

28. září 2007 v 12:07 | Phoebe Esteban |  Darren Shan
Aneb proč neuznávám strojový překlad - ale zase se u toho člověk celkem hezky pobaví:-D:-D

10 - 20.kapitola 2/2

27. září 2007 v 20:30 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Byli jsme ve velké kuchyni, která vypadala jako normální kuchyně na Zemi. Stála tam lednička - ta tak bzučela - dřez, skříňky, chlebovka, konvice, dokonce i hodiny nad stolem, i když se už zastavily. Zavřeli jsme dveře, aby tam nevlezli pavouci, a rychle jsme prohledali skříňky.Našli jsme talíře, hrnky, skleničky a plechovky s jídlem a pitím (i když na nich nebyly etikety ani datum). V ledničce nebylo nic, ale byla naprosto funkční.

10 - 20.kapitola 1/2

25. září 2007 v 19:56 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
"Lezou mi po noze,"řekl Spits po chvíli. Nedal nohu zpátky na zem a třásl se.
"Po mojí taky,"řekl Harkat.
"Tak je nechte,"řekl jsem."Spitsi - dej nohu na zem, co nejpomaleji to jde, a pozor, ať žádného nerozšlápneš."
"Můžeš s nima mluvit a... poroučet jim?" zeptal se Harkat.

10 - 19.kapitola 2/2

21. září 2007 v 17:07 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
"Tak ho drž... ode mě dál,"zamručel Harkat a vydal se před nás.
"To nebylo moc slušný," stěžoval si Spits."Myslel sem, že skřítek bude jen rád, když způsobí zmatky."
"Ticho," odsekl jsem,"nebo změním názor a pošlu ho na vás!"

10 - 19.kapitola 1/2

19. září 2007 v 21:08 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Kulashkové, kteří byli ještě naživu a při smyslech, utekli ven. Některým se to povedlo, ale většinu rozdrtily padající sloupy a střecha. Vyškrábal jsem se na nohy a vyběhl za Kulashkama,ale Harkat mě chytil."To nikdy nezvládneme!" zafuněl.
"Jiná cesta ven tu není!" zaječel jsem.
"Musíme se... ukrýt!" vyjekl a táhl mě z hlavní cesty. Poskakoval po podlaze a očima těkal sem a tam, jestli neuvidí padat strop.
"Je po nás!"volal Spits."Otočte tváře k nebi a naposledy se modlete!"

Věková

18. září 2007 v 15:22 | Phoebe Esteban |  Ankety
Neberte to jako otázku na tělo - prostě mě dneska napadlo, v jaké věkově skupině se tak pohybují čtenáři Shanea...

10 - 18.kapitola 2/2

17. září 2007 v 15:16 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
"Drž ten jed ve vzduchu!" varoval mě Harkat a pohrozil jím pár Kulashkům, kteří ustoupili. Po krátké poradě ženy utekly s dětmi a nechaly tam jenom muže a pár žen, které vypadaly bojeschopně.
Vůdce sklonil kopí a zase se snažil komunikovat, dělal posunky rukou a ukazoval na Frašku, oltář a lahvičky.Snažili jsme se to pochopit, ale prostě to nešlo.
"My vám nerozumíme!" zavolal jsem. Ukázal jsem si na uši, zavrtěl jsem hlavou a pokrčil rameny.

10 - 18.kapitola 1/2

15. září 2007 v 9:10 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Ztuhli jsme a jen jsme se dívali na její lesknoucí se démonické oko. Fraška rozmotala tělo, ještě víc zvedla hlavu a trochu se zaklonila. Připravovala se k útoku, ale tím s námi přerušila oční kontakt. Okamžitě jsme si uvědomili, co se bude dít, a skočili jsme na zem, když zaútočila.
Když jsem dopadl, jeden tesák se mi zabořil mezi lopatky a rozřízl mi záda.Zaječel jsem bolestí a strachem, přetočil jsem se a schoval se za válec.

10 - 17.kapitola 2/2

13. září 2007 v 19:59 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Zhluboka jsme se nadechli a zády k sobě jsme vklouzli dovnitř, pomalu a obezřetně. Na zdech byly svícny, ne zrovna moc, ale dost na to, abychom viděli na cestu. Byli jsme v krátké úzké chodbě. Před námi ležela obrovská místnost. Před námi ležela obrovská místnost.Před jejím vchodem jsme se zastavili. Ta místnost byla neskutečně veliká, střechu podpíraly vysoké sloupy. Uprostřed spala Fraška, stočená do klubíčka kolem vyvýšeného pódia, na kterém byl válec plný lahviček.

10 - 17.kapitola 1/2

11. září 2007 v 15:10 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
"Vy ste se zcvokli!" zasyčel Spits, ale tlumil hlas, aby neupoutal pozornost Kulashků."Vy chcete jít do toho ďábelskýho doupěte a riskovat životy kvůli flašce jedu?"
"Musí na ní být... něco zvláštního,"naléhal Harkat. "Nikdy by nám neřekla, že ji... budeme potřebovat, kdyby nebyla důležitá."
"Nic nestojí za zahození života,"zavrčel Spits. "Ta příšera vás slupne ke svačině, a eště bude mít hlad."

10 - 16.kapitola 2/2

9. září 2007 v 19:33 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
S Harkatem jsme chvíli zírali na Spitse, a pak jsme se podívali na Chrám a pochopili jsme ho. Klesla nám čelist, když jsme se jen dívali na tu nepředstavitelnou zrůdu, která se plazila z Chrámu jako obří červ.

10 - 16.kapitola 1/2

6. září 2007 v 19:47 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Tráva rostla v hustých, několik metrů vysokých trsech. Museli jsme si cestu prosekat jako v džungli. Byla to tvrdá a pomalá práce a než jsme se dostali k chrámu, nastala noc. Když jsme si ho prohlíželi ve světle měsíce, udivila nás jeho výška. Mohl mít tak třicet pět až čtyřicet metrů a byl z drsných kamenů, natřených na bílo. Byl do čtverce, stěny mohly mít tak sto metrů na délku, a nahoře měl plochou střechu. Celý chrám jsme obešli - byl tam jen jeden vchod, obrovské otevřené dveře, pět metrů široké a osm devět vysoké. Zevnitř bylo vidět mihotavé světlo svíček.

10 - 15.kapitola 2/2

4. září 2007 v 13:00 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Pomalu, ale vytrvale jsme se dostávali přes hory.Kdyby bylo počasí lepší, prostě bychom je proběhli, ale déšť vedl k bahnu a kluzké půdě. Museli jsme postupovat opatrně a často jsme se museli vrátit a obejít místo,které bylo kvůli dešti a bahnu téměř neprostupné.
"To tu takhle prší běžně?"zeptal jsem se Spitse.
"Popravdě řečeno je tohle mírný rok,"zasmál se."Léto je horký - a dlouhý - ale zimy jsou vražedný. Víš, asi přijde tak za noc nebo dvě - to nejhorší je teprv před náma, a je vzácný, aby v tuhle roční dobu víc jak tejden v kuse pršelo."

O škole a učitelích

3. září 2007 v 10:15 | Phoebe Esteban |  Darren Shan
Dneškem začíná nový školní rok - doufám, že ho všichni shanovci budou mít co nejlepší;-)
Vybrala jsem i článek se školní tématikou - Shan vypráví o učitelích, na které vzpomíná nejraději:-)

10 - 15.kapitola 1/2

2. září 2007 v 11:00 | Phoebe Esteban |  10 - Jezero duší
Myslel jsem, že Spitse bude po probuzení bolet hlava, ale bylo mu naprosto skvěle - prý nikdy netrpěl na kocovinu. Celý den uklízel chatrč a všechno přerovnával pro případ, že by se ještě někdy vrátil.Hrnek od poteenu postavil do kouta a zbytek naházel do tašky, kterou si chtěl nést přes rameno. Především náhradní oblečení, rybářskou síť, pár brambor a sušené rybí plátky. S Harkatem jsme skoro nic nenesli - kromě panterových zubů a želatinových koulí - tak jsme nabídli Spitsovi, že každý poneseme část, ale o tom nechtěl ani slyšet."Každý chlap si nese svůj kříž," zamumlal.

VYHODNOCENÍ

1. září 2007 v 19:14 | Phoebe Esteban |  Červen 2007
Sice trochu se zpožděním, ale přináším diplomy pro vítěze FF soutěže...snad se budou líbit;-)
A od září odstartuje druhé kolo FF soutěže, plus první kolo fanartové soutěže;-)

CHL - 7.kapitola 1/2

1. září 2007 v 17:51 | Phoebe Esteban |  FF - Chuť lásky
Temnota. Ostří. Syčení. Malátnost. Bolest. Utíkám. Ale není tu východ. PAdám - stovky spínačů, a já padám pořád níž -
"Vanezi!" vyjekl jsem a vyskočil, a chytil jsem ruku vedle mě. Dýchal jsem rychle a přerývaně - někdo mi otřel obličej vlhkým, sudeným hadrem. Byl to en sen - jen sen, řekl jsme si a trochu jsem se uklidnil. Podíval jsem se na ruku, kterou jsem držel, a poté na tvář, které patřila. Jeho zelené oči se mírumilovně usmívaly - a bledé rty si pohrávaly s přátelským úšklebkem. Znovu mi otřel zpocený obličej a hru'd.
"Dobré ráno, Kurdo. Nebude ti vadit, když ti budu říkat křestním jménem, že ne?"usmál se - měl polohluboký, příjemný hlas. Zaslechl jsem v něm irský přízvuk. Nejistě jsem si odkašlal."Jasně že ne. Dobré ráno...ehm.."
"Seyle. I když myslím, že už mě znáš,"řekl s ruměncem, zadíval se do země a rozpačitě pokračoval,"Vanez mi řekl, žes nás viděl, jak jsme se...ehmm,...no...seznamovali."Odkašlal si. Pak si odhrnul černé vlasy z obličeje, ještě jednou si odkašlal a usmál se."To je fuk. Jak se cítíš?"
"Mizerně.."odpověděl jsem upřímně. Ne fyzicky, ale psychicky. Vzpomněl jsem si, proč jsem byl naštvaný na Vaneze, a co se vlastně stalo. Prosil jsem ho, aby mě políbil. Přísahám, že se mi musel ten jed dostat až k mozku. Měl jsem neskutečnou chuť se na místě zabít.
"To není dobré,"povzdechl si Seyle a podíval se a mé obvazy."Takže ty moje bylinky asi tak dobře nefungují..."
"Tvoje bylinky?" zetal jsem se podíval jsem se na profesionálně zavázané obvazy. Seyle se nejistě usmál."Jakvidíš, jsem kvalifikovaný medik."
"Počkat - myslel jsem, že jsi strážný!"
"No - teď jo. Býval jsem medikem. Ale moc dlouho jsm nevydržel. Pořád jsem omdléval, když jsem se měl postarat o vážná poranění. Vlastně, no, mi krev nedělá moc dobře. Divný, nemyslíš? Upír, který nesnáší krev!"usmál se nejistě a nechal si spadnout do obličeje pocuchané vlasy.
"Skoro to se mnou seklo, když jsem viděl tvé rány. Sakra, musel sis to tam pěkně užít."
"To jo,"zasmál jsem se. Začínal jsem tohohle upíra mít rád. Byl...prostě sladký. Ne jako ostatní svalnatí a suroví upíři - držel se spíš zpátky a dokonce nesnášel pohled na krev! Není divu, že si ho Vanez oblíbil. Vanez. KDyž už o něm mluvíme - kde je?
"Kde je Vanez?" zeptal jsem se. Seyle se nevinně usmál a řekl,"No, má před sebou velký úkol."
Zamračil jsem se a beze slova jsem se na něj díval. Seyle se rozesmál a pak řekl,"P5esně tohle jsem ti měl říct. Nechce, abys věděl, co dělá."
"Co dělá?"zeptal jsem se, neskutečně zvědavý. Seyle pokrčil ramenama a s úsměvem se podíval jinam.
"To ti nemůžu říct."
"No tak!"
"KDepak."
"Prosííím?"zafňukal jsem jsem a zamrkal. Seyle se na mě škodolibě podíval."Jenom když mi dovolíš tě políbit."
"COŽE?!" ztuhnul jsem a šokovaně jsem se na Seyla díval. Zase se zasmál. Pak mi položil ruku na hlavu a pomalu mi prstama pročesával vlasy. Pak se letmo dotknul mé tváře a povzdechnul si.
"Není divu, že po tobě Vanez tak jede. Jsi dokonalý a nevinný, dokonce i já bych s tebou naváhal. Stojíš za víc, než všichni muži i ženy v Hoře dohromady - přesně jak Vanez říkal."
"On...tohle ti řekl?"
"Jo. Potom, co se s tebou včera líbal, si mě zavolal a pověděl mi to - že přestane se vším tím flirtováním a nechá plavat všechny známosti. Prý nechce, aby objekt jeho zájmu žárlil, když se právě o něho Vanez zajímá nějvíc."
"Co...co tím myslíš?"
"Protože si myslí, že když toho nenechá, tak se k tobě nedostane."
"Takže...teda..."
"Jo. TY jsi ten, o kterého má největší zájem, Kurdo. A mě pustil k vodě, stejně jako ostatní své hračky,"řekl Seyle smutně, ale nepřestával se usmívat.
"Víš - vždycky jsem si myslel, že mám všechno pod kontrolou. Jenže před několika dny jsem jako obvykle hlídal před Knížecí síní, když se objevil vysoký hezký muž a začal se se mnou bavit. A poprvé v životě mě napadlo, jak je sexy. Jsem v Hoře chvilku, takže jsem nevěděl, že je to největší záletník v Hoře - možná na celé zemi - ale nemohl jsem na něj přestat myslet. Tak jsem za ním šel a řekl jsem mu to - a on mi pověděl, že na mě taky nemohl přestat myslet, no a...no...viděls, co bylo dál."
"..."
"Vanez je lhář. Nikdy na mě nemyslel tolik jako na tebe - a celou tu dobu jsem věděl, že myslí na někoho jiného. A moc dobře vím, že na tebe. Takže jsem si celý včerejšek přál, aby jsi v té Zkoušce zahynul. Jsem hajzl, co?" usmál se a povzdechl si."Vanez byl po celou Zkoušku tak vynervovaný - nehýbal se, dokonce ani nekouřil - a myslím, že na kouření až doteď úplně zapomněl. A ve chvíli, kdy Vanez vběhl do toho tunelu a mě nechal venku - věděl jsem, že nemám šanci. Nikdy jsem pro něj nebyl tak důležitý jako ty. Já byl prostě jen tvář, jen tělo - ty jsi jeho student, jeho vazba se smrtí."
Odmlčel se a pak se mi podíval do očí."Takže teď běhá po Hoře a rozchází se se všema - musí jich být spousta, to se vsaď - aby se mohl soustředit na to, jak tě udělat šťastným. A,"zakřenil se,"možná i ty bys ho mohl nějak udělat šťastným."
Seyle mrknul a jasně narážel na to, na co jsem nechtěl ani pomyslet. Trochu mě rozesmutnilo, že Vanez Seyla nechal - SEyle byl tak upřímný a laskavý. A miluje Vaneze. Nevím, proč si Vanez vybral zrovna mě. Když jsem mlčel, Seyle se ušklíbnul a dodal,"Neboj - je to profesionál. Včera to pro mě bylo poprvé, ale poradil si s tím perfektně. Má úžasné techniky. Ubezpečuju tě, že to nebude bolet...tak moc."
Nevinně se usmál. Pokrčil jsem ramenama a odmítal jsem poslechnout jeho radu. V tu chvíli se otevřely dveře a vešel Vanez, který si hladil modřinu na tváři."Holky jsou fakt zlatíčka, co?" zamumlal a svezl se na židli. Všiml si mě a Seyla, jak sedíme celkem blízko u sebe, a podezíravě si nás přeměřil."Doufám, že mi něco neuniklo, Seyle."
"Jasně že ne. Nevěříš mi snad?" řekl Seyle a najednou vypadal nevinně jako štěně, ale nenápadně na mě mrknul, když se Vanez podíval stranou a zasmál se.
"Jasně že věřím. Ale mám pocit, že s tím neviňoučkým pohledem už jsi za ty roky stačil ošálit dost lidí."
"Jaký neviňoučký pohled máš na mysli?"zeptal se Seyle s vytřeštěnýma očima a s úšklebkem od ucha k uchu.
"Přesně tenhle!" zasmál se Vanez a Seyle se zašklebil.
"...Nechám vás teada, abyste si popovídali soukromě,"řekl zlomyslně a odešel z místnosti.
Vanez na něj zamával, pak si sedl na kraj mé postele a začal si hrát s mýma vlasama.
"Jak se cítíš?"
"Strašně."
"To není dobré...Můžu pro tebe něco udělat? Možná by to malý polibek vylepšil?"řekl a pohladil mě po čele.
"Promiň, ale ne. Ale chtěl bych tě o něco poprosit."
"Popros mě o cokoliv."
"O cokoliv?"
"O cokoliv."
"Zapomeň na to, co jsem řekl včera po té Zkoušce."
"...O cokoliv kromě tohohle."
"Hej, řekls cokoliv!"
"Řekl jsem popros o cokoliv - neřekl jsem, že ti to splním."
Jen jsem na něj zíral."Přísahám, že to byl ten hadí jed! Já nevím proč...proč jsem..."
"Chtěl, abych tě líbal?"
"....Jo,"procedil jsem skrz zaťaté zuby. Vanez se rozesmál.
"Za to se nemusíš stydět. Přece sis to užil - vzhledem k tomu, jak jsi rozkošně sténal..."
Začal potichu sténat - měl jsem sto chutí po něm hodit deku, ale to by znamenalo zůstat nahý, tak jsem na něj jen zíral, celý rudý. Vanez se zakřenil, pak zamrkal a pokračoval sladkým hlasem,"Vanez...ach Vanezi....myslím, že mi krvácí rty....áách...polib mě líp, prosím...použij jazyk..."
Zavřl oči a napodoboval líbání - zavrčel jsem, skočil jsem po něm a začal ho mlátit do hrudi. Jen se zasmál a chytil mě za zápěstí. V tu chvíli někdo zaklepal.
"Dále!" zavolal Vanez se smíchem.
"Určitě něco...ehm...nevyruším?" ozval se Gavnerův ustaraný hlas.
"NE!" zavolal jsem s ruměncem a vzpomněl jsem si na posledně, jak nás Gavner viděl. Dveře se otevřely a vešel Gavner s hrnkem krve.
"Dobře. Nebyl jsem si jistý, protože jsem potkal cestou toho cysokého strážného a ten mi řekl, že bych teď chodit neměl, protože...ehm..."
"Protože?" pobídl ho Gavner a vysloveně se bavil. Gavner si odkašlal a pokračoval,"PRotože v téhle místnosti brzo nastane velmi žhavá atmosféra."
Vanez se zlomil v pase smíchy. Já v duchu proklel Seyla. Vanez ze sebe vymáčknul,"Víš, Gavnere, vlastně jsme s tím už začali. No, cos chtěl tak důležitého, žes nás vyrušil od předehry?"
Vytrhl jsem se Vanezovi a vzal jsem ho po hlavě krabičkou, kterou jsem našel na stole. Gavner se zasmál.
"No, kníže Mika chtěl, abyste se zastavili na vylosování další Zkoušky, nebo nebudete mít čas na procvičování. Jsi na to v pořádku, Kurdo?"
Otevřel jsem pusu - ale Vanez byl rychlejší."Jen potřebuje, abych mu olíznul ještě pár ran, a pak bude moct jít, Gavnere."
"...Dobře. Nechám to teda na vás,"řekl Gavner rozpačitě - pak mi podal hrnek krve. Poděkoval jsem mu a v duchu se rozhodl, že ho vyleju Vanezovi na hlavu. Ale Vanez mi ho vytrhl z rukou a řekl Gavnerovi,"Kurda má pořád ještě trochu uchromené ruce, takže nemůže zvedat nic těžkého, víš."
"...Vážně? Neviděl jsem ho snad před chvílí, jak tě mlátí do hlavy krabicí?" zasmál se Gavner a dodal,"No, takže ještě skočím pro brčko," a pak odešel.
Propaloval jsem Vaneze pohledem.
"Můžu pít sám!"!
"To teda nemůžeš," zakřenil se Vanez - nabral do pusy doušek krve, a než jsem pochopil, co má za lubem a mohl ho zastavit - ucítil jsem jeho rty na svých a jak mi do úst vniká horká tekutina. Pak se zase sklonil k hrnku a takhle pokračoval. Pevně jsem sevřel prostěradlo a snažil jsem se neudusit ani drahocenou tekutinu nevylít. Vanez se znovu uhluboka napil - rychle jsem se nadechl a snažil protestovat,"Vanezi, ne..! Mmmm...!"
Nemělo to smysl - byl na mě moc rychlý. Tímhle způsobem mě nakrmil a pak mi otřel ústa košilí.
"No, nebylo to tak špatné, ne?"zašklebil se - zvedl jsem proti němu pěst - ale jen chytil obě moje zápěstí.
"Žádné další mlácení, děkuju pěkně. Toho už jsem měl dost. Proč nejdeme vylosovat další Zkoušku? Chceš, abych tě zvedl a odnesl tě tam jako princátko, nebo se zvedneš a půjdeš tam sám?" pozvedl obočí. Posadil jsem se a snažil jsem se postavit - ale moje nohy to vzdaly a Vanez mě chytil uprostřed pádu. Odstrčil jsem ho a postavil jsem se znova, tentokrát jsem chytil balanc. Pořád mě bolela noha. Vanez se usmál a přetáhl si mou ruku přes ramena. Váhavě jsem se o něj opřel a vyrazili jsme do Knížecí síně.