Duben 2007

Japonsko - hardbacky

30. dubna 2007 v 13:46 | Phoebe Esteban |  Knihy u nás i ve světě
A u dalšího dílu Cestování s Shanem se podíváme až do Japonska, země čajů, mangy a anime...ne, pardon, moc to prožívám, prostě - japonské hardback přebaly:-D

Steve

29. dubna 2007 v 21:46 | Phoebe Esteban |  Obrázky

9 - 11.kapitola 1/2

29. dubna 2007 v 14:17 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Konečně další kapitola, všimněte si, že dokonce rozdělená na půlku místo na třetinu:-D
--------------------------
Kotník pana Hroozleyho už se poměrně zlepšil, když jsme se rozhodli opustit naše útočiště a čelit osudu. Pořád měl ošklivě fialovou barvu, ale nejhorší oteklost byla pryč. Snažil se ho namáhat co nejméně, ale kdyby byla potřeba, dokázal by se o něj plně opřít.
Když jsme sestupovali do zlověstné tmy,kolem panoval naprostý klid. PRostě jsme se sešplhali po žebříku, našli si poklop od kanálu a sešplhali se pod ulice. Nenarazili jsme na žádné vampýry, ani pasti.
Během cesty jsme mlčeli. Všichni jsme věděli, jak je situace vážná, a že okolnosti jsou proti nám. Vítězství vypadalo nepravděpodobně, a i kdyby nastalo, útěk byl nemyslitelný. Kdyby se nám povedlo zabít Pána vampýrů, jeho služebníci by nás rozsekali na kousky, protože by je nedržela zpátky žádná Suddova předpověď. Mířili jsme do zkázy, a v těch chvílích jazyky prostě zdřevění, ať jste odvážní jak chcete.
Po dlouhé,nezajímavé cestě jsme se dostali k nově vybudovaným tunelům, které byly teplejší a sušší než ty staré, a odtud to byl jen kousek do jeskyně, kde jsme se utkali s vampýrama ani ne před dvaceti čtyřma hodinama.
Dvacet čtyři hodin...mě to přišlo jako roky!
Ve výklencích hořelo několik svíček, a jejich světlo ozařovalo prázdnou jeskyni. Těla zabitých vampýrů byla odtažena pryč, i když tu zůstaly skvrny zasychající krve. Obří dveře na druhé straně byly zavřené.
"Postupujte opatrně,"řekl pan Hroozley a ve vchodě se zastavil."Držte pevně zbraně a-"
Okamžitě se zastavil. Odkašlal si a řekl překvapivě pokorným hlasem,"Vzal si někdo z vás zbraň?"
"Jasně -"řekl jsem, ale najednou jsem se zarazil jako pan Hroozley a ruka mi vyletěla k pasu, kde jsem měl normálně meč. Ale tentokrát ne. Zabavili mi ho, když mě zatkli, a ve všem tom zmatku mě nenapadlo ho něčím nahradit.
"Ehm...tomu nebudete věřit," zamumlal jsem.
"Ty sis ho zapomněl taky?" zavrčel pan Hroozley.
Zkoumavě jsme se podívali na Harkata.
Lidička zavrtěl šedou hlavou."Je mi líto."
"Skvělé!" odsekl pan Hroozley."Nejdůležitější boj našeho života, a my přijdeme neozbrojení. Co jsme to za pitomce?"
"Ti největší, kteří kdy kráčeli ve stínech noci,"ozval se někdo z jeskyně.
Ztuhli jsme a zírali jsme do tmy, ruce naprosto bezmocně u boku. Pak se zezhora vynořila hlava a nám zase začly bít srdce."Vandžo!"radovali jsme se.
"Ten a žádný jiný,"zakřenil se kníže. Seskočil ze stropu, kde se doteď držel. Dopadl perfektně na nohy a pak se k nám otočil. S Harkatem jsme se vrhli kupředu a objali jsme rozcuchaného páchnoucího muže, který si barvil vlasy na zeleno a nosil zvířecí kůže. Vandža překvapeně vytřeštil oči a pak se usmál."Vy idioti," ušklíbl se a taky nás objal.Pak natíhl ruce k panu Hroozleymu."A ty pro mě nemáš obejmutí, Lartene, starý parťáku?"
"Víš, kam si můžeš strčit to objetí," odsekl pan Hroozley.
"Jak nevděčné,"zakňučel Vandža, pak nás pustil a odstoupil, zval nás dále do jeskyně."Je pravda, co jsem slyšel?" zeptal se."Vy jste přišli beze zbraní?"
"Měli jsme náročné odpoledne,"řekl pan Hroozley a zrudly mu uši.
"Muselo to být to nejstrašnější odpoledne v dějinách,když jste přišli neozbrojení na bitvu století," ušklíbl se Vandža, ale pak zvážněl."Dostali jsme pryč v pořádku? Nějaké nepříjemnosti?"
"Útěk byl relativně snadný," odpověděl pan Hroozley."Cestou nastaly nepříjemné chvíle - už dlouho jsem neutíkal před naštvaným davem - ale když se to tak vezme, všechno šlo jak po másle. Naši pronásledovatelé takové štěstí neměli."
/Pověděl Vandžovi o Stevovi a koho všechno zabil. Vandžův zarudlý obličej - už několik desetiletí bojoval se sluncem - potemněl, když to slyšel."Ta přezdívka podivuhodně sedí," poznamenal."Jestli byla něčí duše svázaná s leopardem, tak ta jeho. Modlím se ke všem bohům, abych měl dnes v nosi možnost mu podříznout hrdlo."
"Budeš se muset zařadit do fronty,"řekl jsem. Nikdo se nezasmál - věděli, že nežertuju.
"Každopádně," pokračoval Vandža,jeden příkaz za druhým. Klidně Pána vampýrů sejmu beze zbraně - je to pro mě stejně přirozenější - alůe vy tři budete ptořebovat něco víc než nohy a pěsti, jestli se z toho chcete dostat živí. Naštěstí strýček Vandža nezahálel. Za mnou."

Komenty

28. dubna 2007 v 20:31 | Phoebe Esteban |  News
A po spoilerech se tu objevuje nový problém - nevím, jak tobě, "1.223.broadband3.iol.cz ", ale mě opravdu nepřišlo moc vtipné, že ses za mě vydával/a v komentech! Podepsat se pod mým jménem a ještě být drzý na čtenáře, to se mi zdá jako opravdu hnus. Jestli proti mě něco máš, tak mi napiš e-mail a vyříkáme si to soukromě, ale tohle bylo fakt odporný.
A pro ostatní - kdyby se někde objevil koment s mým podpisem, ve kterém bych byla echt hnusná, tak se za mě pravděpodobně někdo vydává - já na své čtenáře nedám dopustit;-)

9 - 10.kapitola 3/3

27. dubna 2007 v 20:29 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Dneska věc, co se mi už dlouho nestala - najednou jsem dostala úplně neodolatelnou chuť něco přeložit, která se podobala až absťáku:-D
No, tak mé duševní pochody nebudeme řešit, důležitější je další kapitola! Jo a plís nezapomeňte na článek Message a něco vzkázat;-)
------------------
"Zabíjel lidi - policisty a sestřičky - kdyř prchal,"řekl jsem.
Pan Hroozley si povzdechl."Myslel jse, že nenapadne ty lidi, co mu pomáhali. Zabil bych ho hned na začátku, kdybych tušil, co má v plánu."
"Jak myslíte, že se stal tak krutým?" zeptal jsem se."Když jsem ho znal, takový nebyl."
"Ale byl," oponoval pan Hroozley."Prostě jen ještě nedorostl do své pravé ďábelské podoby. Narodil se jako zlý, to se občas stává. Lidé ti budou namlouvat, že každý se může změnit, každý má šanci. Podle mých zkušeností to tak není. Dobří lidé si občas vyberou zlo, ale zlí lidé si nemohou vybrat dobro."
"Tomu nevěřím," vložil se do toho Harkat."Myslím, že dobro a zlo...existuje v každém z nás.Můžeme se narodit a přiklánět se... k jednomu nebo druhému, ale ten výběr tu je. Musí být. Jinak bychom byli jen...loutky osudu."
"Možná," zamručel pan Hroozley."Takhle to vidí mnozí. Ale já tomu nevěřím. Většina je narozena se svobodným výběrem. Ale jsou tu i tací, kteří kašlou na pravidla, kteří se bouří už od začátku. Možná to JSOU loutky osudu, nrozeni z nějakého důvodu, aby prověřili ten zbytek. Nevím. Ale zrůdy od přírody existují. Tohle mi nikdo nevyvrátí. A Steve Leonard k nim patří."
"Ale v tom případě to není jeho vina,"zamračil jsem se."JEstli se narodil zlý, nemůžeme ho za to obviňovat."
"Ani o trochu víc, než obviňujeme lva, že je predátor," souhlasil pan Hroozley.
P5emýšlel jsem nad tím."V tom případě bychom ho neměli nenávidět - měli bychom ho litovat."
Pan Hroozley zavrtěl hlavou."Ne, Darrene. Zrůdy bys neměl ani nesnášet, ani litovat - jen se jich bát a ze všech sil se je snažit zničit, než tě dostanou." Předklonil se a klepnul kloubama o tvrdou podlahu."Ale pamatuj,"řekl nesouhlasně."Až se večer dostaneme do kanálů, Steve Leonard není náš nepřítel číslo jedna - to je Pán vampýrů. Pokud se naskytne šance zabít Steva, chopíme se jí. Ale když si budeš muset vybrat mezi jím a Pánem, kterému slouží, zvolíš to druhé. Musíme odsunout stranou osobní pocity a soustředit se na misi."
Kývli jsme s Harkatem na souhlas, ale upír ještě neskončil. Ukázal na mě dlouhým prste a řekl,"To samé platí pro slečnu Rulíkovou."
"Co tím myslíte?" zeptal jsem se.
"Vampýři by tě s ní mohli vydírat," pokračoval."Víme, že nás zabít nemohou - to může jen jejich Pán. Takže by se nás mohli pokusit rozdělit, aby nás snadněji dostail. Bude to bolet, ale musíš odložit veškeré záležitosti s Debbie, dokud nevyřešíme Pána vampýrů."
"Nevím, jestli to zvládnu,"řekl jsem a sklopil oči.
Pan Hroozley na mě nelítostně zíral a pak se zadíval do země."Jsi kníže,"řekl potichu."Nemůžu ti nic rozkazovat. Jestli tě srdce táhne k Debbie, a ty tomu nedokážeš zabránit, musíš ho poslechnout. Ale já tě prosím, ať nezapomínáš na upíry, kterým sloužíš, a co se stane našemu klanu, když neuspějeme."
Zamyšleně jsem kývnul."Já nezapomněl. Já si jen nejsem jistý, jestli jí v tom momentu dokážu zradit."
"Ale víš, že bys měl?" naléhal."Chápeš, jak důležitý bude tvůj výběr?"
"Ano," zašeptal jsem.
"To stačí,"řekl."Věřím, že se rozhodneš správně."
Pozvedl jsem oboč."S každým dalším rokem zníte víc a víc jako Seba Nil,"poznamenal jsem suše. Seba byl upír, který pana Hroozleyho zasvětil do klanu.
"Beru to jako kompliment,"usmál se, zavřel oči a lehl si. Já nemohl přestat myslet na Pána vampýrů a Debbie a zoufaloé rozhodnutí, které na mě možná čeká.

Message

27. dubna 2007 v 10:49 | Phoebe Esteban |  Extra
Myslím, že hodně z nás někdy zkoušelo napsat povídku - a všichni víme, že napsat něco opravdu dobrého je pěkně těžké. Dobří autoři si zaslouží náš respekt - a každý je rád, když jeho práci někdo pochválí.
Dneska bych se chtěla zmínit právě o třech Hrách (Hra na šest, poker a hledání pokladu) - myslím, že patří k vrcholům shanovské fanfiction, a právě proto bych se chtěla alespoň nějak odvděčit autorce za napsání, ale i za to, že mě nechala ty povídky přeložit a nebála se, že je nějak zprzním:-)
Takže bych od vás chtěla, kdybyste mohli povídky nějak okomentovat - co se vám líbilo, nelíbilo, co byste chtěli autorce vzkázat, můžete ohodnotit jednu povídku, všechny tři odděleně nebo o nich mluvit jako na celku - samozřejmě za delší koment bude autorka moc ráda, ale pár slov by mohl napsat každý, kdo si povídky přečetl;-)
A ještě - můžete psát sem do komentů klidně česky, o překlad se postarám - slibuju, že budu překládat do posledního písmenka a všechny komentáře se k autorce dostanou;-)

Interview se Shanem 3 (27.2.200)

27. dubna 2007 v 9:34 | Phoebe Esteban |  Darren Shan
Jsem našla v pc jeden rozhovor, který jsem sem ještě nedala...je z roku 2000, proto se tam mohou objevit některé zastaralé informace;-)
Jo a další kapitola bude nejpozději zítra večer - ráda bych jí dala uždneska, ale nechci zbytečně slibovat...
----------------------
S filmem za dveřmi 24 knihami v záloze upírský nadšenec boduje
Poslední rok byl Darren O'Shaugnessy na dne - a na podpoře. Teď se z 27mi letého muže stává milionář a to jen díky posedlosti upírama z dětství.
Zatímco ostatní chlapci jeho věku hráli fotbal, Darren trávil hodiny čtením a díváním se na flmy o upírech.
A jeho láska pro hrůzostrašno se odráží v jeho románu Cirque du Freak, první ze série o Darrenovi Shanovi, která bude brzy zfilmovaná.
Filmový gigant Warner Bros vystartovali po právech na knihu, která byla vydána minulý měsíc, a zaplatili semimístnou sumu.
Darren také podepsal smlouvu s velkým nakladatelstvími Británie a Ameriky na sérii knih odvíjející se z Cirque de Freak.
A Darren má pořád co dělat - plánuje vydat 24 knih v příštích 12 letech temptem 1 knihu za půl toku.
Dokonce ani v největší krizi nechtěl Darren nechat psaní a najít si práci."Byla to otázka, jestli budu moct psaní věnovat všechen čas. Přestal jsem pracovat pro kabelovou televizi a to bylo pár let předtím, než jsem začal vydělávat,takže jsem žil na podpoře. Musel jsem přežít s malým množstvím peněz a dokonce jsem přemýšlel, že bych se porozhlédnul po práci, pokud by psaní opravdu nevedlo dál."
"Ale stejně bych psal o víkendech. Na vydělávání peněz je nejlepší to, že se díky nim můžu soustředit jen na psaní, což jsem řpesně vždycky chtěl. Je to skvělé, protože můžu psát co chci a nemusím se starat o jinou práci.
Peníze mi ještě nezačaly moc nabývat. Ještě nemám v bance nějaké závratné jmění, takže nedělám nic moc výstředního."
A Darren naléhá, že rozhodne nedovolí, aby mu nabyté bohatství stouplo do hlavy.
"Peníze jsou jen začátkem konce. Nesnažím se vydělávat ze všech sil - důležité je pro mě psaní a jestli z toho ještě vytěžím spoustu peněz, bude to dokonalé."
"Musím se soutředit na svou práci a ne na peníze, které z ní plynou, protože to rozptyluje. Psaní je jediná věc, které musím věřit.
Myslím, že moji rodiče a bratr jsou víc nadšení než já. Lidé jim pořád volají a gratulují. Jsou z toho strašně nadšení.
Já vím, asi to vypadá, že jsem přes se stal úspěšným přes noc, ale stálo mě to deset let tvrdé práce, kdy jsem se pořád lepšil. Prodal jsem Cirque du Freak vydavatelství před dvamě lety, ale vydali ho až teď."
"Když jsem prodal druhou a třetí knihu Harper Collins, věděl jsem, že jsem dostal velký závazek. Měl jsem trochu nátlak. Zhruba tehdy začal můj agent posílat knihy filmovým společnostem. Události nabraly na tempu v červnu, kdy se o práva na film začali zajímat Warner Bros."
Warner Bros také zakoupili práva na druhý díl, Upírova pomocníka. Darren za něj dostal milion dolarů.
Román Cirque du Freak je o dvou chlapcích, kteží se jdou podívat do narazí tam na upíra. Příběh vypráví, co se jim stalo a jak ta zkušenost změnila jejich životy.
Darren začal s psaním ve 14. Ale že chce být spisovatelem, to věděl už v pěti letech.
"Bylo to něco, co jsem chtěl vždycky dělat,"říká."Začal jsem psát ve volném čase krátké příběhy, když mi bylop 14. První román jsem napsal v 17 a od té doby píšu. Když jsem studoval, psal jsem po chvilkách, což dospělo k tomu, že teď píšu pořád."
"hodně jsem četl fantasy a horory a díval jsem se na filmy, čímž jsem získal nápady na knihu. Do Cirque du Greak jsem vložil pocity, které jsem měl jako malý, když jsem sledoval tyhle filmy."
Vliv
"Zbožňoval jsem tyhle filmy a představy ve mě zůstaly do konce života. Mají neskutečný vliv na mé psaní."
Darren už napsal devět dílů série a plánuje další.
"Trvalo mi několik let napsat prvních devět částí. První vydali minulý měsíc, i když jsem jim jí prodal už před dvěa lety. Mezitím jsem psal ostatní - rád pracuju dopředu."
Darren není spokojený jen s úspěchy v dětské literatuře, zabrousil i do dospělé.
Jeho nový román "Hell's Horizon", druhá kniha série "The city", vydalo minulý měsíc nakladatelství Orion. První kniha série "Ayumarca" byla vydaná v březnu 1999 a sérii by měly doplňovat další dvě knihy.
Ale jak těžké je pro autora psát zároveň literaturu pro děti i dospělé?
!Moje knihy pro děti jsou dost temné," vysvětluje,"takže to není skok jako od hororů k Enid Blytonové, ale zároveň se ty dva styly liší. Když píšete pro děti, musíte si dávat na určité věco pozor. Zjistil jsem, že je dobré psát oba žánry, protože se dají kombinovat. Když píšete pro děti, najdete věci, které můžete psát i pro dospělé, a naopak. Kniha pro dospělé je většino udelší, takže to dá víc práce. Každopádně i psaní dětské knihy může být choulostivé.
Je důležité najít pro hrdiny správný hlas. Když jsem třeba začal psát Cirque du Freak, zaváhal jsem. Chtěl jsem napsat knihu pro teenagery, ale ze začátku to spíš vypadalo jako pro mladší. Musel jsem pořádně zapracovat, abych to udržel tam, kde jsem chtěl."
Darrenovi taky při psaní záleželo na názorech ostatních. Jeho matka, Breda, učitekla na základní dala kopie knihy svým žákům. Taky jim dala dotazníky, aby mohli zhodnotit dílo.
"Z dotazníku mi vyplynulo hodně nápadů,"říká."Zbrzdil bych, kdyby tvrdili, že je kniha moc náročná nebo děsivá. A taky mi napsali, co by v knize dál rádi viděli.
Všichni dospělí si myslí že ví, co rádi děti čtou, ale dokud se nezeptáte přímo dítěte, tak to podle mě nevíte. Všichni si rádi myslíme, že v nás zůstal kus dítěte, ale tak to ve většině případů není."
Darren zahrnul žíky základní školy Askaeton do věnování knihy jako poděkování za pomoc.
Ale při křtu knihy se také projevila zákeřná stránka Darrenova charakteru - přinesl s sebou několik živých tarantulí, aby iděl, jak budou lidi reagovat.
"Nejdřív byli všichni vyděšení a k pavoukům se ani nepřiblížili, ale postupem času se k nim odvážili blíž a blíž a nakonec si na ně všichni sáhli."
"Myslím, že všichni lidé jsou fascinování hororem - nemůžou si pomoct, aby je to nezajímalo. Rádi zkouší věci, které jsou aspoň trochu nebezpečné.!"
Darren si myslí, že jeho dětství a dospívání hrálo hlavní roli v rozhodnutí stát se spisovatelem.
Okolí
"Narodil jsem se v Londýně a tam jsem žil až do česti let. Pak jsme se přestěhovali do Irska do Limericku. Život na venkově výrazně ovlivnil moje psaní, protože mě nic neodvádělo od prácě. Ve velkém městě je pořád co ddělat, pořád kam jít."
I přes velký kontrast světa kde žije a kde se odehrávají jeho příběhy si Darren myslí, že má to nejlepší z obou světů.
"Londýn je pro mě druhý domov, rád a často tam jezdím. Tři roky jsem tam studoval, takže jsem zvyklý na ruch velkého města stejně jako na venkov."
Ale v dohledné budoucnosti by rád zůstal v Limericku a věnoval se psaní.
Darren je taky občas přirovnáván ke králi hororů, Stephenovi Kingovi. Těší ho, že je připodobňován k tak slavnému spisovatelovi.
"Stephen King je jedním z mých idolů. V 11 jsem přečetl Prokletí Salemu a zdálo se mi to jako skvělá kniha, takže na mě měla velký vliv. Spoustu spisovatelů na mě mělo vliv, obzvláště Tolkien a David Eddings. Strašně se mi líbily nápady a vyprávěčský styl jejich knih. Podle mě ještě zdaleka nejsem na jejich úrovni, ale rád bych jim tímhle poděkoval."
S tak nabitým rozvrhem je pro Darrena těžké najít si čas na odpočinek.
"Každý den vyrazím na hodinovou procházku a podívám se na dva, tři filmy - ne vždycky to jsou horory. Dívám se soro na všechno.
Vlastně jsem hodně samotář, takže ven moc nechodím. Klidně bych mohl někam vyrazit se svým bratrem Declanem nebo přáteli, ale já se radši podívám na film nebo si přečtu knihu. To je moje představa odpočinku."
Nakladatelství Little Brown se postaralo o vydání Darrenových knih v americe.
I přes velkou tradici irských spisovatelů se jich na tomhle poli moc nevyskytuje. Darrenovy knihy obsahují horror, fantasy, detektivku a záhady. Jeho první román Ayumarca je fantasy pro dospělé, vydané v březnu otohot roku, a je to směs všech těchto žánrů. Kniha sleduje mladého výtržníka, který se chce prosadit v kriminálních řadách za každou cenu, i když by to mělo znamenat sériovou vraždu nebo zradu nejbližších. Název v překladu znamená " dlouhá řada smrti", což slibuje opravdu napínavý příběh.
Druhá kniha série, Hell's Horizon, která vyšla před třemi týdny, je o muži plánujícím vraždu své přítelkyně. Příběh se odehrává ve stejném bezejmenném městě jako Ayumarca, ale je v něm míň fantasy a více záhad. Darren už dokončil začátek třetího dílu a jeho vydání slibuje na příští rok.
Zatím ještě nebylo řečení datum premiéry Cirque du freak. HarperCollins vydávají Darrenovy knihy pro mladé a Orion pro dospělé. Jeho poslední román, Hell's Horizon, byl vydán 10.února.

9 - 10.kapitola 2/3

24. dubna 2007 v 19:19 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Myslíte do toho říznout a nechat vytéct krev?" zeptal jsem se.
"Abno,"řekl."Zoufalé časy si žádají zoufalé řešení. Ale počkáme a uvidíme - s trochou štěstí se to uzdraví samo."
Zatímco se pan Hroozley věnoval své noze, odmotal jsem si řetězy kolem nohou a rukou a snažil jsem je odemknout. PAn Hroozley mě naučil základy, ale ještě mi to moc nešlo.
"Ukaž,"řekl po pár minutách, když poznal, že tohle nikam nevede.
Rychle si se zámky poradil, a za chvilku okovy ležely na hromádce na zemi. Vděčně jsem si promnul otlačenou kůži a podíval jsem se na Harkata, který si cípem róby utíral zpocený obličej."Jakto, že tobě nenasadli okovy?" zeptal jsem se.
"Nasadili," odvětil."Ale sundali je, když... jsem byl v cele."
"PRoč?"
Lidička se záhadě usmál."Nevěděli, co jsem...ani kam mě zařadit.Zeptali se, jestli mě něco bolí...tak jsem řekl, že jo. Ptali se, jestli to jsou ty okovy...tak jsem to odkýval. A oni je sundali."
"Takhle jednoduše?" podivil jsem se.
"Jo," ušklíbl se.
"Štastlivče,"zafuněl jsem.
"Vypadá to, že doktor Frankenstein...přece jen na něco byl,"informoval mě Harkat."Proto jsem taky...byl sám. Poznal jsem, že jsou kolem mě nervózní....a když mě začali vyzpovídat, řekl jsem jim....aby se mě nedotýkali - že mám...infekční nemoc. Měli jste vidět...jak rychle utíkali!"
Všichni jsme se rozesmáli.
"Měl jsi jim namluvit, že jseš obživlá mrtvola,"zakřenil jsem se."To by jim úplně stačilo!"
Po tom jsme se trochu uvolnili a opřeli jsme se o zeď,oči pootevřené, skoro jsme nemluvili a jen jsme čekali na příchod noci.Dostal jsem žízeň, tak jsem slezl dolů podívat se po vodě. Žádnou jsem nenašel, ale na jedné poličce bylo pár plechovek fazolí. Odnesl jsem je nahoru, otevřel nehtama a s panem Hroozleym jsme se do nich pustili. Harkat neměl hlad - kdyby byla potřeba, klidně by se obešel bez jídla několik dní.
S fazolema v želudku jsme si lehl na zem a spokojeně jsem hodinu odpočíval. Nikam jsme nespěchali. Zbývalo nám dost času na půlnoční rande s Vandžou (s předpokladem, že utekl) a dojít do jeskyně, kde jsme potkali vampýry, nám bude trvat jen pár hodin.
"Myslíte, že Steve utekl?" zeptal jsem se najednou.
"Tím jsem si jistý," odpověděl pan Hroozley."Má ďábelské štěstí a stejně velkou vychytralost."

Upíří kníže

24. dubna 2007 v 16:14 | Phoebe Esteban |  News
Konečně jsme se dočkali a Albatros vydává pořádnou knihu - Darren Shan: Upíří kníže:-)

9 - 10.kapitola 1/3

20. dubna 2007 v 21:32 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Dneska trošku kratčí část:-(
---------------------
Drželi jsme se na střechách. Kolem nebyly žádné helikoptéry, a stíny pochmurného odpoledne nás trochu kryly, takže nám připadalo bezpečnější držet se ve výšce, kde jsme se mohli pohybovat rychlaji.
Opatrně, ale rychle, mířili jsme do oblastí daleko od zmatků za náma, kde jsme mohli přečkat do noci. Patnáct minut jsme přeskakovali z jedné střechy na druhou, nikým neviděni, pořád dál a dál od lidí, kteří nás honili.
Konečně jsme se dostali ke starému zničenému silu - místu, kde se dřív uchovávala pšenice. Dovnitř stále vedlo točité schodiště,i když spodní příčky už shnily a rozpadly se. Ze střechy jsme se dostali na horní příčky, vyšplhali se až nahoru; dveře jsme vykopli a vlezli dovnitř.
Zase jsme dveře zavřeli a pokračovali jsme dál podél trámu, dokud jsme se nedostali doprostřed na vyvýšeninu - tam jsme si lehli. Ve střeše nad náma byly díry a praskliny, takže jsme se díky slabému světlu viděli.
"Myslíte, že tu...budeme v bezpečí?"zeptal se Harkat a sundal si masku.Po jizvách a škrábancích mu stékal zelený pot.
"Ano,"řekl pan Hroozley sebejistě."Budou muset rozjet celoplošné pátrání.Nwenechají kámen na kameni.To je zpomalí. Než se sem dostanou, bude nejdřív ráno." Upír zavřel oči a promnul si víčka.I když se natřel krémem, kůže mu podstatně zrůžověla.
"Jak vám je?" zeptal jsem se.
"Lépe, než jsem se odvážil doufat,"řekl a stále si mnul oční víčka."Začínal jsem mít neskutečné bolesti hlavy,ale když už nejsem na sluníčku, mělo by to přejít."Sklonil ruku, otevřel oči, natáhl pravou knihu a zamračeně se díval na nateklou část od kotníku po koleno. Předtím si sundal boty, což bylo dobře, protože teď by tu pravou těžko sundaval."Jen doufám," že tohle přejde taky."
"MYslíte, že to přejde" zeptal jsem se a úrphlížel jsem si velkou modřinu.
"Snad,"řekl a mnul si nohu."Jestli ne, mohli bychom to rozříznout.

Děkuji

18. dubna 2007 v 18:40 | Phoebe Esteban |  Extra
Další povídka od Silmarilien, která určitě potěší všechny příznivce Arry;-)
Další kapitoly zítra, dneska kvůli brigádě nestíhám..
----
Děkuji
Ařiny první Zkoušky.
"…proč se znepokojuješ? Zatím sis vedla víc než dobře. Tohle bude tvoje poslední Zkouška a já nepředpokládám, že bys selhala."
"Neznepokojuji se." Odpověděla mu rozhořčeně. "Přestaň mě otravovat, Vanezi; akorát mě tím znervózňuješ. Jak dlouho ještě potrvá, než ti dojde, že mám na práci mnohem důležitější věci, než se zabývat tvými pocity?"
"Vpořádku; poznám, když nejsem vítaný. Hodně štěstí dnes večer; přijdu se na tebe podívat."
"Řekla bych, že se uvidíme potom, ale znělo by to příliš domýšlivé."
Nastala chvíle trapného ticha.
"…Slyšels? Tak jdi už přece."
"Ale mohlo by…"
…" mohlo by se stát, že to nepřežiju? Panebože; tím se budu zabývat později. Tak jdeš už nebo ti to mám znovu zopakovat?" Vanez se raději urychleně vzdálil; ve dveřích se minul s Lartenem.
……
Jen stěží bylo slyšet lehký šelest pláště a vrzání Lartenových podrážek, když potichu přistoupil k Aře. Ušklíbnul se a hlasitě vydechnul, když si uvědomil, že Arra o něm dávno ví.
"Jak dlouho si ještě budeme předstírat, že tu jsi vlastně jen omylem?"
"Klidně s tím můžeme přestat; už mě z toho postávání bolí nohy."
Hlasitý smích. "Mám toho spoustu na práci, to ale určitě víš. Nepotřebuji, abyste mě ty a Vanez pořád obskakovali a jen mě tím rozptylovali."
Sedla si a napila se z láhve, kterou si přinesla; pak se opřela o lokty a upřeně zírala na strop, jako kdyby byl mnohem zajímavější než Larten nebo jejich předešlá konverzace.
"Nechtěl jsem tě rušit. Veskutečnosti jsem …"
"… se vracel nepochybně od Seby; anebo jsi neměl na práci nic lepšího, než se na mě přijít podívat, jak tu cvičím."
"Dobře; myslel jsem, že bych ti mohl pomoci."
"Nepotřebuji ničí pomoc."
"Takže dneska si hraješ na tvrdohlavou? Čestně, nepotřebuješ s něčím poradit."
"Nepotřebuji poradit; všechno to vpohodě zvládám."
"To vidím, ale…"
"Nechme to být." Odsekla, rázně rozhovor ukončila a naštvaně kolem něj prošla.
Larten se opřel o zeď a protočil oči vsloup. Každý už se stihnul obrnit proti jejím výbuchům hněvu a podrážděnosti; projistotu se jí všichni poslední tři měsíce moudře vyhýbali; až - nebo také jestliže, ale to se neodvažoval ani vyslovit - dnes večer úspěšně dokončí Zkoušky, věřili všichni (obzvláště Vanez, který jí víc než jednou nabídnul, že jí na Zkoušky připraví - odpovědí mu byl pouze ledový pohled), že se vše vrátí do vyjetých kolejí. Přinejmenším v to mohli doufat.
"…Pokračuj v tom a akorát si ublížíš…!" Ustala v nakopávání všeho, co jí přišlo do cesty, zhluboka si povzdechla; kůži měla přecitlivělou od všech těch kousanců a ran, které utržila v předchozích čtyřech Zkouškách, k tomu všemu jí bolely svaly od samého cvičení.
"Lartene, prosím, nezakřikni to… Dovolila jsem ti tu se mnou zůstat, protože jsi mi slíbil, že nebudeš mluvit o ničem, co by mě mohlo znervóznit."
"…Je čas, abys s tím přestala, nemyslíš? Jestliže …" zmlknul a v duchu si vynadal, že o tom vůbec začínal.
"…zemřu, prohraji…" doplnila ho nešťastně.
"A to jedině proto, že jsi se přespříliš unavila samotným tréninkem. No tak, vzpamatuj se a odpočiň si."
Nic na to neřekla, jen stála na místě a upřeně zírala na skvrnu na podlaze; nakonec si dodala odvahy, aby řekla, co má na srdci.
"Prosím?"
Stáhla rty, naštvaná sama na sebe i na něj - neměla ráda, když jí někdo vyváděl z míry, což bylo celkem směšné, když si jeden uvědomil, že zanedlouho bude čelit té nejobtížnější zkoušce, s jakou se kdy setkala.
"Proč si myslíš, že to nezvládneš?" vzhlédla. "Tvrdě jsi se na to připravovala, není tu nic, co by tě mohlo zastavit, Arro, vím to. Ať si myslíš cokoli jiného, je to prostě tak."
Odkašlala si a chystala se k odchodu. Nepožádal jí, aby se vrátila. Došlo jí proč a snažila se mu to nějak vysvětlit.
"Jsem prostě jen nervózní." Bylo jediné, na co se zmohla. Pozvednul obočí a přikývnul - bylo vidět, že ho tím nepřesvědčila.
Na poslední chvíli se ještě jednou otočila. "Jestliže zemřu…", začala, ale pak se odmlčela. Podíval se na ní - konečně se dozví, co jí tak trápí. Povzbudivě se na ní usmál; povzdechla si a nakonec řekla něco úplně jiného než zamýšlela. "…spal mojí hůl."
Tohle od ní nečekal, zatímco se vzpamatovával z otřesu, ona zatím zmizela - nechtěla, aby jí viděl plakat. Posadil se a naslouchal jejím vzdalujícím se krokům; pak zašeptal: "Hodně štěstí."
XXX
Nenapadlo jí, že tolik upírů bude nadšeno jejím úspěchem.
Vanez se strašně opil - takhle ho viděla poprvé v životě; hodně upírů jí přišlo pogratulovat a někteří se zdrželi a vyprávěli si přehnané a bizarní příběhy o jejich vlastních Zkouškách, někteří z nich do toho vykládali vtipy a jiní, podobně jako Vanez, si pobrukovali různé písničky a jásali kdykoli ona promluvila.
Nakonec se zvedla od stolu - bylo krátce po rozbřesku - ještě nikdy nebyla tak vyčerpaná jako právě nyní.
Její odchod nikdo nezaregistroval, všichni byli zabraní do vyprávění příběhů a pozornost věnovali tak maximálně džbánům s pivem.
Vtom na chodbě do někoho vrazila; ani jí to moc nepřekvapilo.
"Podle jásotu předpokládám, že je všechno v nejlepším pořádku."
"Máš pravdu; nakonec to nebylo tak těžké, jak jsem se obávala."
"Tušil jsem, že řekneš právě tohle."
Neusmíval se, když to říkal, jen se opřel naproti ní o zeď, ve tváři nic neříkající výraz, jako kdyby jeden druhého stěží znali a jí nezáleželo na jeho názoru.
"Vypadá to, že nebudu muset spálit tvoji hůl."
"Odpustíš mi?"
"A co?"
"Jak jsem byla naštvaná."
Konečně se pousmál - moc se mu to ovšem nepodařilo, ale ona byla vděčná, že se o to aspoň pokusil.
"Když poprosíš, zamyslím se, jestli ti to mám odpustit nebo ne."
"Mizero."
Srdečně se zasmál - natáhnul jejím směrem ruku a pátravě si jí přitom prohlížel.
"Uznávám, že jsem si to zasloužila." Řekla a rychle mu stiskla ruku, na tváři výraz nejvyšší úcty a důvěry, který mu právem patřil.
Také by jí měl poprosit za odpuštění; pro ni samotnou to musel být obrovský krok. Se smíšenými pocity se mu zadívala do tváře.
"Ráno…" začal a přemýšlel, jak to zaonačit. "Já…"
Přerušila ho vprostřed věty; sama sebe pak překvapila, protože ho rychle políbila na tvář, a pak se zase stáhla zpět.
"…Zasloužíš si moje díky." Řekla a snažila se přitom moc nečervenat - za tu dobu co jí znal jí ještě takovouhle nezažil. Nic na to neřekl a ona byla na vahách, jaký výraz se v jeho tváři vlastně zračí - ať byl ale jakýkoli, bylo už pozdě na to, aby se stáhla. Odvážně se mu zadívala do očí a zlehka ho políbila.
"Děkuji ti." Zašeptala.

9 - 9.kapitola 3/3

15. dubna 2007 v 16:13 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Ta 9. kapitola musela být prokletá, patlám se s ní už bůhvíjak dlouho - no, konečně jí mám za sebou:-D
-------------
Utíkali jsme uličkama.Potkali jsme pár lidí, ale nikdo nám nevěnoval pozornost - na obloze se kupily temné mraky a ulice byly zalité pochmurnými stíny. S naším vylepšeným zrakem jsme neměli problém, ale lidé nás viděli jen jako neurčité postavy.
Nesledoval nás ten dav ani policie. Slyšeli jsme z dálky hluk, který dělali, ale zatím se motali jen v těch třech apartmánech, které jsme zburcovali. Prozatím jsme byli v suchu.
Zastavili jsme se za supermarketem, abchom popadli dech. Pan Hroozley měl nohu fialovou až e koleni a musel strašně trpět."Potřebujeme na to dát nějaký led,"řekl jse."Můžu skočit do obchodu a -"
"Ne!" vyjel na mě upír."Už jsi svým nákupním uměním přitáhl jeden dav. Zvládneme to i bez druhého."
"Jen jsem se snažil pomoct,"zavrčel jsem.
"Já vím," povzdechl si,"ale nepromyšlené riskování věci jen zhorší. To zranění není tak vážné, jak vypadá. Pár hodin odpočinku a budu v pořádku."
"Co tyhle popelnice?" zeptal se Harkat a poklepal na jednu z těžkých, černých popelnic."Mohli bychom tam vlézt...a počkat na noc."
"Ne,"řekl jsem."Lidé používají popelnice pořád - objevili by nás."
"Tak kam?" zeptal se Harkat.
"Nevím," odsekl jsem."Možná bychom mohli najít prázdný apartmán nebo opuštěný dům. Klidně bychom se mohli zabydlet u Debbie, ale to je moc daleko..."
Zarazil jsem se, oči upřené na směrovky před supermarketem."Baker's Lane," zamumlal jsem."To místo znám. Už jsme tam byli, když jsme hledali ty zabijáky, ještě než jsme se dozvěděli o Stevovi a Ervém."
"Při tom hledání jsme se byli skoro všude," poznamenal pan Hroozley.
"Jo, ale tohle místo si pamatuju, protože...protože..." zamračil jsem se; najednou mi to došlo a já lusknul prstama."Protože blízko bydlí Richard!"
"Richard?" zamračil se pan Hroozley."Tvůj spolužák?"
"Jo,"řekl jsem nadšeně."Má dům jen tři minuty odtud!"
"Myslíš, že nás us sebe nechá?" zeptal se Harkat.
"Možná, když mu to vysvětlíme." Ostatní nevypadali tak přesvědčeně."Máte nějaký lepší nápad? Richard je můj přítel. Já mu věřím. Nejhorší, co se může stát je, že nás vyhodí."
Pan Hroozley to chvilku promýšlel a pak kývnul."Dobře. Poprosíme ho o pomoc. Jak říkáš, nemáme co ztratit."
Zamířili jsme k Richardovu domu. Byl jsem si jistý, že nám pomůže. P5ece jen - nezachránil jsem ho snad tenkrát na těch schodech?
Dorazili jsme k němu za čtyři minuty. Aniž bychom ztráceli čas, vyšplhali jsme se na střechu a schovali jsme se ve stínu za komínem. Všiml jsem si, že se v jeho pokoji svítí, takže jsem se doplazil na okraj střechy a ohnul se dolů.
"Počkej," zašeptal pan Hroozley a vlezl vedle mě."Půjdu s tebou."
"Ne," odpověděl jsem."Pohled na vás by ho mohl vyděsit. Půjdu sám."
"Dobře,"kývl,"ale budu čekat za oknem, kdyby ses dostal do potíží."
Nechápal jsem, jaké potíže má na mysli, ale tvářil se tak tvrdohlavě, že jsem prostě kývnul a zhoupl se dolů, nehty jsem zaryl do zdi a k Richardovu pokoji jsem se doplazil jako pavouk.
Měl zatažené závěsy, ale ne úplně, takže jsem viděl do jeho pokoje. Richard ležel na posteli, držel sáček popkornu a sklenici pomerančového džusu, a díval se na televizi na Adamsovu rodinu.
Richard se zrovna něčemu smál a já se musel pousmát, když jsem si uvědomil, že kouká na odpovídající pořad vzhledem k tomu, že se mu za okny každou chvíli objeví tři tvorové noci. Osud má zvláštní smysl pro humor.
Původně jsem chtěl zaklepat na okno, ale to by ho mohlo vyděsit. Prohlížel jsem si kono a pak jsem se podíval na pana Hroozleyho (který se sešplhal vedle mě) a povzedl jsem obočí, abych naznačil otázku,"Můžete to otevřít?"
Upír o sebe rychle třel tři prsty. Když si vytvořil dost statické energie, dal ruku k oknu a trhnul s ní nahoru.
Nic se nestalo.
Upír se zamračil, naklonil se blíž a pak zavrčel."Je to z plastu!" Otočil jsem se, abych skryl úsměv."Nevadí," řekl pan Hroozley a pravým ukazováčkem vyřízl ve skle díru. Ozvalo se jen tiché vrzání, které Richard přes puštěbnou televizi nezaslechl. Pan Hroozley prostrčil vyřízlí sklo dovnitř, strčil tam ruku, otevřel okno a pak mi uhnul z cesty a jemně mě popostrčil.
Zhluboka jsem se nadechl, pak jsem okno otevřel a klidně vešel dovnitř."Ahoj, Richarde."
Richard rychle otočil hlavu. Když si uvědomil, kdo jsem, klesla mu brada a zachvěl se.
"V pořádku,"řekl jsem, o krok jsem popošel a zvedl ruce na znamení, že mu neublížím."Já ti nic neudělám, Richarde. Mám problém, a potřebuju tvou pomoc.Nerad se ptám, ale mohl bys u sebe na pár hodin ubytovat mě a mé přátele? Schováme se do skříně nebo pod postel. Nebudem tě rušit, slibuju."
"U-u-u- koktal Richard, oči hrůzou vytřeštěné.
"Richarde?" zeptal jsem se vylekaně."Jsi v pořádku?"
"U-u-upír!"zachrpatěl a ukázal na mě třesoucím se prstem.
"Aha,"řekl jsem."Tak jsi to slyšel.Jo, jsem poloupír, ale není to tak, jak si myslíš. Nejsem zlý, ani zabiják. Nech mě zavolat své přátele, sedneme si a já ti povím všechno o -"
"Upír!" zařval Richard, tentokrát nahlas, pakse otočil ke dveřím a ječel z plných plic,"Mami! Tati! Upíři! Upíři! Upí -"
Umlčel ho pan Hroozley, který skočil do místnosti přede mě, chytil toho kluka za krk a dýchnul mu do tváře. Na chvilku se vyděšeně zmítal. Pak zavřel oči a svezl se zpátky na postel.
"Pozor na dveře!"zasyčel pan Hrozley, skulil se z postele a na podlaze se přikrčil.
Poslechl jsem ho, i když mi Richardova reakce sevřela žaludek.Na škvíru jsem pootevřel a poslouchal jsem,jestli někdo nepůjde zkontrolovat ty výkřiky. Ale byl klid. Televize dole byla puštěná dost nahlas, takže musela překrýt výkřiky.
"OK,"řekl jsem a zavřel dveře. "Jsme v bezpečí."
"Ať žije přátelství,"odsekl pan Hroozley a smetl ze sebe nějaký popkorn.
"Byl jen vyděšený,"zamumlal jsem a díval jsem se na Richarda."Byli jsme přátelé...znal mě...zachránil jsem mu život...a stejně si myslel, že jsem ho přišel zabít."
"Věří, že jsi krvežíznivé monstrum,"řekl pan Hroozley."Lidé upírům nerozumí. Jeho reakce se dala předvídat. KDybychom se nad tím zamysleli, čekali bychom to a vůbec bychom sem nechodili."
Pan Hroozley se pomalu otočil a díval se po pokoji."Tady by se dobře schovávalo,"poznamenal."Jeho rodiče ho nebudou rušit, když si budou myslet, že spí. Ve skříni je spoustu místa. Myslím, že bychom se tam vešli všichni tři."
"Ne,"5ekl jsem rezolutně."Nebudu ho využívat.KDyby nám nabídl pomoc - skvělý. Ale nenabídl. Bál se mě. Bylo by špatné zůstat."
Výraz pana Hroozleyho jasně vypovídal, co si o mě myslí, ale respektoval mě a bez jediného slova šel k oknu. Už jsem šel za ním, když jsem sivšiml, že se při té bitce rozsypal všechen popkorn, a sklenice se převrhla. Rychle jsem naházel popkorn zpátky a pomocí kapesníků otřel nejhorší skvrny od džusu.Uistil jsem se, že je Richard v pořádku, vypnul jsem televizi,beze slov jsem se ním rozloučil a potichu jsem zmizel,abych zase utíkal od zmatených lidí, kteří mě chtěli zabít.

Pravidla soutěže

14. dubna 2007 v 15:41 | Phoebe Esteban |  Fanfiction
Sešlo se celkem dost zájemců, takže vyhlašuju 1.povídkářskou soutěž Darrena Shana;-)
Přihlásit se může kdokoliv, ovšem povídka musí být vaše vlastní, nesmí se jednat ani o překlad.
Pravidla:
1.Musí se týkat Darrena Shana, zbytek je na vás
2.Rozsah - jednorázovky, od 100 slov nahoru (budu doufat, že se umoudříte a nebude to 50stránková esej)
3.Rating - nejvýš M
4.Žánr - o těch jsem tu sice zatím nepsala, ale může být jakýkoliv(romantika, dobrodružství, horor...)
5. Spoilery - pokud možno do dílu 6, povolené i drobné zmínky na díly 7 a 8
Uzávěrka: 25.5.2007
Své práce posílejte na darrenshan.blog@seznam.cz , do předmětu napiště "soutěž", a nezapomeňte uvést svůj nick a krátký popis povídky včetně ratingu.
Ceny: je opravdu těžké vymyslet nějakou vhodnou cenu - pokud máte nápad, co by to mohlo, určitě písněte do komentů;-) Pokud nevymyslíme nic lepšího a přihlásí se alespoň 10 lidí, první 3 místa dostanou diplom, nějakou tu grafiku a popřípadě jim napíšu povídku na přání;-) Ale konečné ceny se dozvíte až s uzávěrkou;-)
Pokud máte nějaké dotazy, můžete písniut do komentů;-)

9 - 9.kapitola 2/3

12. dubna 2007 v 19:46 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Dveře se otevřely a ven vyběhla bosá žena v krátké noční košili - ječela a mávala rukama nad hlavou."Rychle!" zavolal pan Hroozley, chytil ji za ruku a nasměroval jke schodům."Do přízemí! Musíme se dostat ven! Když ne, tak zemřeme! Upíři jsou tady!"
"Áááááááááá!" zaječela a závratnou rychlostí vyběhla ke schodům.
"Vídíte?" rozzářil se pan Hroozley.
"Vidím," usmál jsem se.
"Já taky," kývl Harkat.
"Tak do práce,"řekl pan Hroozley, přešel k dalším dveřím, bouchnul do nich a zařval,"Upíři! Upíři! Pozor na nemrtvé!"
S Harkatemjsme ho předběhli a napodobili, a v několika sekundách byla chodby plná vřískajících lidí, kteří zmateně pobíhali sem a tam, vráželi do sebe a skoro skákali ze schodů, jen aby se zachránili.
Na konci chodby jsem se zastavil a ohlédl - lidé pospíchající dolů se srazili s lidmi z toho davu, kteří se dostali do budovy ve snaze nás chytit. Prchající se nemohli dostat ven, a pronásledovatelé zase dovnitř.
Dokonalé!
"Honem,"řekl Harkat a plácnul mě po zádech."Jdou sem...požárním schodištěm."
PRvní z pronásledovatelů strčil dovnitř hlavu oknem. Otočil jsem se nalevo y vyběhl jsem za panem Hroozleym a Harkatem; zase jsme vzbuzovali falešný poplach, vylidňovali lidské příbytky a zaplňovali chodbu za náma.
Dav se mísil s panikařícíma obyvatelema bytu - my jsme mezitím proběhli další chodbu, našli požární schodiště na druhé straně budovy, vyklouzli ven a dostali se do sousedního domu. Tímhle jsme rychle proběhli a šířili úplně stejnou paniku - mlátili jsme na dveře; křičeli varování o upírech; způsobovali chaos.
Proběhli jsme naskrz přímo do třetího apartmánu a zase nutili lidi prchat. Ale na konci jsme se zastavili a dívali na nebe a ulici pod náma. Po lidech ani památka a helikoptéra se vznášela o dva domy dál. Policejní siréna se blížila.
"Teď se musíme ztratit,"řekl pan Hroozley."Chaos za náma bude trvat nejdéle pár minut. Musíme toho využít."
"Kterým směrem se vydáme?" zeptal jsem se a prohlížel jsem si okolní budovy.
Pan Hroozley těkal očima sem a tam a nakonec se zadíval na nízkou budovu napravo."Tam," ukázal."Vypadá vylidněně. Zkusíme to a budeme doufat, že je s náma štěstí upírů."
V okolí nebyl žádný požární východ, tak jsme seběhli zadním schodištěm ven na ulici. Drželi jsme se u zdi, když jsme se plížili k vyhlídnuté budově, a rozbitím okna jsme se dostali dovnitř - byla to stará, opuštěná továrna.
Vyběhli jsme pár pater a pak jsme co nejrychleji utíkali dozadu, kde jsme uviděli kostru apartmánu určeného k demolici. Proběhli jsme to ještě dál a dostali jsme se do spleti temných, opuštěných uliček.Zastavili jsme se a čekali jsme, jestli uslyšíme zvuky proásledování. Nic.
Vyměnili jsme si roztřesené úsměvy a pak jsme s Harkatem podepřeli pana Hroozleyho. Zvedl poraněnou pravou nohu a skákal dál ještě pomaleji než předtím, využíval vzácného klidu, ale byl si dobře vědom, že z toho ještě nejsme venku.

Kurda...zase

12. dubna 2007 v 13:47 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Neohla jsem si pomoct, abych sem nedala tenhle picture;-)

Je suis desolé, mon amis

10. dubna 2007 v 21:31 | Phoebe Esteban |  News
...aneb omlouvám se za neaktivitu poslední dobou, jenže mi do toho neustále něco leze:-(
Tímhle článkem jsem taky chtěla dát najevo, že žiju, a situace se rozhodně co nejdřív zlepší;-)

P for Bobika

8. dubna 2007 v 13:41 | Phoebe Esteban |  Alphaber meme
Prince - aneb anglicky Kníže. Nejvyšší ze všech upírů a na můj vkus trochu staromódní - myslím, že Kurda by provedl pěkné změny...no aspoň že se tam dostal Darren, který něco z Kurdových názorů pochopil.
Panoptikum - neboli Cirque du freak. Zvláštní místo, kde jdou předsudky stranou a všichni jsou si naprosto rovní - až k nám někdy přijede, odjíždím s nima:-D
Paris - nejstarší z knížat. Občas mi přišlo, že dělal Darrenovi něco jako Brumbála - starého a moudrého rádce. Nejsilnější okamžik? No přece když mu chytly fousy XD
Pán vampýrů - hmm, díl děvět a pořád nevíme, kdo to je... Shanovi se tu povedlo skvělé napínání, všichni tušíme, ale kdo nečetl spoilery, neví jistě:-D
Proroctví - aneb všechny předpovědi "sympaťáka" Sudda. Kdyby to aspoň řekl všechno najednou, ale ne, buď vždycky kus zapomene nebo to pro dramatičnost kouskuje....
-------------------------------
Phoebe - můj nick, ale tímhle spíš myslím svojí postavu z fanfiction (díky které jsem si vybrala přezdívku). Phoebe byla stoprocentně trhlá a vynelázává (zvláštním způsobem), ale rozhodně žádný andílek...
Princess - moje best friend, i když teď používá nick Marina - ale pro mě stejně Princess4ever XD Rovnou jí chci poděkovat, že to se mnou těch bůhví kolik let přežila - to je nadlidský výkon:-D
Piráti z Karibiku - můj oblíbený film, na který můžeme koukat pořád dokola:-D
Povídky - bez nich bych přežila asi tak minutu. Když dočtu nějakou knihu, můžu číst ještě spoooustu fanouškovských povídek (TŘEBA slashO:-D - ale už mlčím)
Pondělí - naprosto strašný den, až mě někdo bude chtít zabít, vybere si určitě pondělí.

S for Wontík

7. dubna 2007 v 21:42 | Phoebe Esteban |  Alphaber meme
Smolt - nemohla jsem začít nikým jiným než upírem, který mi naprosto přirostl k srdci... měl v sobě zvláštní tajemno, když se na všechny usmíval a vypadal v pohodě, a přitom v sobě nesl takové břemeno....chudák...
Steve - aneb staří známí se někdy vracejí. Momentálně jsem k němu neutrální, i přes tu ďábelskou povahu....protože na staré přátele prostě nezapomenete, ať tvrdíte co chcete...
Sons of destiny - poslední kniha Ságy, na kterou čekám se smíšenými pocity. Na jednu stranu se těším, jak to dopadne, na druhou se mi nechce to celé opustit...
Sága - skvělá série knih, která taky jednou ukazuje upíry v tom nejlepším světle
Shan - úžasný spisovatel, nemám k tomu co dodat, snad jen že se těším na i na Demonatu;-)
-----------------
Susannah - můj bývalý nick, pod kterým jsem vystupovala nějakou tu chvíli a mám k němu zvláštní vztah...
Slovníček - anglicko anglický, který pro mě má velkou cenu, protože jsem ho vyhrála v jedné soutěži a prostě na něj nedám dopustit;-
Stahování - bez toho bych moc dlouho nepřežila - ale pšš, samozřejmě stahuju jen legální soubory;-)
Sims - úplně best hra, občas se mi to trochu vymkne z rukou, ale můžu jí hrát pořád znova
Slzy - ano, všechny knihy i seriály strašně prožívám, a u obzvláště smutných částí brečím jak želva :_(

Rating

7. dubna 2007 v 15:07 | Phoebe Esteban |  Fanfiction
RATING je u fanfiction poměrně důležitá záležitost - označuje, pro jakou věkovou skupinu je fanfiction vhodná.
Existují dvě různé stupnice, ale vybrala jsem si tu, která se mi zamlouvala víc;-)

Fanfiction slovníček

6. dubna 2007 v 19:05 | Phoebe Esteban |  Extra
Spoustu z vás je myslím ve světě fanfiction zběhlých, ale někteří možná ne - a protože ff se na tomhle blogu rozhodně vyskytovat budou, tenhle slovníček by se mohl hodit;-)
Příklady budu dávat ze Shana, ale samozřejmě to jde aplikovat úplně na všechno...