Únor 2007

9 - 1.kapitola 1/2

28. února 2007 v 15:20 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Běželi jsme chodbama - pan Hroozley nás vedl, já s Harkatem a vězněma uprostřed a Harkat to celé uzavíral. Mluvili jsme co nejmíň a já Steva praštil pokaždé, když se pokusil promluvit - neměl jsem náladu poslouchat jeho výhružky ani urážky.
Neměl jsem žádné hodinky, ale odpočítával jsem si vteřiny v hlavě. Zhruba po deseti minutách jsem s tím přestal. Dostali jsme se z moderních tunelů a dostali jsme se do spleti starých a vlhkých chodeb. Pořád nám zbýval dlouhý kus cesty - dost času pro vampýry, aby nás dohnali.
Došli jsme na rozcestí a pan Hroozley se vydal doleva. Vandža šel za ním, ale pak se zarazil."Lartene," zavolal ho nazpátek. Když se vrátil Vandža se skrčil. V té tmě byl skoro neviditelný."Musíme se je pokusit setřást,"řekl."Když budeme mířit přímo na povrch, budeme je mít v patách ani ne na půli cesty."
"Ale můžeme se ztratit, když se odkloníme od směru," namítl pan Hroozley."Neznáme to tu. Mohli bychom vběhnout do slepé uličky."
"Jasně," povzdechl si Vandža,"ale to je risk, který musíme přijmout. Budu dělat návnadu a vrátím se cestou, kterou jsme sem přišli. Vy ostatní se budete snažit a najdete jinou cestu ven. Později se k vám přidám, když bude štěstí upírů se mnou."
Pan Hroozley si to chvilku promýšlel a pak rychle kývnul."Hodně štěstí,"řekl pan Hroozley, ale to už byl Vandža pryč, okamžitě zmizel v šeru a pohyboval se téměř neslyšně jako každý upír.
Chvíli jsme si odpočinuli a pak jsme se vydali chodbou napravo, Harkat teď vedl vampeta, kterého Vandža unesl. Pohybovali jsme se rychle, ale opatrně, a dávali jsme pozor, abychom po sobě nezanechali žádné stopy. Na konci chodby byla další odbočka, tak jsme se vydali zase doprava. Když jsme se dostali doprostřed dlouhého tunelu, Steve nahlas zakašlal. Pan Hroozley byl v mžiku u něj."Uděláš to ještě jednou a je po tobě," vyjel po něm a já vytušil, že mu ke krku tiskne nůž.
"To bylo opravdový kašlání - žádný signál," zavrčel Steve.
"Na tom nesejde," zasyčel pan Hroozley."Příště už tě zabiju."
Steve byl už zticha, stejně jako vampet. Pořád jsme rázovali dopředu, cestu jsme hledali spíše instinktivně a brodili jsme se vodou a odpadem. Bylo mi strašně,cítil jsem se unaveně a přetaženě,ale nezpomalil jsem.Na povrchu musel být den, nebo se k němu aspoň muselo schylovat.Naší jedinou nadějí bylo dostat se z těch chodeb, než nás vampýři najdou - sluneční světlo by nás mělo ochránit před dalším pronásledováním.
O chvilku později jsme zaslechli vampýry a vampety. Pohybovali se chodbama strašnou rychlostí, protože se nestarali o utajení.Pan Hroozley se trochu zdržel aby zkontroloval, jestli stopují nás,ale podle všeho naší stopu nenašli - vypadalo to, že všichni jdou po Vandžovi.
Pkračovali jsme se ve výstupu nejkratší cestou k povrchu. Naši pronásledovatelé se podle zvuků pořád motali kolem nás. Očividně si uvědomili, že jsme si nevybrali tu nejkratší cestu ven, tak se zastavili a rozptýlili do okolí. Hádal jsem, že jsme tak půl hodiny od východu. Jestli nás teď chytí, bude po nás. Chodby byla temné a stejně tak úzké - samotný vampet s dobrým postavením by neměl moc práce nás odprásknout s puškou nebo pistolí na šípy.
Zrovna jsme se prodírali hromadou štěrku v drolícím se tunelu, když nás zahlédli. Na druhém konci tunelu se objevil vampet s pochodní, osvítil nás silným světlem a triumfálně zařval,"Našel jsem je! Tady jsou! Oni -"
Dál se nedostal. Ze stínů za ním se oddělila postava, chytla ho za hlavu a prudce s ní trhla zleva doprava. Vampet dopadl na zem. Útočník se zarazil jen aby zhasl pochodeň a pak vyrazil k nám. Aniž bych se na něj podíval, věděl jsem, že je to Vandža.
"Dobře načasováno," zamumlal Harkat,když se k nám ušpiněný kníže připojil.
"Už chvíli jsem vás sledoval,"řekl Vandža."Není první, kterého jsem sejmul. Prostě se k vám jen dostal o trochu blíž než ostatní."
"Nějaká představa, jak jsme daleko od povrchu?"zeptal jsem se.
"Ne,"řekl Vandža."Byl jsem před váma, ale poslední čtvrthodinu jsem se zase stáhnul - kdyl jsem vám záda a nechával za sebou falešní stopy."
"A vampýři?" zeptal se pan Hroozley."Jsou blízko?"
"Jo," odpověděl Vandža, a pak se zase vytratil, aby nás mohl krýt.
O trochu dále jsme se ocitli ve známých chodbách. Při lovu vampýrů jsme prozkoumali obrovskou část města,a v téhle zóně už jsme byli aspoň třikrát čtyřikrát. K bezpečí nám nezbývalo víc než šest sedm minut. Pan Hroozley nahlas hvízdnul, aby dal Vandžovi znamení. Kníže se k nám rychle přidal a vydali jsme se vpřed s novou nadějí na přežití.
"Tady jsou!"
Ten výkřik šel z chodby nalevo. Ani jsme se nazstavili na kontrolu, kolik jich je - prostě jsme sklonili hlavy, strkali Steva s vampetem dopředu a běželi jsme.
Útočníci nás nehonili dlouho. Vandža se vrátil a držel je v šachu šurikenama - ostrýma vrhacíma hvězdama, které jsou smrtelné v rukou někoho tak zkušeného jako je Vandža Pochod. Podle hysterických výkřiků jsem poznal, že většina - ne-li rovnou všichni vampýři se přiblížili, ale chodba, ve které jsme byli byla téměř rovná s minimem postranních tunelů. Nepřátelé se nedokážou proplížit a zaútočit z boku nebo zepředu - byli donuceni sledovat nás zezadu.
Když jsme se přiblížili na úroveň ulice, tunely byly prosvětlenější, a moje poloupíří oči se ihned přizpůsobily matnému světlu. Dokázal jsem teď zahlédnout vampýry a vampety za náma - a oni neviděli nás!Vampýři se stejně jako upíři zařekli, že nikdy nepoužijí zbraně na dálku jako pistole nebo luky, ale na vampety jejich přísaha neplatila. Hned jak trochu viděli, začali pálit, a my museli utíkat v předklonu.Kdybychom takhle museli utíkat moc dlouho, určitě by nás jednoho po druhém dostali, ale do minuty od začátku palby jsme se dostali k ocelovému žebříku vedoucímu k poklopu.
"Běžte!" štěkl Vandža a hodil po vampetech šurikeny.

Izrael

28. února 2007 v 12:41 | Phoebe Esteban |  Knihy u nás i ve světě
A další sada knih....dneska zdrbneme Izrael;-)
1.Obrázek žádný a ani bych si moc nepočetla:-(
2.Ten vlk je krásnej...
Tak, a vlastně si nemáme proč stěžovat - my těch knih máme víc;-)
1.kapitola už dneska, ale další část nejdřív v pátek - včera jsem vzala schodz hlavou napřed a natrazila jsem si ruku, tudíž se mi celkem blbě píše:-(

Kurda a Steve

27. února 2007 v 15:19 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Krásný obrázek, i když se ti dva asi nikdy nepotkali - Kurda (vzadu) a Steve (vepředu);-)

Gavner Zurč

26. února 2007 v 20:10 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Hodně známý obrázek; vlastně jsem ostuda, že tu ještě nebyl:*)

9 - úvod

26. února 2007 v 14:52 | Phoebe Esteban
Byl to věk podvodů. Každý podezříval každého - a oprávněně! Nemohli jste tušit, kdy se váš důvěryhodný spojenec otočí, vycení tesáky a roztrhá vás na kusy.
Upíří a vampýři spolu vedli válku - Válku jizev - a její výsledek závisel na nalezení a zabití Pána vampýrů. Kdyby se to upírům povedlo, patřilo by jim celé vítězství. Jinak by noc patřila jejim fialovým bratrancům, kteří by se postarali o vyhlazení upírů.
Osmond Sudd vyslal na lov Pána vampýrů tři upíry - Vandžu Pochoda, Lartena Hroozleyho a mě, Darrena Shana. Já jsem poloupír.
Pan Sudd nám předpověděl, že na cestě nám nemůžou pomáhat upíři, ale jin stvoření klidně.Takže jediný, kdo nás doprovázel, byl lidička Harkat Mulds, i když s námi kousek cesty putovala i čarodějka Evanna.
Při prvním setkání z předpovězených čtyř jsme si Pána vampýrů nevědomky nechali proklouznout skrz prsty, a poté jsme zamířili do rodného města pana Hroozleyho. Nečekali jsme, že bychom narazili na Pána vampýrů tam - měli jsme v úmyslu vystopovat a zarazit tlupu vampýrů, co tam terorizovala lidi.
Ve městě jsme na svou stranu získali další dva společníky - mojí bývalou holku Debbie Rulíkovou, a Steva Leoparda.Steve býval můj nejlepší přítel. Tvrdil, že se z něj stal lovec vampýrů, a přísahal, že nám pomůže vypořádat se s těmi vrahy. Pan Hroozley Stevovi ani trochu nevěřil - měl pocit, že má Steve zlou krev - ale já přesvědčil, aby se pokusil o něm tak nepochybovat.
Naším cílem byl šílený vampýr s hákama místo rukou. Ukázalo se, že je to můj další starý známý - Ervé, zkratka pro Regáče Vegáče,i když teď tvrdil, že je to zklratka pro Rovnoprávného vampýra. Býval eko-válečníkem, dokud mu vlčí muž z circo Mostruoso neukousl ob ruce. Obviňoval za to mě, a spojil se s vampýry, aby se pořádně pomstil.
Klidně jsme mohli Ervého zabít, ale věděli jsme že spolupracuje s ostatními vampýry,a tak jsme na něj nastražili past, aby nás k nim dovedl. Ale netušili jsme, že my nejsme těma pavoukama, ale mouchama v síti.Hluboko pod ulicema města na nás čekaly desítky vampýrů. Mezi nimi byl i Pán vampýrů a jeho ochránce Gannen Harst - Vandžův ztracený bratr.
V podzemní jeskyni ukázal Steve Leopard svou pravou tvář. Byl to polovampýr a spolu s vampýry a Ervém vymyslel plán, jak nás nalákat do záhuby. Ale steve nás podcenil - přemohl jsem ho a býval bych ho zabil - kdyby Ervé nechytil Debbie a nevyhrožoval, že jí na oplátku zabije.
Během toho se moji spojenci zabvali Pánem vampýrů, ale okolnosti zapracovaly proti nám, a on unikl. Vampýři nás mohli klidně zabít, ale vzali bychom si jich s sebou moc. Aby zabránil krveprolití, nechal nás Gannen Harst jít a dal nám patnáct minut náskok - pro vampýry bude mnohem snadnější zabít nás v chodbách.
Stáhli jsme se - měl jsem s sebou Steva jako rukojmého a Vandža vampeta - člověka, který je cvičen jako vampýr - a mnechali jsme Ervému volnou ruku ve všem, co by mohl udělat Debbie. Zmateně a vyčerpaně jsme pospíchali tunelama s vědomím, že za náma vampýři brzo vyrazí a jestli nás chytí, budeme bez šance...

Vydání první vs druhé

25. února 2007 v 16:09 | Phoebe Esteban |  Ankety
Které se vám líbí víc?

Darren a vlci

25. února 2007 v 15:39 | Phoebe Esteban
Kdysi tu padla prosba na obrázek na téma:Darren a vlci, další nesehnatelné téma, nic lepšího jsem fakt nenašla, tak mě prosím nebijte:-D

Darren Shan

25. února 2007 v 12:57 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Obrázek z prvního dílu - Darren, Steve a Lartenův plášť...

Gannen

25. února 2007 v 11:35 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Gannen Harst, Vandžův elegantnější bratr...dle mého celkem sympaťák;-)

Maďarsko

25. února 2007 v 9:09 | Phoebe Esteban |  Knihy u nás i ve světě
I maďaři mají všechny knihy:-(
1.Kdybych to někde viděla, tak mi to spíš přijde jak pohádková kniha:-(
2. Lepší, ale ty postavy by mohli kreslit jinak...
3. Pokus o rádoby strašidelnou knihu...
4.Nemůžu si pomoct, ale Darren mi strašně připomíná Kurdu...
5.No, mohli si vybrat lepší Zkoušku....
6. Tady jsem tápala, až mi bylo řečeno, že to asi budou upíři, když šli na začátku hledat Darrena (to by sedělo...)...proč jsou teda tak obrnění?!
Btw ten nejhezčí obrněnec je Kurda;-):-D
7.Dobrý nápad, ale dal by se nakreslit líp...
8.Steve...? Spíš vypadá jak Malfoy starší;-)
9.No, očividně se máma na co těšit...
10.Desátá kniha asi opravdu překvapí - obal je zajím,avě zpracovaný...
11.Zlepšení - tohle by se pohádkou nazvat určitě nedalo...
12.Lidička...v porovnání s itálií mu to sekne;-)

9 Úvod - přebal

24. února 2007 v 12:48 | Phoebe Esteban |  9 - Zabijáci úsvitu
Darren Shan 9 - Zabijáci úsvitu -
Z lovců se stává kořist
Není kam utéct
Lovci jsou v menšině, přelstění a zoufalí - a na útěku. Sledují je vampýři, civilisté i policie a z Darrena Shana, upířího knížete, je veřejný nepřítel číslo jedna!
Jejich nepřátelé lační po krvi a upíři se připravují na smrtelný konflikt. Je to konec Darrena a jeho spojenců?
Pokud přežijete úsvit, Sága pokračuje cestou k Jezeru duší

Itálie

24. února 2007 v 10:21 | Phoebe Esteban |  Knihy u nás i ve světě
Itálie...ehmmm... pohled na vlastní nebezpečí, majitelka blogu nenese žádnou odpovědnost za psychickou újmu vzniklou podíváním se na následující obrázky:-D
1.A německo má konkurenta! *padne hrůzou pod stůl*
2.No comment...už nemám sílu...
3. Někdo si představuje Lartena takhle?!
4.Někdo si představuje VLKA takhle?!
5.......Harkat...?
6.Asi nejlepší obal...
7. No ještě že jich víc nemaj....

Vandža - kresba

24. února 2007 v 9:57 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Každý si Vandžu představujeme jinak, že...takhle by byl i roztomilej:-D

Osamělý levák

23. února 2007 v 14:56 | Phoebe Esteban |  Povídky od Shana
Další povídka, kterou napsal Shan - odehrává se zhruba kolem 3.knihy, kdy jsou Darren a Evra ve městě...
--------------
Kulhající lidička si přehodil pytel přes rameno a zamířil zpátky do Circo Mostruoso. V pytli byly mrtvá zvířata, která pochytal - liška, veverka, pár králíků, pes. Jídlo pro nárůdek obvykle obstárávali dva kluci - Darren Shan a Evra Von - ale ti před měsícem panoptikum opustili spolu s upírem Lartenem Hroozleym, a právě kulhající lidička byl ostatními vybrán, aby za jejich nepřítomnosti lovil.
Lidička ve své samotě nad těma klukama hodně přemýšlel,hlavně nad tím, kterému říkali Darren Shan. Ti dva ho neměli moc rádi - vlastně nikoho z Nárůdku - ale jemu stejně chyběli. Dokonce mu dali přezdívku - "Levák", kvůli tomu kulhání - a jemu se vlastně líbila.
Levák kulhal zpátky se svým nákladem a nemohl nad chlapcema přestat přemýšlet, přemítal, kde asi teď jsou a co tam dělají. Vlastně se o ně strachoval, především o Darrena - pan Sudd (jeho pán) mu přikázal, aby z Darrena nespouštěl oči. Levák věděl, že je Darren důležitý, ale netušil proč. Kdyby se mu cokoliv stalo, panu Suddovi by se to zaručeně nelíbilo, a mohl by si svůj vztek vylít na Levákovi. Neexistovali moc věcí, kterých by se lidička bál, ale hněv pana Sudda by vyvolal strach v každém.
V tábořišti vysypal mrtvá zvířata a nechal ostatní lidičky, aby je snědli - neměl hlad. Procházel se po táboře a zahlédl velkou skupinu účinkujících a jejich lidských pomocníků kolem obrovského ohně - na hlavách měli bláznivé klobouky a zpívali nějaké písně. Zvědavě se připlížil blíž a sledoval je ze stínů jednoho karavanu. Nejdřív nechápal, co se děj, ale po chvíli se mu trochu vyjasnily vzpomínky a on si uvědomil, proč to všechno - slavili Vánoce.
Spoustu lidí z Circo Mostruoso se takovými drobnostmi jako jsou Vánoce neobtěžovali - slavili své vlastní svátky - ale někteří ano. Levák fascinovaně sledoval, jak vtipkují, zapalují prskavky, hrahou hry a cpou se krocanem, šunkou a vínem. Strašně rád by se k zábavě připojil, ale bylo mu známo, co si lidi o Nárůdku myslí - že to jsou hnusná bezcitná stvoření - a rozhodl se je radši neobtěžovat, aby nezkazil oslavu.
Levák se díval skoro hodinu a ani nepocítil chladný prosincový den(jeho šedá kůže byla vůči zimě téměř imunní). Nakonec se pomalu stáhnul a s sebou si vzal barevný klobouček, který zapadl nedaleko jeho karavanu.
Když se vrátil do svého stanu, spustil si modrou kapuci a odhalil zjizvený, šedivý obličej bez uší i nosu. Tím upoutal pozornost dalších lidiček, tak si ještě stáhnul roušku přes pusu a nasadil klobouček. Pošetile se usmál, rozpřáhl ruce a čekal jejich uznání - doufal, že se budou smát jako ti lidi kolem ohně.
Lidičkové trochu užasle zírali na Leváka, a následně se k němu otočili zády a pokračovali v jídle - Vánocenebo zábava je ani v nejmenším nezajímaly. Levák tam ještě dlouho postával, pak si sundal klobouk a natáhl masku s rouškou, a odešel ze stanu. Cítil se přitom mizerně a tak nějak prázdně.
Došel až na kraj tábořiště, kde papírový klobouček zmuchlal a zahodil. Byl smutný a po chvíli pochopil proč - dolehla na něj samota. Nepatřil vůbec nikam, napeatřil k lidem, nepatřil k účinkujícím, dokonce ani ke svému vlastnímu záhadnému lidu. Darren s Evrou se k němu nechovali o moc přátelštěji než ostatní, ale aspoň ho akceptovali a měli smysl pro humor - vlastně si byl jistý, že by se smáli, kdyby ho viděli s tím kloboukem.
Jak tam tak posával a přemýšlel, zahlédl ve sněhu zmítající se tvar - malého ptáčka, který spadl na zem, slabý, hladový a promrzlý. Levák ho zvedl původně s úmyslem přinést ho ostatním lidičkům k jídlu. Ale když si ho prohlížel, něco se v něm pohnulo a místo aby ho rozmáčknul ve velké šedivé ruce, našel odhozenou čepici, rozevřel jí a položil na ní unaveného opeřence.
Blízko tábořiště protékal slabý potůček. Levák si schoval klobouk s ptáčkem pod róbu a pospíchal k potůčku, kde v měkké hlíně hledal brouky a ostatní hmyz. Když jich nasbíral dost, opatrně poodhalil ptáčkovu hlavu a snažil se ho nakrmit. Nejdřív si vůbec nebral - neopouštěla ho obezřetnost - ale na konci sezobl červa.
Levák s ním zůstal a pečoval o něj, dokud nezačal plácat křídly a vřeštět. Když si všiml, že chce odletět a má na to dost sil, opatrně rozevřel klobouk a podržel ho vzhůru k obloze. Opeřenec dohopkal na okraj, tam se na chvilku zastavil, a pak vzlétl a potěšeně cvrlikal. Levák ho sledoval, jak letí pryč, a nemohl od něj odtrhnout obrovské zelené oči. Dlouho se nehýbal a jen se usmíval, nepůl doufal, že se pták vrátí, ale vlastně to skutečně ani nečekal.
Zrovna když se rozhodl vrátit se do tábora, ozval se nad ním skřek a objevil se ten pták. Měl něco v zobáku; pustil to, když přelétal nad Levákem. Ten to chytil ještě ve vzduchu a prohlédl si to - živý brouk. Usmál se ještě víc a sundal si masku. Vzhlédl, mávl na ptáka broukem a pak si ho strčil do pusy a snědl na znamení díků.
Ptáček znova zacvrlikal, pak pořádně roztáhl křídla a definitivně odletěl. Levák poznal, že tentokrát už se nevrátí, takže se po chviličce zamířil zpátky do tábora, aby čekal na novinky o Darrenovi a Evrovi - a doufal, že se jim podaří nalézt v osamělých Vánocích aspoň trochu útěchy.

Ervé

23. února 2007 v 14:10 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Jak by mohl Ervé vypadat ve druhém dílu...

Darren a Steve

22. února 2007 v 15:53 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Aneb kdysi dávno...

8 - konec

21. února 2007 v 21:17 | Phoebe Esteban |  8 - Spojenci noci
Tak a teaser na devítku.... Omlouvám se za překlepy, ale zase nemám sílu to kontrolovat...možná jednoho krásného dne...
----------------
Do okna udeřilo ostré světlo reflektoru, aby nás oslnilo. Vandža se stáhnul a co nejjadrněji zaklel, zatímco my ostatní jsme se po sobě rozpačitě podívali a čekali jsme, až někdo navrhne plán.
Hlas z venku, zesílený megafonem, přerušil naše myšlenky."Vy tam!" zahřměl."Zabijáci!"
Vandža pospíchal k oknu a o kousíček odhrnul závěs. Světlo ze slunce i reflektoru osvítilo místnost. Vandža nechal závěs zase spadnout a zařval,"Zhasněte to světlo!"
"Ani jako," zasmála se osoba s megafonem.
Vandža chvíli přemýšlel a pak kývl pana Hroozleyho a Harkata."Zkontrolujte chodby nahoře i dole. Zjistěte, jestli jsou uvnitř. Nepokoušejte je - jestli ta ohromná masa venku začne pálit, zbyde z nás mastný flek."
Pan Hroozley s Harkatem beze slova poslechli a do minuty byli zpátky.
"Jsou seskupeni o dvě ...patra výš," ohlásil Harkat.
"dole to samé,"řekl pan Hroozley pochmurně.
"Tak si s nima musíme promluvit,"řekl Vandža."Zjistit, jak si stojíme a možná vyjednat nějaký čas k zamyšlení.Hlásí se někdo dobrovolně?" Nikdo neodpověděl."To hádám znamená, že vyjednávač budu já. Tak to na mě neházejte, když se to pokazí." Nechal přes okno závěs a zařval na lidi vespod,"Kdo je tam dole a co chete?"
Chvíli ticho a pak promluvil megafonem stejný hlas jako předtím."S kým mluvím?" zeptala se ta osoba. KDyž jsem s teď soustředil, uvědomil jsem si, že je to žena.
"To není vaše věc!" zavolal Vandža.
Další odmlka. Pak,"My známe vaše jména.LArten Hroozley, Vandža Pochod, Darren Shan a Harkat Mulds. Já jen chci vědět, s kterým z vás jsem teď v kontaktu."
Vandžovi spadla čelist.
"ˇ'Rekněte jim, kdo jste," zašeptal Harkat."Vědí toho moc. LEpší se chovat...jako že spolupracujem."
Vandža kývl a pak zařval skulinou v okně,"Vandža Pochod."
"Poslouchejte, Pochode,"zavolala ta žena."Já jsem vrchní inspektorka Alice Burgessová. Já vedu tohle zrůdné panoptikum." význam jejích slov byl dost ironický, i když ho nikdo z nás nekomentoval."Jestli chete vyjednat dohodu, budete jednat se mnou. Jedno varování - nepřišla jsem, abych si hrála. Mám dvě stě žen a mužu uvnitř i vně budovy, kteří umírají touhou vám prošpikovat srdce kulkou. Při první známce nespolupráce jim dám rozkaz a oni začnou pálit. Rozumněl jste?"
Vandža odhalil zuby a zavrčel,"Rozumněl."
"OK," odpověděla vrchní inspektorka Burgessová."Tahle to funguje. Pojďte dolů, jeden po druhém. Stačí náznak zbraní nebo nečekaného pohybu, a patříte minulosti."
"To vám tak věřím," zakřičel Vandža.
Ozvaly se pušky a kulky zasypaly budovu. S výkřiky a nadávkami jsme padli na podlahu, ikdyž vlastně bebylo proč si dělat starosti - střelci mířilivědomě moc vysoko.
Když palba ustala, vrchní inspektorka se s náma zase spojila."Tohle bylo varování - poslední. Příště se vám pokusíme zabít. Žádné povídání ani smlouvání. áte jednu minutu - pak si pro vás přijdeme."
Rozhostilo se napjaté ticho.
"A je to," zamumlal Harkat po několika vteřinách našeho vzácného času."Skončili jsme."
"Ne tak určitě," zašeptal pan Hroozley."JE tu cesta ven."
"Jaká?" zeptalse Vandža.
"To okno," odvětil pan Hroozley."Vyskočíme. To čekat nebudou."
Vandža se rozmýšlel."Ten pád nebude žádný problém,"přemítal,"ale co budeme dělat, až budeme tam dole?"
"Míhat,"řekl pan Hroozley."Ponesu Darrena, ty Harkata. Nebude to zrovna jednoduché - mohli by nás zastřelit, než se dostaneme na rychlost míhání - ale mohlo by to vyjít. S trochou štěstí."
"Je to šílený," zavrčel Vandža a pak na nás mrknul."Zamlouvá se mi to!"
"Čas vypršel," zařvala Alice Burgessová do megafonu."Okamžitě vyjděte ven nebo začneme střílet!"
Vandža zamručel, zkontroloval si pás s šurikenama a přitáhl si k tělu zvířecí kožešiny."Připraveni?" zeptal se.
"Připraveni," odpověděli jsme.
"Harkat bude skákat se mnou," řekl Vandža."Lartene, Darrene - vy hned po nás. Dejte nám vteřinku dvě, abychom se vám odkulili z dráhy."
"Hodně štěstí, Vandžo,"řekl pan Hroozley.
"Hodně štěstí," opáčil Vandža, zeširoka se zašklebil, poplácal Harkata po zádech a vyskočil. Sklo se roztříštilo a Harkat se vydal hned za ním. Čekali jsme s panem Hroozleym po domluvený čas a pak jsme vyskočili zbytkem okna za přáteli. Na zem jsme rychle dopadli jako pár neokřídlených netopýrů, přímo do pekla pod náma.

Darren - normal

21. února 2007 v 12:41 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Možná si pamatujete na podobný obrázek se Stevem - ano, jsou od stejné autorky;-)
Mimochodem navečer dokončení 8.dílu - ukázka z devítky;-)

New Czech covers

20. února 2007 v 20:37 | Phoebe Esteban |  News
Konečně se taky u českých shanovců začíná blýskat na lepší časy....možná...trošku...:-D
Fajn, sice jsem nepochopila, kde se v příběhu objevil důležitý netopýr, ale asi lepší, než kdyby se pokoušeli nakreslit nějakou postavu...
Tohle nevypadá nejhůř, i když ty hodinky jsem si představovala hrůzostrašnější - ale nápad fajn;-)
Néé, mě se to druhý vydání nelíbí:-(

8 - 21.kapitola 2/2

20. února 2007 v 18:39 | Phoebe Esteban |  8 - Spojenci noci
"Jak domluvit?" zamručel Vandža a snažil se skrýt rozčarování.
"Bylo by pro nás snažší vás zmasakrovat ve většich chodbách pod touhle. Mohli bychom vás v klidu postřílet a neztratit jediného muže."
"Chceš, abychom vám to usnadnili?" zasmál se Vandža.
"Nech mě domluvit," pokračoval Gannen."V téhle chvíli nemáte naději, že byste z toho vyvázli živí. Když vás napadneme tady, utrpíme ohromné ztráty, ale všichni čtyři najisto zemřete. Na druhou stranu, kdybychom vám dali náskok..." chvíli mlčel a pak navázal."Patnáct minut, Vandžo. Nechte tu své rukojmí - bez nich se budete pohybovat rychleji - a utečte. Patnáct minut za váma nikdo nepůjde. Máte mé slovo."
"Je to past," zavrčel Vandža."Nenechali byste nás jít, ne takhle."
"Nelžu," řekl Gannen strnule."Okolnosti nám pořad hrajou do rukou - známe tyhle chodby líp a stejně vás pravděpodobně chytíme dřív, než se dostanete na svobodu. Ale budete mít naději - a já nebudu muset pohřbít dalšího ze svých přátel."
Vandža si vyměnil s panem Hroozleym kradmý pohled.
"A co Debbie?" zařval jsem, než mohl některý z upírů promlouvit."Chci jí s sebou!"
Gannen Harst zavrtěl hlavou."Poroučím všem v této místnosti,"řekl,"ale ne tomu s hákama. Ona je teď jeho."
"To nestačí,"zavrčel jsem."Jestli nejde Debbie, já taky ne. Zůstanu tu a zabiju vás co nejvíc."
"Darrene -" začal Vandža protestovat.
"Nehádej se," vložil se do toho pan Hroozley."Já Darrena znám - jen bys plýtval dechem. Bez ní neodejde. A jestli nepůjde on, já taky ne."
Vandža zaklel a pak se podíval bratrovi do očí."Tak vidíš.. Jestli nepůjdou, já taky ne."
Harkat si odkašlal."Ať si ty blázni...mluví za sebe. Já půjdu."Pak su usmál, aby ukázal, že to byl jen vtip.
Gannen si znechuceně odplivnul. Steve se v mých rukách zavrtěl a zamručel. Gannen si ho chvíli prohlížel a pak se zase podíval na svého bratra."Tak to uděláme takhle,"řekl."Ervé a Steve jsou dobří přátelé. Leonard navrhnul Ervému ty háky a přesvědčil nás, ať ho zasvětíme. Ervé by podle mě nezabil ženu, kdyby to mělo znamenat Stevovu smrt, ať tvrdí co chce. Když odejdete, můžete si vzít Leonarda s sebou. Když uprchnete, budete ho moct později použít k získání té ženy." Varovně se na mě podíval."Víc toho udělat nemohu - a vlastně je to víc, než byste si mohli dovolit očekávat."
Zamyslel jsem se nad tím a došlo, že je to Debiiná jediná naděje,a neznatelně jsem kývnul.
"Je to souhlas?" zeptal se Gannen.
"Jo," řekl jsem ochraptěle.
"Tak běžte," odsekl."Od chvíle, kdy vyrazíte, začnou hodiny odpočítávat. Za patnáct minut půjdeme - a když vás chytneme, bude po vás."
Na Gannenův pokyn všichni vampýři i vampeti couvli a obestoupili ho. Gannen stál úplně vepředu, ruce na prsou, a čekal, až odejdem.
Přišoural jsem se ke svým přátelům a Steva jsem tlačil před sebou. Vandža pořád držel svého vampeta stejným způsobem, jako já steva."Myslí to vážně?" zeptal jsem se vážně.
"Vypadá to tak,"odpověděl, i když tomu očividně taky tak úplně nevěřil.
"Proč to dělá?" zeptal se pan Hroozley."Ví, že naším úkolem je zabít Pána vampýrů. Touhle nabídkou nám dává možnost utéct, případně se vzpamatovat zaútočit znova."
"Je to šílený," souhlasil Vandža,"ale stejně tak šílený by bylo koukat darovanému koni na zuby. Pojďme, než si to rozmyslí. Můžeme to probrat později - jestli přežijeme."
Vandža si před sebou nechával vampeta jako štít a ustupoval. Já za ním a rukou jsem držel Steva, který byl sice při smyslech, ale moc vysílený na to, aby uniknul. Pan Hroozley s Harkatem za náma. Vampýři a vampeti sledovali, jak mizíme. Spoustu z rudých očí bylo naplněno odporem a nechutí - ale žádný se za náma nevydal.
Chvíli jsme chodbou couvali, dokud jsme si nebyli jistí, že po nás nikdo nejde. Pak jsme se zastavili a vyměnili jsme si nejisté pohledy. Otevřel jsem pusu, ale Vandža mě umlčel, než jsem stačil promluvit."Neplýtvejme časem." Otočil se, strkal před sebou vampeta a rozběhl se. Harkat za ním a když mě míjel, jen bezmocně pokrčil ramenama. Pan Hroozley mi naznačil ať jdeme se Stevem jako další. Aby šel Steve přede mnou, popoháněl jsem ho špičkou meče a udržoval jsem ho v rychlém pochodu.
Běželi jsme dlouhýma temnýma chodbama, lovci a jejich zajatci,poražení, zakrvácení, zmlácená a zmatení. Přemýšlel jsem nad Pánem vampýrů, šíleným Ervém a jeho ubohé zajatkyni - Debbie. Rvalo mi to srdce nechat jí tam, ale neměl jsem na vybranou. Jestli přežiju, vrátím se pro ní. Teď jsem dokázal myslet jen na záchranu vlastního života.
S velkým úsilím jsem přestal myslet na Debbie a soustředil jsem se na cestu před sebou. V pozadí mé mysli se nežádaně utvořily hodiny, a s každým dalším krokem jsem slyšel odtikávat vteřiny, které nám odebíraly náš drahocenný čas a táhly nás blíž ke chvíli, kdy za náma Gannen Harst pošle vampýry a vampety - jako smečku pekelných psů.