Prosinec 2006

Nový rok

31. prosince 2006 v 15:30 | Phoebe Esteban |  News
Tohle bude můj pravděpodobně poslední článek tohoto roku ( i když sem možná dám ještě něco, kdo ví:-), takže bych vám chtěla popřát všechno nej do roku 2007, hodně štěstí, lásky a všeho, co potřebujete, no a hlavně - hodně Shana;-)

DS - Rozdělení

31. prosince 2006 v 15:27 | Phoebe Esteban |  Testy a kvízy
Původně jsem tyhle testy dělala pro ještě pro jinou stránku, ale napadlo mě, že by bya škoda je nevyužít i tady;-)
Tady je první - celkem jednoduchý, myslím, že byste s ním neměli mít větší problémy....do komentů se můežet pochlubit s výsledkama;-)
Akorát mi tam moc nešly háčky, tak to snad vyluštíte;-)

8 - 1.kapitola

31. prosince 2006 v 10:16 | Phoebe Esteban |  8 - Spojenci noci
DAILY POST, 15. ZÁŘÍ
KRVAVÁ NOC MRTVÝCH!!!
Naše dříve ospalé město je v obležení. V krátkém období šesti měsíců bylo brutálně zavražděno jedenáct lidí, jejich těla byla zbavena krve a pohozena na různá veřejná prostranství. O hodně více jich zmizelo do stínů noci a mohou ležet pod ulicemi, těla bez života rozkládající se v liduprázdné tmě.
Vyšetřovatelé nemohou najít vysvětlení pro ohavné řádění. Podle předpokladů nepracují vrazi jen pro jednoho člověka, ale nedokážou přiřadit zločin k žádnému známému zločinci. Při největší policejní razii v historii města bylo rozprášena většina místních gangů, zatčeni vedoucí náboženských sekt a vyraženy dveře tajných spoklů a kultů....s nulovým výsledkem!!!
TYPICKÁ NEOMALENOST
Hlavní vyšetřovatelka, Alice Burgessová, byla dotázáná na její názor na nedostatek výsledků a reagovala se svou pověstnou neomaleností."Dřeme na tom jako psi,"odsekla."Pracujeme neplacené přesčasy. Nikdo se nevyhýbá povinnostem. Hlídáme ulice a zatýkáme kohokoliv, kdo jen vypadá podezřele. Vydali jsme zákaz vycházení dětí po sedmé hodině večerní, a dospělým jsme doporučili to samé. Když najdete někoho, kdo by odvedl lepší práci, zavolejte a já mu ráda přenechám své místo."
Uklidňující slova - ale nikoho neuklidňují. Zdejší lidi už unavují sliby a záruky. Nikdo policii neupírá upřímné a tvrdé úsilí - nebo armádě, která byla přivolána na pomoc - ale víra, že ukončí krizi je každým dnem menší. Hodně lidí se stěhuje pryč a žije s příbuznými nebo v hotelech, dokud vraždy neustanou.
"Mám děti," vysvětlil nám Michael Corbett,46ti letý vlastník místního antikvariátu."Z útěku nemám dobrý pocit, a úplně mě to zruinuje, ale životy mé ženy a dětí jsou na prvním místě. Policie nemůže udělat o nic víc než před třinácti lety. Musíme prostě čekat, až to přejde, stejně jako předtím. A pak se vrátím. Myslím, že každý kdo tu zůstává, je šílenec."
HISTORIE SMRTI
Když pan Corbett mluví o minulosti, naráží na událost před skoro třinácti lety, když naše město potkal podobný horor. Tehdy několik teenagerů objevilo devět těl, odkrvených stejně jako nynějších jedenáct obětí.
Ale tahle těla byla pečlivě schovaná a nalezena až dlouho po smrti. Dnešní vrazi - všechny vraždy se odehrávají před východem slunce - se ani nesnaží svůj hrozný skutek utajit. Jako by byli na svou krutost pyšní, nechávají těla tam, kde vědí, že je někdo najde.
Hodně místních si myslí, že je město prokleté a má historii smrti."S tímhle zabíjením počítám už čtyřicet let,"uvedl Dr Kevin Beisty. místní historik a expert ne okultismus."Město navštívili upíři před více než sto padesáti lety, a pravdou o upírech je, že když se jim nějaké místo zalíbí - vždycky se vrátí!"
DÉMONI NOCI
Upíři. Kdyby byl dr Beisty jediným hlasem bojícím se upírů, byl by považován za šílence. Ale spousta lidí věří, že trpíme rukama upírů. Poukazují na fakt, že se vraždy odehrávají výhradně v noci, že jsou těla zbavena krve - očividně bez jakýchkoliv lékařských nástrojů - a co je nejdůležitější, i když byly při útoku tři oběti nafilmovány tajnými kamerami, tváře útočníků se na filmu neobjevily!
Vrchní inspektorka Alice Burgessová upírskou teorii odmítá."Vy si myslíte, že na nás má Drákula vztek?" zasmála se opovržlivě."Nebuďte směšní! Tohle je dvacáté první století. Za vším jsou psychicky narušení lidé. Nemrhejte časem obviňováním bubáků!"
Po chvíli vrchni inspektorka dodala,"Nevěřím na upíry, a nechci, aby idioti jako vy plnili lidem hlavy nesmysly. Ale řeknu vám tohle: udělám cokoliv, abych ty divochy zastavila. Jestli to znamená probodnout nějakému šílenci hruď kolíkem jenom proto, že si myslí, že je upír, tak to udělám, i když mě to bude stát práci a svobodu. Nikdo z toho nevyjde s pouhým statusem šílence. Je jen jedna možnost, jak zaplatit za smrt jedenácti nevinných mužů a žen - vyhlazení!"
"A já to udělám!" slibuje vrchní inspektorka Burgessová s takovým lesklem ve světlých očích, že by na ní byl profesor Van Helsing hrdý."I kdybych je měla sledovat do Transylvánie a zpátky. Zpod meče spravedlnosti neuniknou, ať to jsou lidi nebo upíři."
"Řekněte svým čtenářům, že jim vrátím svobodu. Na to můžou vsázet. Na to můžou vsadit krk..."
---------------------------
Pan Hroozley nadzvedl poklop a odtlačil ho z cesty, zatímco já s Harkatem jsme čekali ve tmě dole. Když nezahlédl na ulici žádné známky života, zašeptal,"Všude klid," a my se vydali za ním po žebříku na čistý vzduch.
"Jak já nenávidim tyhle pitomý kanály!"zavrčel jsem a zul jsem si boty, které byly úplně nasáklé vodou, bahnem a dalšíma věcma, nad kterýma jsem radši ani nechtěkl přemýšlet.
Až se dostaneme do hotelu, vyperu je v umyvadle a nechám si je usušit na topení, jako na konci každé noci za poslední tři měsíce.
"Taky je nemám rád," souhlasil pan Hroozley a opatrně si vyklepával zbytky mrtvé krysy ze záhybů rudého pláště.
"Nejsou tak strašné," zakřenil se Harkat. Pro něj to bylo Ok - neměl nos ani nemohl cítit!
"Aspoň že už neprší,"řekl pan Hroozley.
"Jen počkejte další měsíc," odsekl jsem zatrpkle."V půlce října se budeme brodit vodou minimálně po boky."
"Tou dobou už najdeme vampýry a budeme mít vyjednáno," pronesl pan Hroozley nepřesvědčeně.
"Tohle jste říkal už před dvěma měsícema,"připomněl jsem mu.
"A před měsícem taky," dodal Harkat.
"Chcete odvolat pátrání a nechat ty ubohé lidi napospas vampýrům?" zeptal se pan Hroozley tiše.
Podívali jsme se s Harkatem na sebe a zavrtěli jsme hlavama."Jasně že ne," povzdechl jsem si."Jsme jen unavení a rozmrzelí. Vrátíme se do hotelu, usušíme se a seženeme si něco teplého k jídlu. Po celodenním spánku nám bude líp."
Našli jsme nejbližší požární schodiště, vyšplhali jsme na střechu budovy a vyrazili pod nebem města, kde nebyli žádní policisté ani vojáci.
Od úniku Pána vampýrů uplynulo šest měsíců. Vandža odešel do Upíří hory říct knížatům a generálům novinky, a ještě se nevrátil. První tři měsíce jsme s panem Hroozleym a Harkatem jen tak bezcílně bloumali, kam nás nohy zanesly. Pak se k nám dostaly zvěsti o teroru z rodného města pana Hroozleyjho - lidé jsou vražděni a jejich těla zbavovány krve. Podle novin za to mohli upíři, ale my věděli své. Už dříve se k nám donesly klepy o možnosti pobytu vampýrů ve městě, a větší ujištění jsme nepotřebovali.
Pan Hroozley měl o ty lidi strach. Ti, kteří tu žili ještě za jeho života už byli všichni po smrti, ale on pečoval o jejich vnuky a pravnuky jako o své mentální příbuzné. Když před třinácti lety šílený vampýr Murlough terorizoval město, pan Hroozley se vrátíl - se mnou a Evrou Vonem, hadím chlapcem z panoptika - zastavit ho. Když se teď historie opakovala, cítil potřebu znova zakročit.
"Ale možná bych měl ignorovat své pocity," přemítal před třemi měsíci, když jsme probírali situaci."Musíme se soutředit na Pána vampýrů. Bylo by ode mě špatné, kdybych nás zdržoval od úkolu."
"Ne tak úplně," namítal jsem."Pan Sudd říkal, že musíme následovat srdce, jestli chceme najít Pána vampýrů. Vás táhne srdce domů, a moje mi říká, že bych vás neměl opouštět. Myslím, že bychom jít měli."
Harkat Mulds, šedý lidička, který se naučil mluvit, souhlasil, tak jsme vyrazili do rodného města pana Hroozleyho zhodnotit situaci a popřípadě pomoct. Když jsme se tam dostali, hned jsme se ocitli v jádru zmateného tajemství.Vampýři tu zaručeně žili - aspoň tři čtyři, jestli jsme odhadovali správně - ale byli součástí války nebo jen šílenci? Kdyby to byli válečníci, měli být při zabíjení mnohem opatrnější - myslící vampýři nenechají těla svých obětí tam, kde by je mohl někdo najít. Ale jestli jsou šílení, neměli by se schovávat tak mistrovsky - po třech měsících hledání jsme v kanálech nenašli stopu ani jednoho vampýra.
Do hotelu jsme se vrátili oknem.Najmuli jsme si dva pokoje ve vyším patře a dostávali jsme se dovnitř i ven oknama, protože jsme byli moc mokří a špinaví, abychom se mohli promenádovat chodbou.Kromě toho, čím míň jsme se pohybovali na zemi, tím líp - ve městě to vřelo, policie a vojáci hlídali ulice a zatýkali kohokoliv, kdo se jim nelíbil.
Zatímco byli pan Hroozley a Harkat v koupelně, svléknul jsem se a čekal, až se koupelna uvolní.
Mohli jsme si pronajmout tři pokoje, abychom měli každý vlastní koupelnu, ale bylo bezpečnější, když se Harkat moc nezviditelňoval - já s panem Hroozleym jsme se mohli vydávat za lidi, ale Harkat, který vypadal jak příšera sešitá dohromady asi těžko.
Jak jsem tak posedával na posteli, skoro jsem usnul. Ty tři měsíce byle dlouhé a namáhavé. Každou noc jsme se toulali po střechách a kanálech, hledali vampýry, vyhýbali jsme se policii, vojákům a vyděšeným lidem, kteří s sebou většinou nosili pistole i jiné zbraně. To nás trochu zastrašovalo, ale jedenáct lidí zemřelo - minimálně o těch jsme věděli - a budou následovat i další, pokud tomu nezabráníme.
Postavil jsem se a rázoval jsem po pokoji, abych zůstal vzhůru dost dlouho, abych se aspoň vykoupal. Občas jsem to neudělal a příští noc jsem se vzbudil páchnoucí, zpocený a špinavý, asi jako něco, co právě vykašlala kočka.
Přemýšlel jsem nad svou poslední návštěvou do města. Byl jsem o hodně mladší a pořád jsem se učil, co to vlastně znamená být poloupírem. Taky jsem tu potkal svou první a jedinou holku - Debbie Rulíkovou. Měla tmavou pleť, plné rty a jasné oči. Strašně rád bych jí poznal líp. Ale povinnost je povinnost, šílený vampýr byl po smrti, a okolnosti nás posunuly dál.
Od návratu jsem párkrát prošel kolem domu, kde dřív bydlela s rodiči, a napůl jsem doufal, že tam pořád žije. Ale nastěhovali se tam noví lidé a po Rulíkových tam nebylo stopy. To bylo vlastně dobře - jako poloupír stárnu pětkrát pomaleji než lidé, takže i když uplynulo třináct let od doby, co jsem naposled políbil Debbie, vypadal jsem sotva o pár let starší. Z Debbie teď bude dospělá žena. Bylo by strašně matoucí, kdybychom se potkali.
Dveře vedoucí do ložnice se otevřely a vešel Harkat, utírajíc se velkým hotelovým ručníkem."Koupelna je volná,"řekl a utíral si vršek holé šedé strašidelné hlavy ručníkem, opatrně aby si neudělal nic s očima, které nechránily oční víčka.
"Díky, kámo," zakřenil jsem se a proklouzl jsem kolem něj.
Harkat vanu vypustil, zašpuntoval a zapnul teplou vodu,takže když jsem se tam dostal, byla už skoro plná. Zkusil jsem teplotu, přidal jsem trochu studené, vypnul jsem kohoutky a vklouzl jsem dovnitř - nemělo to chybu! Zvedl jsem ruku, abych si odstranil pramínek vlasů z očí, ale nezvedl jsem ruku dost vysoko - na to jsem byl moc unavený. Uvolnil jsem se a rozhodl se tam pár minut jen tak ležet. Vlasy jsem si mohl umýt později. Jen tak ležet a odpočívat...na pár minut...to by bylo...
Aniž bych dokončil myšlenku, usnul jsem, a vzbudil jsem se zase v noci, úplně modrý od toho, jak jsem strávil den ve studené špinavé vodě.

Sudd

30. prosince 2006 v 20:26 | Phoebe Esteban |  Obrázky
Když už jsme tu měli povídku, nemůžeme si odpustit i obrázek;-)
Btw na příště tu mám lady Evannu;-)

8 - Úvod

30. prosince 2006 v 8:55 | Phoebe Esteban |  8 - Spojenci noci
Dlouho očekávaný úvod 8.knihy;-)
------------------------------------------------------
Byl to věk války. Po šesti stech letech míru proti sobě upíři a vampýři pozvedli zbraně v násilném, krvavém boji na život a na smrt. Válka jizev začala s příchodem Pána vampýrů. Byl předurčen vést svůj lid k totálnímu a absolutnímu vítězství - pokud nebude zabit ještě před plným zasvěcením.
Podle mocného a tajemného pana Sudda proti němu mají šanci obstát jen tři upíři. Jsou to kníže Vandža Pochod; bývalý generál Larten Hroozley a poloupír, já - Darren Shan.
Bylo předpovězeno, že se naše cesty s Pánem vampýrů protnou čtyřikrát, a pokaždé budeme mít v rukou osudy všech upírů. Když ho zabijeme, vyhrajeme Válku jizev. Když ne, vampýři dobydou vítězství a smetou náš klan z povrchu země.
Pan Sudd taky řekl, že během výpravy nesmíme spoléhat na pomoc ostatních upírů, ale můžeme přijmout pomoc ne-upírů. Takže když jsme s panem Hroozleym opustili Upíří horu (Vandža se k nám připojil později), jediný kdo šel s námi byl Harkat Mulds, zakrslý šedý lidička.
Po odchodu z Upíří hory - která nám byla šest let domovem - jsme zamířili do jeskyně Lady Evanny, mocné čarodějky. Má schopnost vidět do budoucnosti, ale nám odhalila jen tohle: když se nám nepovede zabít Pána vampýrů na konci naší cesty budou dva mrtví.
Později jsme se přidali k Circo Mostruoso, kde jsem žil, když jsem se stal pomocníkem pana Hroozleyho. Evanna putovala s námi. V panoptiku jsme narazili na několik vampýrů. Následoval krátký boj, kdy byla zabita většina vampýrů. Dva uunikli - vampýr jménem Gannen Harst a jeho pomocník, o kterém jsme později zjistili, že to byl Pán vampýrů v přestrojení.
Odrovnalo nás, když jsme se dozvěděli pravou identitu pomocníka Gannena Harsta, ale pro Vandžu to bylo obzvlášť strašné, protože on ho nechal uniknout - Gannen Harst je Vandžův bratr, a Vandža ho nechal jít bez boje, protože nevěděl, že je hlavní ochránce Pána vampýrů.
Ale nebyl čas se litovat.Pořád zbývaly tři šance najít a zabít obávaného protivníka, takže naše cesta pokračuje. Hodili jsme promarněnou šanci za hlavu, naostřili jsme zbraně, rozloučili se s Evannou a přáteli z panoptika a zase se vydali na cestu, rozhodnuti uspět víc než kdy jindy...

Osudové setkání

29. prosince 2006 v 15:57 | Phoebe Esteban |  Povídky od Shana
Další příběh, který napsal Shan - odehrává se někde mezi prvním a druhým dílem; a je převážně o Suddovi...
Varování:pokud máte za to, že je Sudd hodný milý děda, tak to radši nečtěte, abyste si nezkazili iluze:-D
---------------------------------------------------
Dlouhý bílý červ se plazil přímo přes holinku pana Sudda. Malý mužík ve žlutém obleku ho tiše sledoval, jak se plazí přes prsty boty. Když se dostal na konec, zastavil se a zvedl hlavu; hledal směr. Pan Sudd se sehnul, červa sebral, a pak ho odcvrnkl přes hřbitovní zeď. Zakřenil se, obrátil se zpátky k hrobu a rychle uhnul, když směrem k němu vystřelila hlína.
"Opatrně, hlupáci!" vyštěkl na dvě postavy v otevřeném hrobě."Víte, jak obtížně se to čistí?" Oprášil si žlutý oblek a zamlaskal.
V hrobě stály dvě malá stvoření v tmavě modrých kapucích a zvedli hlavu na svého pána - nic neříkali, jen čekali, až znova promluví.
"Pokračujte," povzdechl si a odstoupil z dosahu hlíny."Dál."
Na pokyn pana Sudda začali lidičkové kopat dál. Používali jen velké šedé ruce, hlínu z hrobu vyhazovali prstama a rychle se dostávali k rakvi na dně.
Pan Sudd nasál vzduch a šťastně si povzdechl. Miloval vůni hřbitova. Pach hnijícího masa, rozkládajících se kostí a zatuchlé hlíny byl pro jeho nos parfémem. Občas si dokonce přál, aby dokázal spát, jen aby mohl usnout na hřbitově a vzbudit se do toho nádherného morbidního zápachu. Ale pan Sudd nebyl osoba, která by si mohla dovolit spát. Byl pořád vzhůru, pořád ostražitý, pořád si pohrával se životem a smrtí.
Ozvala se tlumená rána: lidičkové se prokopali až na víko rakve. Pan Sudd trpělivě čekal, až ji očistí, pak jim nakázal odejít z hrobu. Skočil dolů a třikrát poklepal na vršek rakve, třikrát a spodek. Zapřel každou nohu z jedné strany hrobu a potichu hvízdl. Dřevěné víko rakve se zachvělo, pak se rozpadlo na prach a odhalilo kostru uvnitř.
Mtvé tělo patřilo muži. Zemel teprve před několika týdny a byl v relativně dobrém stavu. Pan Sudd se sehnul, popadnul ho jednou rukou a hodil ho lidičkám čekajícím nahoře.
"Bude fajn,"řekl a vyškrábal se z hrobu. Lidičkové položili tělo ke čtyřem dalším, které dnes v noci vykopali, pak rychle zaházeli hrob a vydali se na další.
Pan Sudd si prohlížel těla, každé jiné velikosti i tvaru. Měl radši mrtvé lidi než živé. Ve smrti byla podivná krása.Živí se vždycky hýbali a mluvili a vrtěli. Až když byli po smrti, mohli jste si je dlouho a nerušeně prohlížet a ocenit jejich podivuhodný vzhled.
Zatímco pan Sudd přemýšlel nad rozdílama mezi živýma a mrtvýma, jeho typické hodinky ve tvaru srdce slabě zacinkaly. Podíval se na ně, zkontroloval čas a pak chápavě kývl."Jak ten čas letí," povzdechl si znova.
Odstoupil od těl, rozhodil ruce, zaklonil hlavu, vytřeštil oči a otevřel pusu dokořán. Hodinky začaly zářit rudě, perleťově rudě. Jak to sílilo, vlasy pana Sudda změnily barvu, z bílé na zářivě červenou. Jeho oblek taky zčervenal, a jeho kůže taky, a nakonec v původní barvě zůstaly jen jeho zelené holinky.
Když se z malého mužíka stalo něco rudě zářícího, vzduch před ním se zachvěl. Utvořily se dveře, s rudýma okrajema, a procesí lidiček - úplně stejných jako ti dva kopající - prošlo ven. Zem odkud vyšli byla šedá a chladná, stejně jako jejich kůže, ale oni si změny prostředí ani nevšimli, prostě vyšli ze dveří a stoupli si kolem svého pána.
Když poslední lidička vstoupil na hřbitov, dveře se zabouchly a zmizely. Rudá zář z pana Sudda mizela, nejdřív z vlasů a obleku, pak z kůže, a naposled z hodinek. Zavřel pusu a přimhouřil oči. Prudce vydechl, otřásl se a podíval se po lidičkách.
"Tak moc času na hraní," zamumlal."Tak málo služebníků. No dobře - život by byl nudný, kdyby byl snadný."
Zatleskáním poručil kopáčům, aby přestali a připojili se ke svým druhům. Když kolem něj stáli všichni, pomalu se otáčel a na každého se podíval, a pak souhlasně přikývl.Pak se zarazil, když jeho oči spočinuly na jednom lidičkovi."Ty," zavrčel."Pojď blíž." Lidička poslechl a šel o tři kroky blíž, přičemž trochu kulhal na levou nohu.
Pan Sudd si všiml kulhání a okamžitě lidičku poznal,vzpomněl si na důležitou úlohu, kterou má hrát. Sehnul se a několik dlouhých vteřin se mu díval do očí. Lidička mu pohled opětoval úplně bez emocí.
"Víš, kdo jsi?" zeptal se pan Sudd."Pamatuješ na naší dohodu? Víš, co musíš dělat?"
Lidička mlčel, ale pomalu zavrtěl hlavou zleva doprava.
"Dobře," rozzářil se pan Sudd."Ještě není ten správný čas. Ale tohle měj na paměti: až se dostaneme do Circo Mostruoso - kam teď míříme - chci, abys dobře dohlížel na jednoho, kterému říkají...Darren Shan. Rozuměls?"
Lidička si jméno promyslel a poslušně kývl.
"Výborně!" Pan Sudd si promnul ruce, prošel kolem lidiček a došel až k hromadě pěti mrtvol."Teď," zamyslel se nahlas," zajímalo by mě, co bychom měli udělat s těmahle..."
Na chvilku zaváhal a rozmýšlel se, a pak s úšklebkem, který dokáže jen nelidská duše se otočil k nejbližšímu lidičkovi, ze vzduchu stvořil nůž s vidličkou a zeptal se konverzačním tónem,"Trup nebo končetinu?"

Lovci

29. prosince 2006 v 9:02 | Phoebe Esteban |  Obrázky
A společný obrázek všech lovců:-)

Vandža

28. prosince 2006 v 20:13 | Phoebe Esteban |  Obrázky
A vlastně je škoda sem takového "fešáka" nedat:-D

8 - Obal

28. prosince 2006 v 14:29 | Phoebe Esteban |  8 - Spojenci noci
SPOJENCI NOCI
STARÉ TVÁŘE - NOVÉ NOČNÍ MŮRY
Sága Darrena shana
Kniha 8
Spojenci noci
V temnotách nikomu nevěř
Darren Shan, Upíří kníže a zabiják vampýrů čelí své doposud největší noční můře - škole!
Ale domácí úkoly jsou to poslední, co by Darren označil za problém. Těla se množí. Čas ubíhá. A minulost lovce rychle dohání!
Nepropásněte šokující vyvrcholení lovecké trilogie - Zabijáci úsvitu

Děti Evry

28. prosince 2006 v 12:51 | Phoebe Esteban |  Obrázky
A Evrovo potomstvo;-)

7 - Konec

28. prosince 2006 v 10:44 | Phoebe Esteban |  7 - Lovci soumraku
Slibovaný teaser na další knihu - vypadá ....celkem zajímavě;-)
----------------------------------
Něco mě zezadu vzalo po hlavě, a dost tvrdě, takže jsem se skácel do hromady odpadků. Při pádu jsem vyjekl a pak jsem se odkulil, rukama jsem si svíral hlavu. Jak jsem se dostal pryč, něco stříbrného dopadlo přesně tam, kde jsem měl ještě před chvíli hlavu, a rozletěly se jiskry.
Ignoroval jsem zranění na hlavě a vyškrábal jsem se na nohy, hledal jsem něco, čím byh se mohl bránit. Nedaleko leželo plastové víko od popelnice. Nic moc, ale nic lepšího jsem nemohl najít. Hbitě jsem se sehnul, chňapnul jsem po něm a přidržel jsem ho před sebou jako štít a otočil jsem se, abych se postavil útočníkovi, který se ke mě blížil rychlostí, jakou by nedokázal vyvinout žádný člověk.
Něco zlatého se zablýsklo a odrazilo se od víka, čímž ho rozrazilo v půli. Někdo se zachechtal a v tom zvuku bylo čiré šílené zlo.
"Rozsekám tě na kousky," ponoukal útočník a obezřetně kolem mě kroužil. Na jeho hlase bylo něco povědomého, ale ať jsem se snažil sebevíc, nedokázal jsem ho nikam zařadit.
Jak mě obcházel, pořádně jsem si ho prohlížel. Měl na sobě tmavé oblečení a obličej měl zakrytý kuklou. Vyčníval z ní jen konec vousů. Taky byl vysoký a robustní a já si všiml dvou rudých očí blýskajících se nad vrčícíma zubama. Neměl ruce, jen dva kovy- jeden zlatý, druhý stříbrný - na konci rukou. Na každém byly tři háky,ostré, zrkoucené, smrtonosné.
Vampýr - to mi prozradily oči a rychlost - udeřil. Byl rychlý, ale mě se podařilo vyhnout se smrtícím hákům, které se zaryly do zdi za mnou a nechaly po sobě hluboké díry. Trvalo mu to sotva vteřinku zase se vyprostit, ale já toho času využil k odvetě a kopnul jsem ho do hrudi. Ale on to očekával a druhou rukou mi vyrazil po holeni a bolestivě jí srazil stranou.
Vyjekl jsem, když se mi bolest dostala do celé nohy. Zoufale jsem odskočil a hodil po vampýrovi oba kusy teď už neužitečného víka. Se smíchem se mu vyhnul. Snažil jsem se utéct - bylo to k ničemu. Zraněná noha mě neunesla a po pár pokusech jsem bezmocně spadl na zem.
Přetočil jsem se na záda a sledoval jsem vampýra s hákama, jak se pomalu přibližuje. Oháněl se při tom rukama a čím byl blíž, tím skřípavějí zvuky vydávaly háky, když se o sebe otíraly."Chci tě rozřezat," syčel vampýr."Pomalu a bolestivě. Začnu s prstama. Odřežu je jeden po druhým. Pak ruce. A pak prsty na nohou. Potom -"
Ozvala se tlumená rána následovaná hvízdnutím rozděleného vzduchu. Něco střelilo vampýrovi do hlavy, akorát se to o kousek netrefilo. Zavrtalo se to do zdi a zůstalo to tam - krátký tlustý šíp s kovovým hrotem.
Vampýr zaklel a skrčil se, schoval se ve stínech ulice.
Vteřinky míjely, jako by mě na páteři šimrali pavoučci.Vzduch naplňoval jen vampýrův naštvaný zrychlený dech a moje vzlykavé nádechy. Po osobě, která vypálila šíp nebylo ani vidu ani slechu. Vampýr odstoupil, podíval se mi do očí a obnažil zuby."Dostanu tě později," slíbil."Umřeš pomalu a v křečích bolesti. Rozsekám tě. Nejdřív prsty. Jeden po druhém." Otočil se a odběhl. Byl za ním vypálen druhý šíp, ale jen se skrčil a šíp zase minul; zabodl se do pytle s odpadky. Vampýr doběhl na konec ulice a rychle zmizel v noci.
Dlouho nic. Pak kroky. Z temnoty se vynořil muž střední výšky. Byl celý v černém, kolem krku šálu a na rukou rukavice. Měl šedé vlasy - i když nebyl starý - a poněkus strnulé rysy. V ruce držel zbraň podobnou pistoli, ze které čouhal šíp s kovovou spičkou. Druhou zbraň na šípy měl přehozenou přes levé rameno.
Se zamručením jsem se posadil a snažil jsem si v pravé nouze zase rozproudit krev."Díky,"řekl jsem když se muž přiblížil. Neodpověděl, jen došel na konec ulice, kde se rozhlížel po známkách po vampýrovi.
Šedovlasý muž se otočil a zastavil se pár metrů ode mě. V pravé ruce držel zbraň, ale ne otočenou neškodně k zemi - mířil s ní na mě.
"Vadilo by vám jí sklonit?" zeptal jsem se a donutil jsem se do nesmělého úsměvu."Právě jste mi zachránil život. Byla by škoda, kdyby se stala nehoda a vy jste mě omylem zabil."
Neodpověděl hned. Ani nesklonil zbraň. V jeho výrazu nebyla ani špetka přívětivosti."Překvapuje tě, že jsem ušetřil tvůj život?" zeptal se.Stejně jako na tom vampýrovi mi na tom hlase přišlo něco povědomého, a zase jsem si ho nedokázal zařadit.
"Já...asi,"řekl jsem slabě a očima jsem nervózně sledoval pistoli.
"Víš, proč jsem tě zachránil?"
Polkl jsem."Z dobrý vůle?"
"Možná." O krok přistoupil. Pistolí mi teď mířil přímo na srdce. Kdyby vypálil, v hrudi by mi zůstala díra velikosti fotbalového míče."Nebo jsem si tě možná schovával pro sebe!" zasyčel.

Arra

27. prosince 2006 v 21:00 | Phoebe Esteban |  Obrázky
A tohle jsem slíbila Princess už celkem dávno, takže její (a myslím, že nejen její;-) oblíbenkyně Arra:
Btw od té samé kreslířky, která kreslila nádherný obrázek, co tu máme v záhlaví:-)

7 - 20,.kapitola 2.část

27. prosince 2006 v 16:40 | Phoebe Esteban |  7 - Lovci soumraku
Omlouvám se za mírné zpoždění, něco mi do toho vlezlo:-( Zítra tu budu ještě teaser na další knihu;-)
------
"Jo?" Otočil jsem se a hledal jsem očima Evannu a pana Topola. Našel jsem je úplně vzadu za vystupujícíma a pomocníkama, které přilákaly výkřiky knížete."Lady Evanno. Pane Topole. Odpovězte, jestli můžete - má pořád Vandža svou roli v lovu na Pána vampýrů?"
Pan Topol si vyměnil s lady Evannou rozpačitý pohled. Ta zaváhala a nakonec zdráhavě řekla,"Má sílu ovlivnit výpravu."
"Ale já to nesplnil!" zavyl Vandža.
"Jednou," souhlasil jsem."Ale kdo říká, že nedostaneš další šanci? Nikdo netvrdí, že každý má jen jednu. Z toho co zatím víme, mohou být všechny další přípežitosti na tobě!"
Vandža zamrkal a pomalu otvíral pusu.
"A i kdyby se šance rovnoměrně rozdělily," připojil se pan Hroozley,"pořád tu ještě tři jsou, a my s Darrenem jsme jenom dva - tudíž by se jeden z nás musel postavit Pánovi vampýrů dvakrát, kdyby došlo i na poslední setkání."
Vandža se zakolísal,pak pustil lahev a vykročil ke mě. Chytil jsem ho a podepřel."Byl jsem idiot, co?" povzdechl si.
"Jo," souhlasil jsem s úsměvem a odvedl jsem ho do stínu, kde s námi odpočíval až do příchodu noci.
-----
Vstali jsme, když se slunce chystalo k západu a nakráčeli jsme k dodávce pana Topola. Jak soumrak houstl a Vandža pil jedno kafe za druhým, aby si pomohl proti kocovině, probírali jsme náš další tah a shodli jsme se, že bude lepší, když Circo Mostruoso opustíme. Rád bych tu zůstal déle, a pan Hroozley taky, ale náš osud ležel jinde. Kromě toho se mohl kdykoliv vrátit Gannen Harst s armádou vampýrů a my jsme se opravdu nechtěli nechat obklíčit, nebo nechat dopadnout nenávist našich nepřátel na účinkující.
Evanna s námi nepokračovala.Řekla , že se vrací do jeskyně a k žábám, aby se připravila na nadcházející pohromy."A že to budou pohromy,"řekla s jiskrou v zeleném i hnědém oku."Jestli pro upíry nebo vampýry, tak to ještě nevím. Ale musí to skončit slzami jednoho klanu, to je víc než jasné."
Nemůžu říct, že by mi ta mrňavá, chlupatá ošklivá čarodějka chyběla - její temné předpovědi přinesly do našich životů jediné temnotu, a myslím, že by nám bez ní bývalo bylo líp.
Vandža se také rozhodl odejít. Souhlasili jsme, že by se měl vrátit do Upíří hory a říct ostatním o našem setkání s Pánem vampýrů. Bylo potřeba jim říct o Gannenovi Harstovi. Přidá se k nám zase později, vystopováním mentálních vln pana Hrozleyho.
Krátce jsme se rozloučili s přáteli z panoptika. Evra byl smutný, že musím zas tak brzo odejít, ale moc dobře věděl, jak mám komplikovaný život. Shancus byl ještě smutnější - blížily se jeho narozeniny a on čekal úžasný dárek. Řekl jsem hadímu chlapci, že po cestě něco najdu a pošlu mu to - i když jsem nemohl zaručit, že mu to dojde zrovna na narozeniny - a to ho potěšilo.
Truska se mě ptala, jestli si s sebou chci vzít nově předělaný pirátský kostým. Řekl jsem jí, aby mi ho schovala - během cesty by se mi jen ušpinil a potrhal. Slíbil jsem, že se vrátím, abych si ho vyzkoušel. Řekla, že to bych teda měl, a pak mi dala dlouhou pusu na rozloučenou, při které Vandža skoro vybuchoval žárlivostí.
Když jsme už odcházeli, na okraji tábořiště jsme potkali pana Topola."Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív,"řekl."Důležitá práce. Šou musí pokračovat."
"Dávaj na sebe pozor, Hibernie," řekl pan Hroozley a potřásl vysokému muži rukou. Pan Topol se tomu kontaktu ani nevyhnul.
"Ty taky, Lartene,"řekl s temným výrazem na tváři.Pan se na nás podíval a řekl,"Před námi jsou temné časy, bezcitně shlížející na výsledek vaší výpravy. Chci abyste věděli, že vždycky budete mít domov -všichni z vás! - tady v circo Mostruoso. Ač bych si to přál, nemůžu hrát ve vaší budoucnosti žádnou roli, ale mohu vám nabídnout útočiště."
Poděkovali jsme mu a sledovali jsme, jak odchází a pomalu ho polykají stíny jeho milovaného cirkusu.
Otočili jsme se k sobě a váhali jsme, nechtěli jsme se rozdělit.
"Dobře!" vyhrkl najednou Vandža."Už bych měl jít. Do Upíří hory je to pěkný kus cesty, i když budu míhat." Upíří cestou do upíří pevnosti míhat nesmí, ale během války je na pravidla shlíženo mírněji - pro snadnější komunikaci mezi knížaty a generály.
Všichni jsme si s Vandžou potřásli rukama. Bylo mi líto, že nás ten opálený bojovník se sluncem opustí."Hlavu vzhůru," zasmál se při pohledu na můj pochmurný výraz."Budu zpátky včas, abych mohl vést druhou akci proti Pánovi vampýrovi. Máš mé slovo, a Vandža Pochod nikdy neporuší..." Odmlčel se."Pochod nebo Harst?" přemýšlel nahlas a pak si odplivl do prachu."U Charny! Tak dlouho jsem vystupoval jako Vandža Pochod - přirostlo mi to k srdci."
Zasalutoval, rychle se otočil a odběhl. Za chvíli už běžel naplno. Pak se v jedné vteřině dostal na rychlost míhání a zmizel nám z dohledu.
"A tak zbyli tři," zamumlal pan Hroozley a podíval se na mě a Harkata."Zpátky tam, kdee jsme byli před šesti lety," řekl jsem.
"Ale tentokrát máme cíl," poznamenal Harkat."Kam půjdeme....tentokrát?"
Tázavě jsem se podíval na pana Hroozleyho.
Pokrčil ramenama."Rozhodneme se později. Teď prostě půjdeme."
Hodili jsme si batohy na záda, věnovali jsme Circo Mostruoso poslední toužebný pohled a pak jsme se vydali čelit nepřívětivé temnotě, a poddali jsme se síle osudu a budoucím hrůzám noci.

Nejhezčí upír

26. prosince 2006 v 11:59 | Phoebe Esteban |  Ankety
Dlouho už tu nebyla anketa, takže kdo by vyhrál soutěž misák Upíří hory?:-D

7 - 20.kapitola 1.část

26. prosince 2006 v 10:05 | Phoebe Esteban |  7 - Lovci soumraku
První část kapitoly 20 (poslední), 2.část pravděpodobně zítra ráno......
--------------------
Řídili jsme se Evanninými pokyny - vyhrožovala, že kdo jí neposlechne, bude nakonec hluchý a slepý - a pohřbili jsme vampýry a vampety do hájku, vykopali jsme hluboké hroby a pokládali jsme je na záda, tváří k nebi a Ráji, než jsme je zaházeli hlínou.
Vandža byl k neutěšení. Po návratu do Circo Mostruoso požadoval lahev brandy, a pak se zamkl v malém přívěsu a odmítal s náma komunikovat. Obviňoval se za útěk Pána vampýrů. Kdyby byl svého bratra srazil, Pán vampýrů by nám byl vydán na milost a nemilost. Byla to první z našich šancí ho zabít, a jen těžko jsme si dokázali představit lepší příležitost.
Pan Topol už věděl, co se stalo. Ten střet očekával a pověděl nám, že Pán vampýrů stopoval Circo Mostruoso už víc než měsíc.
"Věděli, že se blížíme?" zeptal jsem se.
"Ne," odvětil."Sledovali nás z jiných důvodů."
"Ale VY jste věděl, že jdeme...že?" zajímal se Harkat.
Pan Topol smutně kývl."Varoval bych vás, ale následky by byly strašlivé. Ti, jenž nahlíží do budoucnosti, ji nesmí předávat dál. Jedině Osmond Sudd se může plést do záležitostí času."
"Víte kam šli,"zeptal se pan Hroozley,"nebo kdy na ně narazíme příště?"
"Ne,"řekl pan Topol."Mohl bych to zjistit, ale do budoucnosti se dívám, co nejméně to jde. Co vám můžu říct je, že Gannen Harst je hlavní ochránce Pána vampýrů. Těch šest co jste zabili byli normální stráže, které se dají nahradit. Harst je hlavní strážce. Kam jde Pán, on musí taky. Kdyby byl zabit,misky vah by se vážně zhouply ve váš prospěch."
"Kdybych se jen vydal za Harstem místo Vandži," povzdechl si pan Hroozley.
Evanna, která od našeho návratu mlčela, zavrtěla hlavou."Neplýtvejte časem litováním promarněných šancí,"řekla."V téhle částo lovu jste se neměli s Gannenem Harstem utkat. To Vandža. Byl to jeho osud."
"Buďme pozitivní,"řekl jsem."Teď už víme, s kým Pán vampýrů cestuje. Můžeme se soustředit na jeho popis a říct ostatním, aby ho hledali. A znova už se jim ten trik se sluhou nepovede - příště budeme připravení a budeme vědět, co hledáme"
"To je pravda," souhlasil pan Hroozley."A navíc jsme neutrpěli žádné ztráty. Jsme stejně silní jako na začátku výpravy, jsme moudřejší, a pořád máme tři šance na jeho zabití."
"Tak proč se cítíme....tak strašně?" zeptal se Harkat mrzutě.
"Prohra je vždycky hořký lék,"řekl pan Hroozley.
Pak jsme se soustředili na své rány. Harkat byl těžce pořezaný, ale neměl nic zlomeného. Obvázali jsme to a pan Hroozley řekl, že za opár nocí to bude v pořádku. Můj pravý palec získal hnusnou barvu, ale podle pana Topola se nezanítil a zanedlouho bude v pořádku.
Zrovna jsme si chtěli jít lehnout, když jsme uslyšeli naštvané výkřiky. Pospíchali jsme tábořištěm - pan Hroozley měl přes hlavu přetažený plášť, aby ho uchránil před ranním sluncem - a na okraji jsme narazili na Vandžu, jak ze sebe rve oblečení, za ním se válí flašky od brandy a on řve na slunce,"Upeč mě!" vyzýval ho."Mě je to jedno! Jen se snaž! Uvidíš, jestli -"
"Vandžo!" vyštěkl pan Hroozleey."Co to děláš?"
Vandža se otočil, popadl lahev a namířil ji proti panu Hroozleymu jako nůž."Nepřibližuj se!" zasyčel."Zabiju tě, jestli se mě pokusíš zastavit!"
Pan Hroozley se zarazil. Moc dobře věděl, že s opilým upírem není dobré žertovat, obzvláště ne s takovým jako je Vandža."Tohle je hloupé, pane,"řekl."Pojď dovnitř. Najdeme další lahev brandy a já ti pomůžu -"
" -připít si na Pána vampýrů!" vykřikl Vandža omámeně.
"Pane, tohle je šílenství,"řekl pan Hroozley.
"Jasně," souhlasil Vandža najednou smutnějším a střízlivějším tónem."Ale tohle je šílený svět, Lartene. Protože jsem zachránil život bratrovi - který mě taky jednou zachránil - náš největší nepřítel upláchnul a naši lidé čelí porážce. Co je to za svět, když se z dobra rodí zlo?"
Pan Hroozley mlčel.
"Smrt nepomůže, Vandžo,"řekl Harkat."Zrovna JÁ bych to měl vědět."
"Nepomůže," přitakal Vandža,"ale potrestá, a já si trest zasloužím. Jak bych se teď mohl podívat do očí knížatům a generálům? Moje šance na zabití Pána vampýrů je fuč. Lepší se s tím vyrovnat než vytrvat a všechny nás zostudit."
"Takže tady chcete zůstat a nechat se zabít sluncem?" zeptal jsem se.
"Jo," pousmál se.
"Tak to jste srab," ušklíbl jsem se.
Jeho tvář potemněla."Dávej si pozor, Darrene - mám chuť ještě před smrtí rozbít pár lebek!"
"A hlupák," přitvrdil jsem bezohledně. Rychle jsem vystartoval za pana Hroozleyho a vyčítavě jsem na Vandžu ukázal zdravou levou rukou."Kdo vám dal právo to skončit? Kdo vám řekl, že můžete praštit s výpravou a všechny nás zatratit?"
"O čem to mluvíš?" zakoktal se zmateně."Já už nejsem součástí výpravy.Teď je to na Lartenovi a na tobě."

Spoilers

25. prosince 2006 v 20:28 | Phoebe Esteban |  News
Nevěděla jsem, kam to písnout, tak píšu sem - prosím, abyste nepsali spoilery (vyzrazení děje) do komentů! Existuje spousta čtenářů (včetně mě), kteří to OPRAVDU nesnáší a chtějí si počkat, a ne si zkazit překvapení....
Protože spoilery si dokáže najít každý, opravdové umění je vyhnout se jim;-)

7 - 19.kapitola 2.část

25. prosince 2006 v 19:44 | Phoebe Esteban |  7 - Lovci soumraku
Jsem si říkala, jaká bude dneska pohoda, a já se skoro ani nezastavim:-) No ale už mám všechno za sebou, takže teď může sednout, hodit nohy na stůl(obrazně), a vesele brázdit internetem:-D A hodit sem konec předposlední kapitoly 7.dílu;-)
-----------
Mezi stromama za náma se vynořila Evanna. Ruce měla rudé od krve vampýrů.Něco nesla. Když došla blíž, uvědomil jsem si, že je to můj palec."Tohle jsem našla,"řekla a hodila mi ho."Myslela jsem, že bys ho chtěl zpátky."
Chytil jsem palec a pak jsem se podíval na pahýl, kde býval. Když jsem poslouchal Vandžu, bolest jsem vůbec nevnímal, ale teď se pulzování zhoršilo. "Můžeme ho přišít zpátky?" přimhouřil jsem oči.
"Možná,"řekl pan Hroozley a prohlížel si palec i pahýl."Lady Evanno - máte moc ho dostat zpátky ihned a bez námahy,že?"
"Jistě," souhlasila Evanna,"ale neudělám to. Špehové si nezaslouží extra péči."Pohrozila mi prstem."Měl jsi být špionem, Darrene." Bylo těžké poznat, jestli je naštvaná nebo pobavená.
Vandža měl provázek a jehlu z rybí kosti, a zatímco mi pan Hroozley přidržoval palec na správné místě, kníže ho přišíval, i když měl myšlenky úplně jinde. Neskutečně to bolelo, ale já se jen díval jinam a zatínal zuby. Když to bylo hotové, upíři vetřeli do spoje sliny, aby urychlili hojení a přivázali ho k ostatním prstům, aby mohly kosti srůst, a pak mě konečně nechali.
"Víc jsme toho udělat nemohli,"řekl pan Hroozley."Jestli zhnisá, budeme ti ho muset zase uříznout a ty si budeš muset poradit bez něj."
"Správně," zamručel jsem."Jen se podívejme na tu světlou stranu."
"Spíš by to měla být moje hlava, co byste uřízli," ozval se Vandža kysele."Měl jsem dát přednost povinnostem před příbuznými. Nezasloužím si žít."
"Nesmysl!" zafuněl pan Hroozley."Každý muž, který by zaútočil na bratra, vůbec muž není. Udělal jsi to, co by udělal kdokoliv z nás. Je to smůla, že jsi na něj narazil zrovna teď, ale tvé zakolísání nikoho neohrozilo a já myslím -"
Zarazil ho výbuch smíchu Lady Evanny. Čarodějnice se hihňala, jako by někdo řekl nějaký vtip.
"Řekl jsem něco vtipného?" zeptal se pan Hroozley zmateně.
"Lartene, kdybys jen věděl," vydala ze sebe.
Pan Hroozley pozvedl obočí a podíval se na Harkata, Vandžu a mě."Čemu se směje?"
Nikdo nevěděl.
"Je jedno, čemu se směje,"řekl Vandža a šel čarodějku zjlidnit."Já chci hlavně vědět, co tu dělala a proč se sdružovala s nepřáteli když tvrdila, že je náš spojenec!"
Evanna se přestala smát a otočila se na Vandžu. Kouzlem se vytáhla, dokud se nad ním netyčila jako natažená kobra, ale kníže neustoupil. Hrozba postupně mizela a brzo se Evanna vrátila do původní velikosti."Nikdy jsem se neprohlásila za vašeho spojence, Vandžo,"řekla."Cestovala jsem s váma a dělali jsem se s váma o chleba - ale nikdy jsem neřekla, že jsem na vaší straně."
"To znamená, že jste s nima?" prskl jsem.
"Nejsem na ničí straně,"odvětila chladně."Rozdělení vampýrů a upírů není má starost. Vidím vás jako pošetilé bojující muže, kteří jedné noci zase nabydou smysly a přestanou na sebe navztekaně plivat."
"Zajímavý pohled," poznamenal pan Hroozley ironicky.
"Já tomu nerozumím," ozval jsem se."Když nejste na ničí straně, tak proč jste byla s nima?"
"Povídala jsem si,"řekla."Odhadovala jsem je, stejně jako vás. Posadila jsem se s lovcema a prostudovala jsem je. Teď jsem udělala to samé s kořistí. Ať už bude Válka jizev vypadat jakkoliv, budu muset jednat s vítězi. Je dobré vidět postup těch, s kterými je svázán váš osud."
"Pochopil z toho někdo něco?" zeptal se Vandža.
Evanna se zakřenila, naše zmatení ji očividně potěšilo."Čte některý z vás skvělých, bojovných gentlemanů strašidelné romány?"zeptala se.Tupě jsme na ní zírali."Kdyby ano, pochopili byste, co se děje."
"Už jsi někdy praštil ženskou?" zeptal se Vandža pana Hroozleyho.
"Ne,"řekl.
"Já jo,"zavrčel Vandža.
"Klídek," zahihňala se čarodějka a pak zase zvážněla."Kdybyste měli něco vzácného, a ostatní to hledali, kam je nejlepší to ukrýt?"
"Jestli bude tahle hovadina pokračovat..."varoval Vandža.
"To není hovadina,"řekla Evanna."Dokonce i lidi na tohle znají odpověď..."
V tichu jsme to promýšleli. Nakonec jsem zvedl ruku jako ve škole a řekl jsem,"Všem na očích?"
"Přesně," zatleskala Evanna."Lidé hledající - nebo lovící - málokdy najdou svou kořist, když jí mají přímo před sebou. Je běžné, že přehlížíme to, co je nad slunce jasné."
"Co to má co dělat s -" začal pan Hroozley.
"Ten muž v róbě...nebyl služebník," přerušil ho Harkat pochmurně. Tázavě jsme se na něj podívali."Tohle jsme přehlídli...že jo?"
"Přesně tak," řekla čarodějka a v hlase teď měla náznak soucitu."Když ho oblékli a chovali se k němu jako ke sluhovi - od té doby, co se vydali na cestu - vampýři věděli, že on bude ten poslední terč, na který by se kdokoliv zaměřil, kdyby došlo k útoku." Evanna zvedla čtyři prsty a pomalu sklonila ukazováček."Tvůj bratr neutekl kvůli strachu, Vandžo. Utekl, aby zachránil život muže, kterého chránil - falešného služebníka - Pána vampýrů!"

Chat 3

25. prosince 2006 v 15:35 | Phoebe Esteban |  FUNfiction
A další kapitola VELMI populární povídky;-)
-----------------------------------------
Pozdě večer...
Frankenstein: Neviděl jsi Sebu?
UpíříKníže: Jo, zjistil, že je z jeho mazlíka broučí džus a naštval se na Kurdu, takže jsem ho viděl, jak dělá seznam bolestivých věcí, co mu udělá, až ho najde (zachvěje se)
Frankenstein:Jaké věci? Možná bych mohl přidat pár nápadů.
UpíříKníže:Jseš si jistej, že chceš, abych to napsal na net? Protože Seba chce vlastnit autorská práva na -
HrůzostrašnýHroozley:Jo!
UpíříKníže:(zasténá) Pane Hroozley, tohle je soukromý rozhovor!
HrůzostrašnýHroozley:(zavrčí) Jo, a Seba byl můj učitel, takže všechno, co se jeho týká je i má starost.
Frankenstein: Má pravdu, Darrene.
UpíříKníže:Tak jo, ale nebude to na mě, když se to rozletí -
JednookýHrdina:Čau! Co se děje?
UpíříKníže:(zasténá) Teď ne, Vanezi...
Frankenstein: Darren nám zrovna chtěl říct o seznamu, který Seba udělal, aby zmučil Kurdu za rozmáčknutí jeho pavouka.
UpíříKníže:HARKATE!
Frankenstein: Hups...
HrůzostrašnýHroozley:A to se o mě říká, že jsem drbna...
JednookýHrdina: Hezký výraz, Lartene, netušil jsem, že se ve tvém slovníku vyskytují podobná slova...
HrůzostrašnýHroozley:(zrudne, i když to online není vidět):To jsi mě jako urazil?
Frankenstein:Mimochodem, víte, kde se Kurda právě schovává?
UpíříKníže:V Gavnerově šatníku, mám takový pocit.
Frankenstein: No, jestli vydrží puch Gavnerových ponožek; myslím, že musí být fakt zoufalý.
UpíříKníže:Jj.
MilovniceKladin:Nazdar lidi!
UpíříKníže:Kdo jseš?
MilovniceKladin:Arra, samozřejmě. Kdo sis myslel že jsem, bubák?
JednookýHrdina:Ne, já si myslel, že seš další holka, co jí zaujaly Lartenovy růžové spodky.
Frankenstein: Vy máte růžové spodky! (podívá se do rohu místnosti, kde Larten zrudne a komanduje Cyruse, aby psal rychleji)
HrůzostrašnýHroozley:TO SAMOZŘEJMĚ NENÍ PRAVDA!
Frankenstein: Vy jste gay?
MilovniceKladin: Ale Lartene, to jsi mi měl říct!(emotivně fňuká v pozadí)
HrůzostrašnýHroozley:JÁ NEJSEM GAY!
MilovniceKladin se odpojila.
JednookýHrdina:Bože Lartene, vždyť jsi jí vyštval!
HrůzostrašnýHroozley: VANEZI BLANE! VYRVU TI JAZYK A ZAŠKRTÍM TĚ S NÍM!
JednookýHrdina:Tak pojď na to, bratře!
(Místností je slyšet zvuk počítače rozlomeného o něčí hlavu)
Frankenstein:(přimhouří oči) To muselo bolet.
UpíříKníže:Jo, a já si stěžoval, když mě jednou Steve prásknul pánvičkou.
(Larten se vrátí s triumfálním výrazem)
JednookýHrdina:Jéé, hele na tá krásný barvičky -(omdlí)
JednookýHrdina byl vyhozen z místnosti za porušení pravidla 8: Každý, kdo dostane počítačem po hlavě a blábolí, bude vyhozen a získá titul MAGOR.
HrůzostrašnýHroozley:Tady jsou nějaká pravidla?
UpíříKníže: Na mě se nekoukejte, já to nevymyslel. Já to jen používám.
Frankenstein: Zpátky k seznamu, Darrene.
UpíříKníže:Jasně! No prostě to -
SnakePro: Darrene, neviděl jsi mýho hada?
UpíříKníže: Evro! Zrovna jsem chtěl říct Harkatovi a panu Hroozleymu a Sebovym sadistickym seznamu!
HrůzostrašnýHroozley:(ignoruje Darrena) Kde sis jí nechal?
SnakePro:Dal jsem jí na pár dní Gavnerovi, protože se nudil a slíbil, že jí zase vrátí.
Frankenstein:Cítím potíže.
UpíříKníže:Vždyť nemáš nos!
Frankenstein: Obrazně, ne doslova.
UpíříKníže:Aha. Jo. Jasně.
HrůzostrašnýHroozley:Jestli o Gavnerovi něco vím, tak to, že neužitečné věci strká do skříně.
SnakePro: Neuniká mi něco? Protože jí fakt potřebuju nakrmit.
UpíříKníže:(ignoruje Evru): Počkej počkej, neskrývá se Kurda tak náhodou v Gavnerově skříni -
(z dálky je slyšt vysoký jekot, umlčený hlasitým polknutím)
Frankenstein: Podívejte na tu světlejší stránku, aspoň jsme nakrmili hada.
SnakePro: (nedbá faktu, že had právě spolknul Kurdu) Takže už se najedla? To je fajn. Dejte mi vědět, když budete potřebovat pomoc!
SnakePro se odhlásil.
Frankenstein:Nevěřícní zírá na monitor) Divný.
UpíříKníže:Co je to za rozruch?
(V pozadí je slyšet výkřik a bouchání)
HrůzostrašnýHroozley:Pojďme se podívat.
UpíříKníže se odpojil.
Frankenstein se odpojil.
HrůzostrašnýHroozley se odpojil.
(Seba se očividně snaží přinutit hada, aby vykašlal Kurdu tím, že mu sední na břichu a vříská:"Vyplivni ho! Tak dlouho jsem pracoval na tom seznamu a teď o něj přijdu!" Díky rozruchu Harkat ukradl seznam a naskenoval ho na chat.
---------------------------------
Btw Sebův seznam zase příště, ovšem číst jen na vlastní nebezpečí - obsahuje opravdu NEVHODNÉ výrazy (a fanoušci Kurdy by ho radši neměli číst vůbecO:-))

7 - 19.kapitola 1.část

25. prosince 2006 v 10:10 | Phoebe Esteban |  7 - Lovci soumraku
Tak se opět hlásím, druhá část ještě dneska večer (takhle ráno to sem házím pro nedočkavce, protože minulá kapitola skončila vážně dost napínavě;-)
----
Dlouho vládlo ticho. Harkat, pan Hroozley i já jsme zírali na Vandžu. který upíral oči do země. Na obloze zaplul měsíc do hustých mraků. Když se roztrhly, Vandža začal mluvil, jakoby ho vybízely měsíční paprsky.
"Moje pravé jméno je Vandža Harst,"řekl."Změnil jsem si ho, když jsem se stal upírem. Gannen je o rok nebo dva mladší než já - nebo je to naopak? Už je to tak dlouho, nemůžu si vzpomenout. Bývali jsme si hodně blízcí, když jsme vyrůstali. Dělali jsme všechno spolu - včetně připojení se k vampýrům.
Vampýr, který nás zasvětil, byl čestný muž a dobrý učitel. Přesně nám řekl, jak budou vypadat naše životy. Vysvětlil nám jejich zvyky a víru, a jak se považuji za strážce historie tím, že zachovají vzpomínky lidí, z kterých pijou(když upír nebo vampýr vypije člověku všechnu krev, získá kus jejich osobnosti a vzpomínek). Řekl, že vampýři zabíjí, když z někoho pijou, ale rychle a bezbolestně."
"A to je jako v pořádku?" zamumlal jsem.
"Pro vampýry ano,"řekl Vandža."Jak jste mohl -" začal jsem se rozčilovat.
Pan Hroozley mě umlčel mávnutím ruky."Teď není čas na morální debaty. Nech Vandžu domluvit."
"Tady toho už moc k povídání není,"řekl Vandža."Gannen a já jsme byli zasvěceni jako polovampýři. Pár let jsme spolu sloužili jako pomocníci. Nemohl jsem si zvyknout na zabíjení. Tak jsem toho nechal."
"Takhle jednoduše?" zeptal se pan Hroozley skepticky.
"Ne,"řekl Vandža."Vampýři obvykle nenechávají své pomocníky žít, když se rozhodnou odtrhnout se od klanu.Žádný vampýr nezabije svého druha, ale to pravidlo se nevztahuje na polovampýry. Můj učitel mě měl zabít, když jsem řekl, že chci pryč.
Gannen mě zachránil. Prosil o můj život. Když to nepomohlo, řekl učiteli, aby ho teda zabil taky. Nakonec byl můj život uštřen, ale byl sem varován, abych se do budoucna vyhýbal všem vampýrům, včetně Gannena, kterého jsem až do dnešní noci neviděl.
Spoustu let jsem žil bídně. Snažil jsem se živit jako upíři, nezabíjet ty, z nichž si beru krev, ale vampýří krev mě pořád stahovala. Když jsem se krmil, ztrácel jsem kontrolu a zabíjel jsem, i když jsem nechtěl. Nakonec jsem se rozhodl nekrmit se vůbec - a zemřít. Tehdy jsem porkal Parise Nebesse, který si mě vzal pod svá ochranná křídla."
"Paris tě zasvětil?" zeptal se pan Hroozley.
"Ano."
"I když věděl, co jseš?"
Vandža kývl.
"Ale jak můžete někoho zasvětit krví na upíra, když už byl zasvěcen na vampýra?" zeptal jsem se.
"Je to možné pro ty, kdo nebyli plně zasvěcení,"řekl pan Hroozley."Poloupír se může stát vampýrem a naopak, ale je to nebezpečné a vzácné. Znám jen tři případy - a dvakrát to skončilo smrtí zasvěceného i jeho učitele."
"Paris věděl, co riskuje,"řekl Vandža,"ale řekl mi o tom až později. Nikdy bych na to nepřistoupil, kdybych věděl, že tím ohrožuju jeho život."
"Co musel udělat?" zeptal se Harkat.
"Vzít si mou krev a dát mi svojí, jako normální zasvěcení,"řekl Vandža."Jediný rozdíl je v tom, že půlka mé krve je vampýrská, pro upíry jedovatá. Paris si vzal mou nakaženou krev, a jeho obranyschopnost ji zlomila a zneškodnila. Ale mohlo ho to klidně zabít, stejně jako mě mohla zabít jeho krev. Ale štěstí upírů bylo s námi - oba jsme přežili, i když jsme to splatili agonií.
S vampýří krví smíchanou s Parisovou jsem moh kontrolovat své stravovací návyky. Učil jsem se od Parise a trénoval na generála. O mých vampýrských příbuzných neví nikdo jiný než ostatní knížata."
"Schválili tvé zasvěcení?" zeptal se pan Hroozley.
"Po tom, co jsem se několikrát osvědčil - ano. Měli strach z Gannena - báli se, že moje věrnost zakolísá, když se s ním znovu setkám, jako dnes v noci - ale přijali mě a přísahali, že mé tajemství budou střežit."
"A proč o tom neřekli mě?" zeptal jsem se.
"Kdybych během tvého pobytu přišel do Hory, řekli by ti to. Ale je neslušné si o někom povídat za zády."
"Zatraceně,"zavrčel pan Hroozley."Chápu, proč jsi o tom nikdy nemluvil, ale kdybychom to věděli, mohl jsem jít po tvém bratrovi a ty ses mohl postarat tam o toho obra."
"Jak jsem to mohl vědět?" usmál se Vandža slabě."Neviděl jsem mu do tváře, dokud jsem ho nešel zabít. Byl ta poslední osoba, o které jsem myslel, že na ní narazím."

Vánoční

24. prosince 2006 v 11:15 | Phoebe Esteban |  Obrázky
A ještě jednou vánoční;-)
Další kapitola snad večer, kvůli svátkům klidu a pohody malinko nestíham;-)