7 - 5.kapitola

25. listopadu 2006 v 17:24 | Phoebe Esteban |  7 - Lovci soumraku
Celkem dlouhá kapitola s DOST nečekaným koncem;-)
btw prosím o shovívavost s gramatickýma chybama, když jsem to konečně opravila, vypad mi komp:-( a fakt už nemam sílu jít na to podruhý.....
----------------------
Když jsem se vzbudil, nechápal jsem, proč jsou na obloze dva měsíce, ani proč jsou zelené. Se zasténáním jsem si protřel oči hřbetem ruky a pak jsem se pofíval znova. Uvědomil jsem si, že ležím na podlaze, a zírám do zelených očí šklebícího se Harkata Muldse."Bavil ses v noci?" zeptal se.
"Otrávili mě,"zasténal jsem a převalil jsem se na břicho s pocitem, jako bych byl na lodi během divoké bouře.
"Takže nebudeš chtít pečené vepřové vnitřnosti....a netopýří vývat?"
"Ne!" trhl jsem sebou a jen z mylšenky na jídlo se mi udělalo mdlo.
"Ty a ostatní jste za tu noc museli vypít....půlku zásob piva,"poznamenal Harkat a pomohl mi na nohy.
"Je tu zemětřesení?" zeptal jsem se, když poodstoupil.
"Ne,"řekl zmateně.
"Tak proč se ty dveře třesou?"
Zasmál se a postrčil mě k mojí síti. Spal jsem ve dveřích kobky. Měl jsem mlhavé vzpoínky, že jsem vypadl pokaždé, když jsem se pokusil vlézt do sítě."Jen si na chvilku sednu na zem,"řekl jsem.
"Jak chceš," zasmál se Harkat."Dal by sis nějaké pivo?"
"Vypadni nebo tě praštim,"zavrčel jsem.
"Pivo už ti snad nechutná?"
"Ne!"
"Zvláštní. Nedávno jsi zpíval...jak moc ho zbožňuješ. Pivo, pivo, jsem kníže, kníže piva."
"Mohl bych tě zmučit,"varoval jsem ho.
"Nevadí,"řekl Harkat."V noci se....celý klan zbláznil. Pro upíry je těžké se opít...ale většině se to podařilo. Viděl jsem je procházet se tunalama, vypadali jako -"
"Prosím,"zaškemral jsem."Nepopisuj je." Harkat se zase zasmál a vytáhl mě na nohy a odvedl mě do spleti tunelů."Kam jdem?" zeptal jsme se.
"Do Síně Perty Vin Grahla.Zeptal jsem se Seby na léčení...kocoviny - mám takový pocit, že jednu máš - a on řekl....že sprcha obvykle dělá zázraky."
"Ne!" zasténal jsem."Sprchy ne! Měj slitování!"
Harkat si mých proseb nijak nevšímal, a brzo mě srčil pod ledově studenou vodu do vodopádu v Síni Perty Vin Grahla. Když jsem poprvé ucítil vodu, měl jsem pocit, že mi exploduje hlava, ale po pár minutách přestala nejhorší bolest hlavy a žaludek se mi uklidnil. Když jsem se sušil, cítil jsem se tisíckrát líp.
Na cestě zpátky jsme potkali úplně zeleného pana Hroozleyho. Popřál jsem mu dobrý večer, ale on jen zavrčel na pozdrav.
"Nikdy jsem nepochopil účinek...alkoholu,"řekl Harkat, když jsem se oblékal.
"Nikdy ses neopil?" zeptal jsem se.
"Možná v minulém životě...ale jako lidička ne. Nemám chuťové buňky....a alkohol na mě nijak nepůsobí."
"Štastlivče,"zamumlal jsem kysele.
Když jsem se oblékl, přesunuli jsme se do Knížecí síně, jestli mě PAris nepotřebuje, ale bylo tam úplně prázdno a Paris byl pořád v rakvi.
"Pojďme se projít tunelama...pod síněma,"navrhl Harkat. Když jsme poprvé přišli do Hory, hodně jsme zkoumali, ale už to budou dva, tři roky, co jsme naposled vyrazili za dobrodružstvím.
"Nemáš nic na práci?"zeptal jsem se.
"Jo, ale..."zamračil se. Chvíli to trvalo, zvyknout si na Harkatovy výrazy bylo těžké poznat, jestli se někdo bez nosu a očních víček mračí nebo kření - ale naučil jsem se ho přečíst."To počká. Cítím se divně. Potřebuju být v pohybu."
"OK," řekl jsem."Půjdem se projít."
Začali jsme v Síni Corzy Jarna, kde se generálové v zácviku učili boji. Strávil jsem tam spoustu hodin a zdokonaloval jsem se v používání mečů, nožů, seker a oštěpů. Většina zbraní byla navržena pro dospělé, a pro mě byly moc velké nebo těžkopádné, ale já pochopil aspoň základy.
Nejlepší učitel byl slepý upír jménem Vanez Blane. Byl mým učitelem během PRověření. Před mnoha desetiletími ztratil levé oko v boji se lvem, a pravé před šesti lety v boji s vampýrem.
Vanez právě zápasil se třema mladýma generálama. I když byl slepý, neztratil nic ze svého umu, a celá trojice brzo skončila na zádech pod rukama zrzavého pána her."Musíte se zlepšit,"řekl jim. A pak, i když k nám stál zády, řekl,"Ahoj, Darrene. Zrdavím, Harkate Muldsi."
"Nazdar, Vanezi," odpověděli jsme a ani nás nepřekvapilo, že nás poznal - upíři mají mnohem citlivější sluch a čich.
"Slyšel jsem tě v noci zpívat, Darrene,"řekl Vanez, nechávajíc tři studenty, aby se dali do pořádku a znovu seskupili.
"Ne!" zakňoural jsem zahanbeně.
"Vwelmi počné,"usmál se.
"Ne!" zasténal jsem."Řeknětě mi, že to není pravda!"
Vanezův úsměv se ještě rozšířil."Neměl bych si dělat starosti. Spoustu dalších ze sebe taky udělalo osly."
"Pivo by se mělo zakázat,"zavrčel jsem.
"Na pivu není nic špatného,"ohradil se Vanez."Jsou to pijáci piva, kteří by se měli kontrolovat."
Řekli jsme Vanezovi, že se jdeme podívat do nižších tunelů a jestli nechce jít s námi."Nemělo by to smysl,"řekl."Stejně nic neuvidím. Kromě toho..." Ztlumil hlas a řekl, že tyhle tři generály bude brzo čekat nějaká mise."Mezi námi, jsou na tom tak špatně, že bych je sotva označil jako vhodné do služby,"povzdechl si. Hodně upírů bylo posláno do terénu, aby nahradili oběti Války jizev. To byl důvod hádek v klanu - obvykle trvalo dvacet let, stát se dobře postaveným generálem - ale PAris řekl, že zoufalý případ si žádá zoufalé prostředky.
Opustili jsme Vaneze a vydali jsme se do skladů za bývalým učitelem pana Hroozleyho, Sebou Nilem. Seba byl díky věku sedmi set let druhým nejstarším upírem. Oblékal se do červeného jako pan Hroozley, a mluvil stejně precizně. Byl vrásčitý a scvrklý věkem, a dost kulhal - jako Hakrat - kvůli ráně na levé noze, kterou získal ve stejné bitvě, kdy Vanez přišel o oko.
Sebu potěšilo, že nás vidí. Když uslyšel, že jdeme do tunelů, ihned chtěl jít s náma."Je tam něco, co jsem ti chtěl ukázat,"řekl.
Když jsme opustili Síně a vešli do obrovské změti níže položených tunělů, poškrábal jsem se na hlavě.
"Klíšťata?" zeptal se Seba.
"Ne,"řekl jsem."Poslední dobou mě šíleně svědí hlava. Taky nohy a ruce, a podpáždí. Myslím, že mám nějakou alergii."
"Alergie jsou mezi upíry vzácné,"řekl Seba."Ukaž, prohlídnu tě." Na hodně stěnách rostl luminisanční lišejník a díky světlu z něj mě mohl prohlídnout."Hmmm," slabě se usmál se nechal mě.
"Co to je?" zeptal jsem se.
"Začínáš dospívat, pane Shane."
"Co to má co dělat se svěděním?" zeptal jsem se.
"Na to přijdeš,"řekl tajemně.
Seba se zastavoval u pavučin, aby zkontroloval pavouky.Starý správce síní měl pro osminohé predátory neobyčejnou slabost. Nechoval je jako mazlíčky, ale hodně času trávil studováním jejich zvyků a druhů. Mohl s nimi komunikovat pomocí myšlenek. Pan Hroozley mohl taky, a já vlastně taky.
"Á!" řekl najednou a zastavil se u obrovské pavučiny."Jsme tu." emknul rty a lehce zahvízdal, a o chvilku později se připlazil obrovský šedivý pavouk se zelenýma skvrnama dolů po pavučině a Sebovi na hlavu.
"Odkud přišel?" zeptal jsem se a přišel jsem se podívat blíž. Byl větší než obyčejní pavouci z Hory, a měl jinou barvu.
"Líbí se ti?" zeptal se Seba."Nazval jsem je Ba'Shanovi pavouci. Doufám, že nebudeš proti - to jméno se mi zdálo příhodné."
"Ba'Shaneovi pavouci?"zopakoval jsem."Proč -"
Zarazil jsem se. Před čtrnácti lety jsem panu Hroozleymu ukradl jedovatou pavoučici - Madam Oktu. O osm let později jsem jí pustil - na Sebovu radu - aby se zabydlela s místními pavouky. Seba říkal, že se nebude moct spářit s místními pavouky. Od té doby jsem jí neviděl, a skoro jsem na ní zapomněl. Ale teď se mi vzpomínky vrátily, a já hned věděl, odkud přišel ten pavouk.
"Patří k Madam Oktě, že jo?" povzdechl jsem si.
"Jo,"řekl Seba."Spářila se s Ba'Helenovými pavouky. Všiml jsem si toho nového druhu před třemi lety, i když se jejich počet zvýšil až tenhle rok. MYslím, že se stanou domonantními pavouky Hory, tak do deseti, patnácti let."
"Sebo!" odsekl jsem."Pustil jsem Madam Oktu jen proto, žes mi řekl, že nemůže mít mladé. Jsou jedovatí?"
Pokrčil ramenama."Ano, ale ne tak smrtelně jako jejich matka. Mohli by zabít, kdyby útočili čtyři, pět najednou, ale na každý sám."
"A co když se rozzuří?" vakřikl jsem.
"Nerozzuří," řekl Seba strnule.
"Jak to víš?"
"Poprosil jsem je o to. Jsou až neskutečně inteligentní, jako Madam Okta. Mají skoro stejné mentální schopnosti jako krysy. Přemýšlím, že bych je vytrénoval."
"K čemu?" zasmál jsem se.
"K boji,"řekl temně."Představ si, co by se stalo, kdybychom do světa vyslali armády trénovaných pavouků, s příkazy najít a zabít vampýry."
Otočil jsem se na Harkata."Řekni mu, že se zbláznil. Otevři mu oči."
Harkat se usmál."Mě to zní...jako dobrý nápad,"řekl.
"Směšné!" vyprskl jsem."Řeknu to mikovi. Nesnáší pavouky.Pošle sem celá vojska, aby je rozšlapali."
"Prosím ne,"řekl Seba potichu."I kdyby se nemohli trénovat, strašně rád sleduju, jak se rozvíjejí. Prosím, neber mi jednu z mých zbývajících potěšení."
Povzdechl jsem si a protočil jsem oči v sloup."OK. Neřeknu to Mikovi."
"Ani ostatním,"přitlačil."Byl bych v nemilosti, kdyby se to rozneslo."
"Co tím myslíš?"
Seba si provinile odkašlal."Ta klíšťata," zamumlal."ti noví pavouci se živí klíšťaty, takže se v pokusu o útěk přesunuly výš."
"Aha,"řekl jsem a myslel jsem na ty upíry,kteří si museli ostříhat vlasy a vousy a holit si podpáždí kvůli záplavě klíšťat. Zakřenil jsem se.
"Časem pavouci vytlačí klíšťata až nahoru a bude po epidemii,"pokračoval Seba,"ale do té doby bych byl radši, kdyby nikdo nevěděl, kdo za to může."
Zasmál jsem se."Oběsí tě, jestli se to dostane ven!"
"Já vím,"zašklebil jsem se.
Slíbil jsem, že si to nechám pro sebe. Seba pak zamířil zpátky do síní - i ten krátký výlet ho unavil - a já s Harkatem jsme pokračovali dál. Čím dál jsme se dostali, tím byl Harkat tišší. Vypadal v rozpacích, ale když jsem se ho zeptal, co se děje, řekl, že neví.
Nakonec jsme našli tunel vedoucí ven. Šli jsme jím až tam, kde se otvíral do příkrého čela Hory, a sedli jsme si a dívali jsme se na obloohu. Byly to měsíce, co jsem se naposledy dostal ven, a víc než dva roky, co jsem spal venku. Vzduch byl čerstvý a osvěžující, ale zvláštní.
"Je chladno," poznamenal jsem a třel jsem si nahé ruce.
"Vážně?"zeptal se Harkat. Jeho odumřela šedá kůže zaznamenala jen extrémní horko nebo zimu.
"Musí být pozdní podzim nebo začátek zimy." Je těžké držet si přehled o ročních obdobích, když žijete v hoře.
Harkat neposlouchal. Prohlížel si lesy a údolí pod námi, jako by čekal, že tam někoho najde.
Prošel jsem se o kousek níž. Harkat se vydal za mnou, pak mě předběhl a zrychlil."Opatrně,"zavolal jsem, ale nevěnoval mi pozornost. Brzo už utíkal a nechával mě daleko za sebou, a já přemýšlel, na co si hraje."Harkate!" zaječel jsem."Zakopneš a roztříštíš si lebku o -"
Zarazil jsem se. Neslyšel ani slovo. S nadávkou jsem si zul boty, protáhl prsty na nohou a pak vyrazil za ním. Snažil jsem se kontrolovat svojí rychlost, ale na tak smrtmém svahu to prostě nešlo, a brzo jsem se řítil dolů, vířil jsem prach a skopával dolů drobné kamínky a z plných plic jsem křičel vzrušením a hrůzou.
Nějak jsme se udrželi na nohou a dostali jsme se k úpatí hory v jednom kuse. Harkat běžel až k malému kroužku stromů, kde se konečně zastavil a zůstal nehnutě stát. Popmalu jsem k němu doběhl a zastavil jsem se."Co...to...bylo?" lapal jsem po dechu.
Harkat zvedl levou ruku a ukázal ke stromům.
"Co?" zeptal jsem se, protože jsem neviděl nic než kmeny, větve a listí.
"Už jde," zasyčel Harkat.
"Kdo?"
"Pán draků."
Divně jsem se na Harkata podíval. Vypadal vzhůru, ale asi musel usnout a být náměsíčný."Myslím, že bychom se měli vrátit,"řekl jsem a vzal jsem ho za nataženou ruku."Najdeme oheň a -"
"Zdravím, hoši," zavolal někdo z kruhu stromů."Vy jste uvítací výbor?"
Pustil jsem Harkatovu ruku a stoupl jsem si za něj - stejně strnulý jako on - a zase jsem se zadíval do shluku stromů. Měl jsem pocit, že ten hlas poznávám - i když jsem upřímně doufal, že se mýlím!
O chvilku později z temnoty vyšly tři postavy.Dva byli lidičkové, kteří vypadali úplně stejně jako Harkat, akorát měli nasazené kapuce a pohybovali se se strnulostí, kterou Harkat po tolika letech mezi upíry odboural. Třetí byl malý, usmívající se bělovlasý muž, který ve mě budil víc strachu než banda loupeživých vampýrů.
Pan Sudd!
Po více než šesti stech letech se Osmond Sudd vrátil do Upíří hory, a jak kráčel kolem nás a zářil jako kočka v kanářinci, bylo mi jasné, že jeho návštěva nám nepřinese nic než problémy!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Eti Eti | 25. listopadu 2006 v 17:44 | Reagovat

bombaaaaaaaaaaaaaaaaaaa

2 pavel pavel | 25. listopadu 2006 v 18:50 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeer

3 pp pp | 25. listopadu 2006 v 18:50 | Reagovat

supeeeeeeeeeeeer

4 Dee Dee Dee Dee | Web | 25. listopadu 2006 v 19:04 | Reagovat

Masakr! Tak Larten s Darrenem se opili...wow! :P A Darren nám dospívá jo? taky mazec...

A přišel Sudd, to bude zajímavé, žhe...

5 Melde Melde | 25. listopadu 2006 v 20:43 | Reagovat

úžasný, nemám slov

6 Janča Janča | Web | 25. listopadu 2006 v 20:59 | Reagovat

Rychle další dílll.

7 Evik Evik | 25. listopadu 2006 v 20:59 | Reagovat

Hluboká poklona pro největší óóóóóóóóóóóóóóó!!!!!!!!Kdy bude další??????

8 katka katka | E-mail | Web | 26. listopadu 2006 v 11:50 | Reagovat

pls další díííííííl..:-D

9 Ph03nix Ph03nix | E-mail | Web | 26. listopadu 2006 v 16:34 | Reagovat

fakticky good a diky moc dobre jsem si pocetl hlavne kdyz uz sem si taky precetl predchozi dily tak to do sebe hezky zapada a taky te obdivuju ja sem si ridil kdysi taky web ale stihl jsem sotva prelozit povidku a pak to jeste aktualizovat denne to ja sem na to moc linej jinak fakticky super..........i obrazky

10 Lyra Lyra | Web | 26. listopadu 2006 v 21:27 | Reagovat

Paráda;)

11 Tigie Tigie | 27. listopadu 2006 v 13:30 | Reagovat

Takže Darren má opici a ještě k tomu potká pana Sudda. Nooo... tak na jeho místě bych být nechtěla! Šup sem s dalším dílem, prosím

12 molly molly | 18. března 2007 v 9:13 | Reagovat

je taky možné, že by tím pánem vampýrů mohl být i ten pan Sudd, ale spíš teda typuju toho steva

13 Kaaaja Kaaaja | 7. června 2007 v 11:52 | Reagovat

Áááááááá, Larten a Darren s kocovinou.. no bomba! A procházka chodbami.. nemám slov. Ale z O.Sudda začínám pociťovat stejnou hrůzu jako všichni... :-/

14 Hanča Hanča | 16. června 2007 v 20:50 | Reagovat

se těšim:-)))))

15 Kit Snicket Kit Snicket | E-mail | Web | 25. června 2007 v 14:32 | Reagovat

wow!

16 Angeler Angeler | E-mail | Web | 7. července 2007 v 20:03 | Reagovat

Zajímavý

17 mlan.ji mlan.ji | E-mail | 4. srpna 2007 v 9:04 | Reagovat

peckáááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá

18 Celine Celine | 26. srpna 2007 v 9:29 | Reagovat

supeeeeeeeer

19 Kajulka Kajulka | E-mail | 9. listopadu 2007 v 11:51 | Reagovat

ja uz predem vim ze panem vampiru je steve leonard

20 !!! !!! | 28. prosince 2009 v 19:44 | Reagovat

jeežiš to vý každej...:-!joo a laskavě to nejsou VAMPETI!!ale VAMPÁNI!!!!!A ANI TO NEJSOU LOVCI SOUMRAKU ALE LOVCI Z PŘÍÍTMÍ...:-!

21 kay kay | E-mail | Web | 4. dubna 2010 v 20:36 | Reagovat

no, za a. jsou to V-A-M-P-E-T-I
       b.  tady musim uznat ze mas pravdu

22 ???? ???? | 10. února 2015 v 22:38 | Reagovat

Vampan je uplne nekdo jinej k nim se dostanem v dalsich dilech.... Jo a s Lovci z Přítmí souhlasim...Ten nechutnej pocit z O.Sudda :p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.