6 - 3.kapitola

24. října 2006 v 15:39 | Querida |  6. díl - Upíří kníže
Další část....tak jo,ten začátek mi přišel trochu táhlý, ale brzo se to trochu rozběhne:-)
---
Postupně se mi vrací vědomí.Nejdřív slyším zvuky - řev vody, o moc slabší než v Hoře, skoro melodický. Pomalu se mi otevřou oči.Zírám na hvězdy, nechávám se na zádech unášet proudem. Štěstí nebo přirozená reakce těla? Nevím. Je mi to jedno. Jsem naživu!
Proud tu není tak silný. Snadno bych mohl doplavat ke břehu, vyškrábat se na zem a vydat se k Upíří Hoře, kterou jsem zahlédl nedaleko. Až na to, že nemám sílu. Snažím se přetočit, abych mohl plavat - nejde to. Moje ruce a nohy jsou jako kusy dřeva. Přežil jsem cestu Horou, ale za strašnou cenu. Jsem totálně ochromený a bezbranný.
Studuju okolí, zatímco mě proud odnáší od Upíří Hory. Je divoká a nevypočitatelná, ale po té tmě krásná. Cokoliv by po tě tmě bylo krásné. Už nikdy nebudu krajinu podceňovat.
Umírám?Mohl bych - žádný cit, žádná kontrola, na milost a nemilost proudu.Ne! Ne mrtvý. Voda mi stříká do nosu a já vyprskávám: znak, že jsem pořád naživu.Nevzdám se, ne po tom, čím jsem prošel. Musím někde sehnat sílu a dostat se ke břehu.Nemůžu takhle plavat donekonečna - čím víc to budu odkládat, tím to bude těžší.
Snažím se nějak dostat energii do vyčerpaných končetin. Přemýšlím, jak bych zemřel mladý a jaká by to byla škoda, ale to mi sílu nedodalo.Myslím na upíry a na Kurdu, jaká je pro ně hrozba, ale to taky nepomáhá. Konečně se ujala stará upíří legenda a vlévá mi sílu do žil: legenda, že upír, který zemře v plynoucí vodě bude zatracen a bude bloumat po světě jako duch - žádná cesta do ráje pro ty, kdo zemřou v potoce nebo řece.
Je to divné (nikdy jsem v legendy nevěřil), ale tahle myšlenka mě přiměla do akce. Zvedám oslabenou ruku a jen tak hmátnu po břehu. Moc se toho nestalo, jen jsem se trochu otočil, ale vůbec to, že se můžu hýbat, mě naplňuje nadějí.
Zatínám zuby,dívám se na břeh a házím ruce za sebe. Reagují pomalu, ale reagují.Snažím se plavat volným stylem - nejde to. Převracím se zase na záda, kopu nohama a pomalu se pohybuju. Pomalu se dostávám ke břehu.Trvá to dlouho a jsem pořád dál od Upíří Hory, ale konečně jsem na mělčině, daleko od proudu.
Napůl si kleknu,a pak zkolabuju. Ležím hlavou dolů, otáčím hlavu na stranu, prskám, pak si zase klekám. Plazím se z vody, na zasněžený břeh, kde zase spadnu. Zavírám oči. Potichu brečím do sněhu.
Chci tu ležet a zmrznout; jednodušší než se hýbat.Ale nohy mám pořád ve vodě,nelíbí se mi pocit, že mi je unáší proud, tak je vytahuju. Úsilí mě pobízí jít dál. Se zavrčením se nadzvednu, a pak se pomalu a bolestivě vytáhnu na nohy.
Stojím, rozhlížím se, jako bych byl na mimozemské planetě.Všechno vypadá jinak.Začíná den, ale měsíc a hvězdy pořád matně září. Po tak dlouhém pobytě v hoře jsem úplně zapomněl, jak vypadá denní světlo. Je to nádherné. Mohl bych tu zůstat celý den stát a zírat, ale to nikam nevedlo, a brzo bych upadl do řeky nebo sněhu a zmrzl bych.
Povzdechl jsem si, poslouchám neodbytný instinkt, o pár kroků jdu dopředu, zastavuju se, potřásám hlavou, narovnám se a kolébám se od řeky, která za mnou naštvaně pění a syčí - podvádí svou oběť.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Janča Janča | Web | 24. října 2006 v 20:48 | Reagovat

Další díl.Sem uplně napjatá

2 Dee Dee Dee Dee | Web | 24. října 2006 v 20:55 | Reagovat

Teda že je tak vyčerpaný ale přesto má sílu se zvednout a jít... hm, borec xD

3 Tigie Tigie | 25. října 2006 v 7:47 | Reagovat

Řeknu (neboli napíšu) to co vždycky: šupni sem další část (nebo části) a to rychle, nebo se z toho čekání vážně zblázním!

4 Raplik Raplik | 6. prosince 2006 v 19:00 | Reagovat

Darren je týpek,proto překládej ještě rychlejc  :D :D :D :D

5 fanousek fanousek | E-mail | 27. června 2009 v 19:48 | Reagovat

to se mi nejak nezda ze jsou ty kapitoly tak kratke

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.