6 - 10.kapitola

31. října 2006 v 14:57 | Phoebe Esteban |  6. díl - Upíří kníže
Jak jsem zvedl ruce k boji, tři vlčí samci začali štěkat - ale ne na mě ani útočníka.Soustředili se na jné nebezpečí, dál v tunelu, a ani si nevšimli problémů, do kterých jsem se dostal.Ani Magda, která zůstala ležet a dívala se na mě zvědavě, ale bezstarostně.
Než jsem mohl zaútočit, osoba udělala zvuk asi jako"Gurlabashta!"Snažil jsem se odpovědět, ale mohl jsem jen mumlat kvůli té kosti mezi čelistma."Gurlabashta!" vyštěkl znova, pak vytáhl kost a přitiskl mi suché prsty na rty.
Když jsem si uvědomil, že nejsem v nebezpečí života, uvolnil jsem se a podezíravě jsem zkoumal osobu, která mě srazila na tem. Nejdřív jsem si uvědomil, že je to jeden z bledých, bělookých Strážců krve. Byl to vyhublý, zvláštní mužík. Dal si prst před rty a ukázal na vlky - kteří štěkali ještě hlasitěji - a pak na strop, z kterého spadl. Dotáhl mě ke stěně, ukázal na výstupky v kameni a začal se škrábat do tmy. Na chvíli jsem zaváhal, pak jsme se podíval na rozrušené vlky a šplhal jsme za ním.
Nahoře na zdi byla škvíra, do které mě Strážce zavedl. On sám vklouzl vedle. Čekali jsme v tichu a m,ě prudce bušilo srdce. Pak jsem uslyšel hlas směrovaný na vlky."Ticho!" někdo zasyčel."Zmlkněte, prašivý psiska!"
Vlci přestali výt, ale pořád výhružně vrčeli. Zacouvali do vstupu do jeskyně, a o chvíli později ze stínu vystoupila fialová postava - vampýr!
"Vlci," zavrčel vampýr a odplivl si na zem"Zbavíme se jich!"
"Nech je být," ozval se vampýr za ním."Nebudou nám překážet, když se jim odklidíme z cesty. Jen hledají jídlo."
"Jestli budou takkhle štěkat, přivedou na nás upíry," zamumlal ten první temně, a já uviděl záblesk nože.
"Štěkají jen kvůli nám," řekl ten druhý a táhl ho pryč."Přetsanou, když.."
Jejich hlasy a slábly a já nic víc neslyšel.
Když bylo jasné, že jsou pryč, ohlédl jsem se za Strážcem Krve, abych mu poděkoval za neočekávanou pomoc - ale nebyl tam.Musel zmizet, když jsme se nedíval.Zmateně jsem zavrtěl hlavou.Myslel jsem, že jsou spojení s vampýry, od té doby, co mi jeden odmítl pomoct při útěku před Kurdou a jeho spojenci. Proč mi pomohl, když mě předtím zradili?
Uvažoval jsme nad tím, když jsem sešplhal a připojil jsem se k vlkům. Pořád varovně větřili, ale už nevrčeli. Po chvíli jsme se vydali za Magdou chodbou, pro kterou se rozhodla. Táhla se ještě pomaleji než předtím, i když nevím, jestli únavou nebo strachem z vampýrů.
------
O několik hodin později jsme dorazili ke spodnějším Síním vrcholu Hory, a obcházeli jsme je. Jednu chvíli jsme se drželi nebezpečně blízko skladovacím síním. Slyšel jsem za zdmi upíry, kteří se připravovali na obří hostinu, která bude následovat po Kurdově investituře. Zadržel jsem dech a chvíli jsem poslouchal, ale moc mumlali a zanedlouho jsme pokračoval ze strachu, že by mě mohli objevit.
Očekával jsem, že se Magda zastaví, ale vedla nás pořád výš a výš, dál do Hory než jsem myslel, že je to možné. Napadlo mě, že musíme být až úplně nahoře, když jsme dorazili k chodbě, která se ostře šplhala do výšky. Magda si ho chvíli prohlížela, pak se otočila a zírala na mě - podle jejího výrazu jsem pochopil, že mě vzala nejdál, co mohla.Jak jsem vyrazil, abych prozkoumal chodbu, Magda se prudce otočila a odbelhala se.
"Kam jdeš?" zavolal jsem. Vlčice se na mě otočila, v očích tichou rezignaci - nemohla šplhat."Počkej tu a vrátíme se pro tebe,"řekl jsem jí. Magda zavrčela a naježila se - a já měl pocit, že jde umřít."Ne," řekl jsem jemně."Když si tu lehneš a odpočineš, jsem si jistý, že -"
Přerušila mě krátkým potřesením hlavy. Díval jsem se do jejích smutných očí a došlo mi, že tohle chtěla. Když odcházela od smečky, věděla, že na ní bude cesta moc. Rozhodla se zemřít užitečně, než se na smečce přiživovat další rok, dva, pomalu a bolestivě zmírat. Byla na smrt připravená, a vítala ji.
Sehnul jsem s, položil jsem staré vlčici ruce na hlavu a podrbal jsem jí za ušima."Děkuju," řekl jsme jednoduše.Magda mě olízla a otřela si čumák a o mou levou tvář, pak odkulhala do tmy, najít si odlehlé místo, kde by si mohla lehnout a nechat tenhle svět za sebou.
Chvíli jsem tam stál a přemýšlel o smrti a jak klidně jí vlk přijme, vzpomněl jsem si, jak jsem unikl, když jsem jí měl čelit sám. Pak jsme setřásl tyhle morbidní myšlenky, vlezl do chodby a začal šplhat.
Vlci měli větší potíže než já. I když jsou skvělí horolezci, skála byla příkrá, nevhodná na ostré drápy, a tak pořád sjížděli. Konečně mě to přestalo bavit, tak jsem sjel dolů a nechal jít vlky před sebou, když ztratili rovnováhu, strkal jsem je před sebou hlavou a ramenama.
O pár minut později jsme se dostalina rovnou zem, do malé tmavé jeskyně. Vzduch tu byl zatuchlý, což ještě zhoršoval zápach chlupatých vlků."Počkáte tady," řekl jsme jim šeptem - bál jsem se, že by ten smrad mohl přilákat upíry. Pomalu jsem se plazil dopředu, až jsem se dostal k tenké zdi z křehkého kamene. Bylo na něm hodně škrábanců a skulin. K jedné jsem přitiskl oko, ale byla moc malá, abych něco uviděl. Do jedné větší praskliny jsem vsunul malíček pravačky, abych jí trochu rozšířil. Naklonil jsem se a viděl jsem dovnitř - a úplně mi vyrazilo dech, když jsem uviděl zadní část Knížecí síně!
Když jsem se dostal z šoku - předpokládalo se, že do Knížecí síně vede jen jedna cesta! - jsem si začal rozmýšlet, co dál. Dostal jsem se dál, než jsem vůbec mohl doufat, ale teď jsem si musel vsadit. Můj první instinkt byl prorazit zeď a zavolat na knížata, ale strážci síně nebo jeden ze zrádců by mě mohli zabít, a se mnou i mojí zprávu.
Odstoupil jsem od zdi, vrátil jsem se k vllkům a vedl jsem je dolů tunelem, kde bylo víc prostoru a vzduchu. Tam jsem si lehl, zavřel jsem oči a přemýšlel jsem, jak kontaktovat knížata - stejně jako jak se vyhnout dýkám a oštěpům zrádců a strážných!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Evi Evi | 31. října 2006 v 17:59 | Reagovat

POKRAČU RYCHLE DÁL!!!!!!!PROSÍM!!!!!

2 Takayuki Takayuki | E-mail | 31. října 2006 v 21:18 | Reagovat

To je uplná bomba dej sem prosim co nerychleji dalsi kapitoly je to naprosto uzasny...

BTW: doporucilk bych ti sem dat forum..

BTW2: hele mas icq??? pls ^_^

jestli ano ozvi se prosim...287567670

3 Janča Janča | Web | 31. října 2006 v 22:53 | Reagovat

Huráááá.Rychle další díl

4 Tigie Tigie | 1. listopadu 2006 v 7:48 | Reagovat

Prosím tě na kolenou, nenechávej mě dlouho čekat na další část. Já vím, že se říká, že dlouhé čekání zvyšuje radost z výsledků, ale já bych chtěla vědět, co bude dál, dřív než zešedivím! Tak šup sem další část

5 Jacqueline Jacqueline | E-mail | Web | 10. listopadu 2006 v 18:36 | Reagovat

co je moc to je moc...to napětí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.