5 - 9.kapitola

9. října 2006 v 18:06 | Querida |  5.díl - Zkoušky smrti
Jak den plynul, mnoho upírů se vrátilo do svých rakví. Klidně by pokračovali v bojování a pití,ale první z oficiálních plesů byl při západu slunce a všichni se museli připravit. Plesy jsou celkem tři, jeden na konci každého dne. Aby se tam vešli všichni upíři, jsou na to vyhrazeny dvě síně.
Ples byla zvláštní událost. Většina upírů měla to barevné oblečení jako předtím,ale jejich košile, kalhoty a pláště byly roztrhané a zakrvácené, zatímco oni sami byly poškrábaní a pohmoždění. Hodně jich mělo zlomené nohy a ruce, ale všichni šli na parket, dokonce i ti s berlama.
Se západem slunce všichni upíři zvedli tváře ke stropu a zavyli jako vlci. Vytí trvalo několik minut, každý se snažil to vydržet co nejdéle. Nazývali to zavytí noci,a dělalo se to jen o první ples. Cíl byl vydržet déle než ostatní - upír, který vydržel nejdéle, získal titul "mistr vytí," který si nesl až do další rady.Takže kdybych vyhrál já, byl bych "Darren Shan, mistr vytí" příštích dvanáct let.
Samozřejmě jsem nebyl k výhře ani blízko - protože jsem poloupír, můj hlas byl nejslabší a zmlkl jsem mezi prvníma.Postupně mizely i hlasy ostatních, až vydrželo jen pár posledních, úplně zrudlých v obličeji. Zatímco mleli z posledního, ostatní je povzbuzovali -"Vydrž, Butro!,"Zavyj jako démon,Yebbo!" - a tleskali a dupali.
Na konci vydržel obrovský upír jménem Yebba. Už vyhrál dvakrát - i když na poslední Radě ne - a byl to oblíbený vítěz. Následoval krátký ceremoniál, kdy musel na ex vypít sklenici krve, a pak ho Paris nazval jako Yebbu, pána vytí. Hned, jak to dořekl, začala hrát hudba a upíři začali tančit.
Kapela byla složená celá z bubeníků, kteří pomalu a těžce bubnovali. Upíři tančili strnule - krátké kroky na tu pohřební hudbu - zpívali slova staré písně, která vyprávěla o velkých bojích a upířích šampionech, oslavovala ty, kteří zemřeli vznšeně a proklínala ty, kteří zradili (i když je nejmenovali - byl zvyk nikdy nejmenovat ty zbabělé upíry).
Zkoušel jsem tancovat - každý musel jít - ale moc mi to nešlo. Klidně bych zkusil něco rychlého, ale hudba byla moc precizní. Když nevíte, jak na to, vypadáte hloupě.A to, že jse neznal slova ani jedné písně, byla další nevýhoda.
A kromě toho jsem kvůli tanci ještě zřetelněji cítil škrábance.
Po pár minutách jsem se omluvil a zdrhl jsem. Šel jsem najít Sebu, který mi na ty škrábence něco slíbil.Našel jsem ho v druhé místnosti. Tancoval a vedl zpěv, takže jsem se posadil a čekal jsem, až skončí.
Gavner Zurč byl v té místnosti taky, po chvíli si mě všiml a přišel si ke mě sednout.Vypadal vyčerpaně a funěl ještě víc než obvykle."Dostal jsem se do rakve teprv před hodinou," vysvětloval."Potkal jsem pár svých starých žáků a musel jsme si poslechnout jejich vyprávění."
Chvíli nastala přestávka v hudbě, kdy kapela popíjela krev a připravovala si další píseň. Seba konečně opustil parket. Zamával jsem na něj, abych ho upoutal. Všiml si mě, ještě si vzal džbánek piva a přišel."Gavnere. Darrene. Bavíte se?"
"Rád bych, kdybych měl energii," zavrčel Gavner.
"A co ty, Darrene?" zeptal se Seba."Co si myslíš o našem Festivalu Nemrtvých?"
"Je to zvláštní," řekl jsem upřímně."Nejdřív vyjete jako divoká zvířata - a pak tancujete jako roboti!"
Seba se zasmál."Radši bys to neměl říkat nahlas," pokáral mě jemně."Zranil bys naše city. Většina upírů je na svůj tanec hrdá - myslí si, že tancují skvěle."
"Sebo," poškrábal jsem se na noze."Pamatuješ si, jaks mi říkal, že máš něco proti tomu svědění?"
"Jistě."
"Vadilo by ti sehnat mi to teď?"
"Nedá se to přinést tak snadno,"řekl Seba."Musíme podniknout krátkou cestu do tunelů pod Síněmi."
"a mohli bychom tam jít teď, když máš čas?"
"Mám čas," řekl."Ale nejdříve musíme najít Kurdu Smolta. Slíbil jsem mu, že ho vezmu s sebou, až tam půjdu příště - chce to tam zmapovat."
"Kam mu mám říct, že jdeme?"
"Řekni, že jdeme do pavoučích chodeb. Bude vědět, co tím myslím. A taky vem tu svou pavoučici - Madam Oktu. Rád bych jí vzal s sebou."
Našel jsem Kurdu, jak poslouchá legendární příběhy z upíří historie. Vypravěči příběhu byli při Festivalu populární. Upíři se s knihama moc neobtěžují. Radši si historii předávají ústně.Mám za to, že snad ani nikdo nesepsal úplnou historii upírů. Zaklepal jsem Kurdovi na rameno a pošeptal jsem mu mu Sebovu zprávu. řekl, že hned přijde, ale abychom mu dali minutku, že si skočí pro mapovací náčiní.Říkal, že se setkáme u Sebových jeskyní, hluboko v hoře, které měl Seba na starosti.
KDyž jsem se vrátil s Madam Oktou, zjistil jsem, že se k nám připojil i Gavner. Prý by asi usnul, kdyby tam zůstal a poslouchal hudbu ve svitu pochodní."Malá procházka pod Horou je přesně to, co generál potřebuje," řekl a imitoval důstojný tón.
Rozhlížel jsem se po Harkatovi - myslel jsem, že by se rád podíval na tunely pod Horou - ale byl zaměstnán obdivujícími upíry. Harkatův metabolismus byl ještě silnější než upírský, takže mohl pít celý den i noc a nebylo to na něm vidět. Upíři z toho byli nadšení a podávali mu jeden hrnek za druhým. Nechtěl jsem ho vytrhovat od nově nabytých přátel, tak jsem ho nechal.
Když jsme byli připravení, prošli jsme přímo Sebovou jeskyní dolů do tunelů. Stráže na začátku chodeb nebyli praví strážní - během Festivalu nesmí žádný upír vykonávat svou obvyklou povinnost. Nebyli oblečení tak úzkostlivě čistě a někteří popíjeli, což u normálních stráží nebylo obvyklé.Seba jim řekl, kam jdeme, a oni jen mávli rukou a varovali nás, ať se neztratíme.
"Nebojte," culil se Kurda."Soudě dle vašeho zápachu budete mít brzy problém najít jablko na dně barelu s moštem."
Strážní se zasmáli a pošťuchovali, že už nás nepustí zpátky. Jeden se ptal, jestli chceme pochodně, ale Seba řekl, že je to OK - po stěnách roste luminisační lišejník.
Když jsme dorazili do tunelu, kde Kurda ještě nebyl, začal si dělat poznámky. Měl jen kostičkovaný papír a tužku. Každou chvilku se zastavoval a něco přikresloval, aby věděl, jak je ten tunel dlouhý.
"Tohle je celé to mapování?" zeptal jsem se."Vypadá to snadně."
"Není těžké mapovat chodby," souhlasil."Je těžké mapovat otevřenou krajinu nebo třeba pobřeží."
"Neposlouchej ho," řekl Gavner."Dokonce i chodby jsou těžké. Jednou jsem to zkoušel a úplně jsem to popletl. Musíš pracovat přesně a ujišťovat se, že máš správnou délku. I kdyby ses spletl u toho nejmenšího rohu, můžeš celou mapu vyhodit."
"To je jen praxí,"řekl Kurda."Šlo by ti to rychleji, kdybys víc zkoušel."
"Ne, díky," řekl Gavner."Nemám zájem trávit svůj volný čas v bludišti tunelů a snažit se je zmapovat. Nevím, co je na tom tak úchvatného."
"Je to fascinující," řekl Kurda."Dává ti to jasnější představu o tvém prostředí, a to nezmiňuju ten skvělý pocit, když něco dokončíš. A taky je tu praktický aspekt."
"PRaktický aspekt!" zavrčel Gavner."Nikdo až na tebe ty mapy nepoužívá!"
"Kdepak," opravil ho Kurda."Nikdo není ochotný mi s nimi pomoct,ale spousta upírů z nich těží.Víš, že budeme budovat novou Síň, mnohen níž než všechny ostatní, v několika příštích letech?"
"Skladní Síň,"kývl Gavner.
"Bude postavena z jeskyně, kterou jsem objevil já, a bude k ní cesta z ostatních Síní skrz tunel, o kterém nikdo nevěděl až do té doby, co jsem se tam začal motat."
"Ale jsou tu i jiné výhody," poznamenal Seba.
"Jaké?" zeptal jsem se.
"Tunely, které se otvírají rovnou do Síní," vysvětlil Seba."Do Sńí vede mnoho jiných cest, kromě bran. Kurda jich mnoho našel a poznamenal, takže je můžeme lépe hlídat."
"Kdo by chtěl touhle cestou útočit?" zamračil jsem se.
"Naráží na útoky zvířat," řekl Kurda."Divocí vlci, krysy a netopýři se tam často proplíží a hledají jídlo. Moje mapy s nimi pomohly skoncovat."
"OK," usmál se Gavner."Mýlil jsem se - tvoje mapy jsou užitečné. Ale stejně mě nepřinutíš, abych ti s nima pomáhal."
Šli jsme dlouho v tichosti. Chodby byly rovné a stropy nízko, takže pro vysoké upíry to byl trochu problém. Užívali si chvíle, kdy vešli do prostornější jeskyně, ale brzo jsme zase vlezli do tunelu a museli sklánět hlavy.A taky tam byla tma. Měli jsme dost světla, aby bylo vidět, ale ne dost pro Kurdovo mapování.Vytáhl svíčku a začal jí rozsvěcovat, ale Seba ho zarazil.
"Žádné svíčky," řekl.
"Ale já nevidím," stěžoval si Kurda.
"Je mi líto, ale budeš to muset zvládnout i bez světla."
Kurda zamručel a sklonil hlavu nad papír,takže se ho skoro dotýkal nosem, a opatrně kreslil - a taky často zakopával, protože neviděl, kam jde.
Konečně, po cestě extra malým tunelem jsme byli v docela veiké chodbě, pokryté od podlahy ke strpu pavučinama."Teď ticho," šeptal Seba."Nechceme vyrušit místní."
"Místní" byli pavouci.Tisíce - možná stovky tisíc.Zaplňovaly chodbu, byli na stropě, visely na pavučinách a lezli na podlaze.Byli tu taky pavouci, jaké jsem viděl cestiou do Upíří Hory, žlutí a chlupatí.Žádný nebyl tak velký jako Madam Okta, ale byli větší než normální pavouci.
Spoustu jich mířilo k nám.Seba si klekl a hvízdl.PAvouci zaváhali, ale vrátili se do svých koutů."To byli srážní," řekl Seba."Bránili by ostatní, kdybychom sem přišli jako zloději."
"Jak?" zeptal jsem se."Myslel jsem, že nejsou jedovatí."
"Jako jednotlivci jsou neškodní," vysvětloval Seba."Ale zaútočí ve skupině, můžouzpůsobit pěkné potíže. Obvykle to nekončí smrtí - pro člověka možná, ale pro upíra v žádném případě - jistě, můžou nastat nepříjemnosti,dokonce částečné ochromení."
"Už vidím, proč jsi nám nedovolil svíčky," řekl Kurda."Jedna jiskra a tohle místo by lehlo popelem jako suchý list."
"Přesně," Seba se přesunul doprostřed jeskyně. Zbytek ho pomalu následoval. Madam Okta se plazila po mřížce klícky a studovala nové pavouky."Už tu jsou tisíce let," šeptal Seba, natáhl ruku a nechal pár pavouků, ať mu lezou po ruce."Říkáme jim Ba'Helenovi pavouci, podle upíra, který - pokud legendy nelžou - je sem jako první vzal. Žádný člověk neví o jejich existenci."
Ani jsem si nevšiml, že se mi pár pavouků šplhá po noze - byl jsem zvyklý na Madam Oktu, a i předtím jsem studoval pavouky jako koníčka - ale Kurdovi a Gavnerovi se to očividně nelíbilo."Seš si jistý, že nekoušou?" ptal se Gavner.
"To by mě moc překvapilo," řekl Seba."Jsou krotcí, a obvykle útočí, jen když jsou vyprovokovaní."
"Myslím, že kýchnu," řekl Kurda, když se mu pavouk plazil přes nos.
"To bych to neradil," varoval Seba."Mohl by si to vyložit jako agresi."
Kurda zadržel dech a potřásl hlavou. Konečně ten pavouk odlezl."Pojďme dál."
"Nejlepší nápad, jaký jsem dnes v noci slyšel," souhlasil Gavner.
"Ne tak rychle, přátelé," usmál se Seba."Nevzal jsem vás sem jen tak. Máme tu úkol. Darrene - sundej si triko."
"Tady?"
"chceš se přece zbavit toho svědění, ne?"
"No, jo, ale..."povzdechl jsem si a udělal jsem, co Seba nařídil.
Když jsem měl nahá záda, Seba našel nějaké starší pavučiny."Předkloň se," nařídil, a rozemnul pavučiny na prášek, který mi nasypal na záda.
"co to děláš?" zeptal se Gavner.
"Léčím zranění," odpověděl Seba."Pavučinama?" zeptal se Kurda skepticky."Vážně, Sebo, nemyslel jsem, že věříš babským radám."
"To nejsou povídačky," řekl Seba a vtíral mi to do kůže."V pavučinách jsou chemikálie, které urychlí hojení a zabrání zánětu. Minimálně do hodiny svědění úplně zmizí."
Když jsem měl poprášená celá záda, Seba mi obmotal nejhorší rány včetně rukou pavučinama."Než vyjdeme z tunelu, sundáme ty pavučiny," řekl Seba. "Stejně bych ti nedoporučoval se příští dvě noci sprchovat - bolest by se mohla vrátit."
"to je šílený," mumlal si Gavner."Nikdy to nemůže fungovat."
"Vlastně si myslím, že už to funguje," oznámil jsem mu."Svědění na nohou mě cestou sem úplně ubíjelo, ale teď to sotva cítím."
"Když je to tak účinné," řekl Kurda,"proč jsem o tom ještě neslyšel?"
"Nerozhlašuju to," řekl Seba."KDyby byly léčivé schpnosti pavučin obecně známé, upíři by to těhle jeskyní lezli pořád. Narušili by běžný život pavouků, zahnali by je hlouběji do Hory, kde by postupně vymřeli.Vodím sem jen lidi, kteří opravdu potřebují pomoc, a vždycky po nich chci, aby si to nechali pro sebe. Počítám, že nikdo z vás mou důvěru nezradíte?"
Všichni jsme řekli, že ne.
Když se mnou byl hotov, vyndal Seba Madam Oktu a položil jí na podlahu. Nejistě se rozhlížela, když kolem ní proudily spousty pavouků. Jeden z šedýma skvrnama do ní strčil v náznaku útoku. Snadno ho odstrčila, a zbytek se stáhl. Když si zvykla na terén, začla prozkoumávat jeskyni. Lezla na stěny a pavučiny a cestou rušila ostatní pavouky. Reagovali na ní zuřivě,v ale rychle se uklidnili, když si uvědomili, jak je velká a že pro ně hlavně neznamená žádné nebezpečí.
"Uvědomují si její důstojnost," poznamenal Seba a ukázal na houf pavouků, kteříjí následovali. Vepředu byl ten s s těma šedýma flekama."Kdybychom jí tu nechali, udělali by z ní královnu."
"Mohli by spolu mít mladé?"zeptal se Kurda.
"Asi ne," spekuloval Seba."Ale by to zajímavé. Do kolonie nepřibyla nová krev už tisíce let. Bylo by fascinující sledovat začátek nové generace."
"Zapomeň na to," otřásl se Gavner."Co kdyby byly mladí stejně jedovatí jako jejich matka? Tisíce z nich by nám lezli chodbama a zabíjeli!"
"To sotva," usmál se Seba."Pavouci si netroufnou na větší než jsou oni sami, ne dokud existuje menší a zranitelnější kořist. A stejně to není moje pavoučice. Je na Darrenovi, aby to rozhodl."
Chvíli jsem jí opatrně pozoroval. Vypadala na svobodě mezi svými šťastná.Ale já znal lépe než kdokoliv jiný následky jejího kousnutí. Lepší neriskovat."Nemyslím, že bychom jí tu měli nechat," řekl jsem.
"Dobře!" souhlasil Seba a tiše zahvízdal.Madam Okta se okamžitě vrátila do klícky, i když se natiskla k mřížím. Bylo mi jí líto, ale připomněl jsem si, že je to jen pavouk a nemá skutečné pocity.
Seba si chvíli hrál s pavoukama, hvízdal a volal sije k sobě.Vytáhl jsem flétnu z klícky Madam Okty a přidal jsem se k němu. Chvíli to trvalo, než jsem začal posílat myšlenky k pavoukům - nebylo tak snadné se k nim dostat jako k Madam Oktě - ale když se mi to podařilo, dobře jsme se se Sebou bavili, když jsem je nechal mezi náma skákat a příst přes nás pavučiny.
Gavner a Kurda nás zadumaně pozorovali."Mohl bych je ovládat taky?" zeptal se Gavner.
"Pochybuju," řekl Seba."Je to složitější, než to vypadá.Darren má na pavouky talent. Jen málo lidí ná schopnost se sblížit s pavouky. Jsi šťastný mladý muž, Darrene."
Od pavouků jsem dal ruce pryč od té události mezi Madam Oktou a Stevem Leopardem, mým nejlepším kamarádmk,ale při Sebových slovech jsem zase pocítil lásku k těm osminohým predátorům, a slíbil jsem si, že se o ně budu v budoucnu zajímat víc.
KDyž jsme si dohráli, očistili jsme se od pavučin - a dával jsem si pozor, abych si nesmetl ty léčivé - a pak jsme vyrazili zase do tunelů.Někteří pavouci lezli za náma, ale zase se stáhli, když poznali že odcházíme, až na toho s šedýma flekama, kterej za náma šel skoro až na konec tunelů - pravdšpodobně beznadějně zamilovaný do Madam Okty.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | 2. ledna 2007 v 18:45 | Reagovat

po těch předchozích kapitolách mi přijde tahle poměrně nudná...:o)

2 Diego Diego | 3. února 2007 v 11:58 | Reagovat

Hele sou to fakt hustý stránky jen tak dál

3 Anča Anča | 23. února 2008 v 17:46 | Reagovat

Jo, je taková nudnější ale ostatní jsou bez chyby.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.