5 - 20.kapitola

17. října 2006 v 15:02 | Querida |  5.díl - Zkoušky smrti
Předposlední kapitola knihy, podle mě jedna z nejsmutnějších:-(
-----
Nerozumněl jsem, co se děje.Ani Gavner. Opřel se o zeď a zíral na nůž ve svém břichu. Pustil svoje nože a snažil se vytáhnout tenhle, ale opustila ho síla a on se svezl na podlahu.
I když jsem byl já a Gavner šokovaný, vampýři tolik ne. Uklidnili se a vrátili se do jeskyně. Ten s červeným škrábancem na obličeji si stoupl před Kurdu a prohlížel si umírajícího upíra"Na minutu jsem myslel, že jsi mu přišel pomoct."
"Ne," odpověděl Kurda. Zněl smutně." Zneškodnil bych ho a odtáhl někam pryč, kdyby to bylo možné, ale ostatní by vycítili jeho mentální volání. Před náma je kluk, poloupír. Je zraněný, tak nebude těžké ho chytit. Chci, aby zůstal naživu. Nebudou schopní ho vystopovat."
"Ty myslíš toho kluka, co stojí za tebou?" zeptal se vympýr.
Kurda se ostře obrátil."Darrene," zalapal po dechu."jak dlouho tu jseš? Kolik jsi toho -"
Gavner zamručel.Vystřelil jsem, ignorujíc Kurdu i vampýra, a klekl jsem si vedle umírajícího kamaráda. Měl otevřené oči, ale jakoby neviděl nic."Gavnere?"zeptal jsem se a vzal jsem ho za ruce, které byly zamazané krví. Upíří generál kašlal a třásl se. Cítil jsem, jak přichází o život."Jsem s tebou, Gavnere," šeptal jsem a brečel jsem."Nejseš sám. Já -"
"Pr-pro-," zamumlal.
"Co je?" ztuhl jsem."Nepospíchej. Máš spostu času." To byla obyčejná lež.
"Pro-promiŇ, jestli tě mu-moj-moje ...chrápání...budilo,"sípal.Nevěděl jsem, jestli to jsou slova pro mě nebo pro někoho jiného a než jsem se mohl zeptat, jeho obličej zkameněl a jeho duše se odebrala do ráje.
Opřel jsem si čelo o Gavnerovo a zoufale jsem zavyl, přitiskl jsem si k sobě mrtvé tělo. Vampýři by mě mohli snadno dostat, ale byli v rozpacích a nikdo se mě nevydal chytit. Jen tam postávali a čekali, až přestanu brečet.
Když jsem konečně zvedl hlavu, nikdo se mi neodvážil podívat do očí. Všichni se podívali do podlahy, Kurda ze všech nejrychleji."Tys ho zabil!" zasyčel jsem.
Kurda polkl."Musel jsem," řekl ochraptěle."Nebyl čas dopřát u důstojnou smrt - mohlses dostat pryč, kdybych ho nechal vampýrům."
"Věděls, že tu jsou," zašeptal jsem.
Kývl."Proto jsem nechtěl jít cestou pod řekou," řekl."Bál jsem se, že by se tohle mohlo stát.Všechno by bylo v pořádku, kdybychom šli tudy, kudy jsem chtěl já."
"Jsi s nima spřáhnutý!" zakřičel jsem."Jseš zrádce!"
"Nerozumíš, co se tu děje," povzdechl si."Vypadá to strašně, ale není to to, co si myslíš. Snažím se naší rasu zachránit, ne jí zavrhnout. Jsou věci, které nevíš - které žádný upír neví. Gavnerova smrt je politováníhodná, ale když vysvětlím -"
"Jdi do hajzlu s vysvětlením!"ječel jsem."Jseš zrádce a vrah - hlupák nejvyššího řádu!"
"Zachránil jsem ti život," připomněl mi Kurda jemně.
"Za cenu Gavnerova," vzlykal jsem."Proč jsi to udělal? Byl to tvůj přítel. On..." zavrtěl jsem hlavou a pokračoval jsem, než mohl odpovědět."Nevadí. Nechci to slyšet." Stoupl jsem si, vzal jsem si jeden Gavnerův nůž a namířil jsem ho před sebe. Vampýři hned namířili své zbraně a přiblížili se.
"Ne!" křikl Kurda a zastoupil jim cestu."Řekl jsem, že ho chci nechat naživu."
"Má nůž," zavrčel vampýr se škrábancem."Chceš, aby nám usekal prsty, zatímco mu ho budeme páčit?"
"Neboj, Glaldo," řekl Kurda."mám to pod kontrolou." Rozhodil ruce a pomalu se ke mě blížil.
"Ne!" vyjekl jsem."Nechoď blíž!"
"Nejsem ozbrojený," řekl.
"Mě je to jedno. Zabiju tě stejně. Zasloužíš si to!"
"Možná," souhlasil Kurda,"ale nemyslím, že zabiješ neozbrojeného, ať už udělal cokoliv. Jestli se mýlím, zaplatím nejkrutější daní - ale myslím si, že ne."
Napřáhl jsem nůž, ale zase jsem ho sklonil. Měl pravdu - i když chladnokrevně zabil Gavnera, nemohl jsem udělat to samé."Nenávidím tě!" vyjekl jsem a hodil jsem po něm nůž. Uhnul, já se otočil a vyrazil tunelem pryč.
Jak za mnou vampýři vyrazili, slyšel jsem Kurdu, jak na ně volá, aby mi neublížili.Řekl, že jsem zraněný a daleko se nedostanu. Jeden zavolal, že se pokusí zablokovat jeden tunel. Další chtěl vědět, jestli mám s sebou nějaké zbraně.
Pak jsem se dostal z doslechu nepřátel a zrádce, a závodil jsem temnotiou, naslepo jsem utíkal a brečel pro obětovaného přítele - ubohého Gavnera Zurče.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 marx marx | 17. října 2006 v 19:37 | Reagovat

hele neces zacit prekladat 6ku? :D

2 Tigie Tigie | 18. října 2006 v 13:31 | Reagovat

Aaaaúúúúú! Gavner, můj báječný Gavner! Proč?!! No co, prosím prosím rychle přelož ten konec (a vážně bys mohla začít překládat 6. díl - jestli ho máš)

3 marx marx | 18. října 2006 v 14:10 | Reagovat

heh myslim ze tohle je konec btw jestli tu 6ku nems mohli bychom se slozit...

4 Dee Dee Dee Dee | Web | 19. října 2006 v 0:56 | Reagovat

Božééé, Gavnera néééé

(to s tím chrápáním bylo dobrý) xD

5 lyra lyra | 4. listopadu 2006 v 14:41 | Reagovat

Děte někam s těma smutnejma koncema...Kdo to má číst?!

6 had had | E-mail | 20. listopadu 2006 v 19:39 | Reagovat

proč to musel schytat Gavner ;-(

7 Kiriki Kiriki | Web | 27. listopadu 2007 v 9:49 | Reagovat

smrk Gavnera neeee ; (

8 Anča Anča | 25. února 2008 v 18:26 | Reagovat

Gavner byl super. Myslela sem si že se přátelý s Kurdou, po tomhle už asi ne:-( Chudák Gavner

9 lady upiris lady upiris | 26. dubna 2009 v 21:26 | Reagovat

us sem vam rekla ze se du zabit???

10 x x | 15. ledna 2012 v 12:29 | Reagovat

I ve smrti můžeš být vítěz, Gavnere Zurči. Čest tvé památce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.