5 - 17.kapitola

14. října 2006 v 8:29 | Querida |  5.díl - Zkoušky smrti
Seděli jsme Harkatem v sítích a čekali jsme.Okolní cely byly stejně jako chodby úplně prázdné.Většina upírů zasedala v Knížecí Síni nebo čekala před ní na verdikt - upíři milují zápletky skoro stejně jako boje, a všichni to chtěli slyšet z první ruky.
"Jakto, že ses vlastně rozhodl mě zachránit?" zeptal jsem se Harkata, abych prolomil to strašné ticho."Klidně tě mohl zabít místo mě."
"upřímně," odpověděl Harkat ostýchavě."Jsem to....dělal....kvůli...sobě. Kdybys zemřel...nikdy...bych nezjistil, kdo...jsem byl."
Zasmál jsem se."To bys radši těm upírům říkat neměl.Jediný důvod, proč tě ospravedlnili je, že oceňují tvé hrdinství a sebeobětování. KDyby zjistili, že sis jen zachraňoval kůži, ani nemusíš hádat, jak bys dopadl."
"Ty se...nezlobíš?" zeptal se Harkat.
"Ne," usnmál jsem se.
"Když se...rozhodnou...že tě zabijou...necháš je?"
"Nebudu je moct zastavit," řekl jsem.
"ale půjdeš...pokorně?"
"Tím si nejsem jistý," povzdechl jsem si."Kdyby mě vzali hned po boji, šel bych bez námitek - byl jsem plný adrenalinu a smrti bych se nebál. Když jsem se uklidnil, děsí mě to.Doufám, že půjde se vztyčenou hlavou, ale bojím se, že budu brečet a prosit o milost."
"Ty ne," řekl Harkat."Ty jsi moc....zdatný."
"Vsadíš se?" zasmál jsem se ironicky.
"Porazils...kance a postavl...ses...ohni a vodě. Mikdys nedal...najevo strach. Tak proč....teď?"
"To bylo jiný," řekl jsem."Měl jsem šanci. Jestli se rozhodnou mě zabít, půjdu do síně smrti s vědomím, že je po mě."
"Neboj," řekl Harkat."Jestli zemřeš...možná....se vrátíš...jako lidička."
Díval jsem se na Harkatovo divné tělo, na jeho ošklivý obličej, zelené oči a msku, bez které by nepřežil."Jo, tak to se těšim," poznamenal jsem sarkasticky.
"Jen jsem se...tě snažil...utěšit."
"No, tak toho nech."
Minuty se strašně vlekly.Přál jsem si, aby se upíři rozhodli rychle,i kdyby to znamenalo smrt - cokoliv musí být lepší než tam sedět v nevědomosti.
Konečně, po strašné věčnosti se ozvaly kroky.Oba jsme se napjali a vyskočili ke dvěřím. Nervózně jsme se po sobě dívali. Harkat se najistě usmál.
"Jdeme," zašeptal jsem.
"Hodně štěstí," odpověděl.
Kroky zpomalily a zastavily se, pak se zase potivhu přibližovaly.Upír se vynořil z temné chodby a vešel do cely - Kurda.
"Co se děje?" zeptal jsem se.
"Přišel jsem se podívat, jak se s tím vyrovnácáš," řekl a neupřímně se usmál.
"Fajn!" štěkl jsem."Nemá to chybu! Nemohlo by být lp."
"Myslel jsem si to." Rozhlížel se.
"Už...rozhodli?" zeptal se Harkat.
"Ne. Ale nebude to trvat dlouho.Oni..." odkašlal si."Oni budou požadovat tvou smrt, Darrene."
Čekal jsem to, ale stejně mi to vyrazilo dech. Couvl jsem a podlomily se mi kolena. Kdyby mě Harkat nechytil a napřidržel, upadl bych.
"Snažil jsem se jim to vymluvit," řekl Kurda."a nebyl jsme sám - Gavner a Vanez ohrozili svou kariéru, jak za tebe prosili.Ale nic podobného se ještě nestalo. Pravidla jsou jasná - ti, kteří nedokončí Zkoušky, musí být usmrceni.Snažili jsme se přemluvit knížata, aby sis Zkoušku zopakoval, ale byli k našim prosbám hluší."
"Tak proč si pro mě nejdou?" zeptal jsem se.
"Pořád debatují.Larten svolal staré upíry a vyslýchá, jestli už se někdy něco podobného stalo.Snaží se pro tebe ze všech sil.Jestli tu je i sebemenší skulina, on jí najde."
"Ale není tu, že?" zeptal jsem se pochmurně.
Kurda zavrtěl hlavou."Jestli Paris Nebess neví, jak tě zachránit, tak už nikdo. Jestli ti on nemůže pomoct, tak pochybuju, že někdo jiný."
"Takže je po všem. Jsem vyřízenej."
"Ne tak určitě," řekl Kurda a nedíval se mi do očí - vlastně vypadal v rozpacích.
"Nerozumím," zamračil jsem se."Právě jsi řekl -"
"Verdikt nezměníš," přerušil mě."To neznamená, že tu musíš zůstat a čelit mu."
"Kurdo!" zalapal jsem po dechu, úplně zaražený tím, co právě řekl.
"Můžeš se dostat ven," zasyčel."Znám cestu daleko od stráží, místo, o kterém jsem ještě nikdy nikomu neřekl. Můžeme se Horou pohybovat v málo používáných tunelech, abychom ušetřili čas. Úsvit není daleko.Jak se dostaneš do terénu, budeš moct utíkat až do soumraku.A ani pak si nemyslím, že by po tobě někdo šel. Protože nepředstavuješ hrozbu, nechají tě jít. Mohli by tě zabít později, aý ne tebe narazí, ale pro teď -"
"To nemůžu udělat," přerušil jsem ho."Pan Hroozley by se za mě styděl.Jsem jeho pomocník. Musel by to povolit."
"Ne," řekl Kurda."Nemá za tebe zodpovědnost, ne po tom, co se stalo při Zkouškách.Lidi si můžou povídat za jeho zády, ale nikdo nezpochybní jeho dobré jméno na veřejnosti."
"Nemůžu," řekl jsem, tentokrát míň přesvědčivě."A co ty? Jestli zjistí, žes mi pomohl utéct..."
"Nezjistí," řekl Kurda."Zakryju svou stopu. Dokud tě nechytí, budu v pohodě."
"A co když mě chytí a dostanou ze mě pravdu?"
Pokrčil ramenama."Přijmu to riziko."
Zaváhal jsem, sžírala mě nejistota. Moje upíří část tu chtěla zústat a vyrovnat se s tím, co přijde. Lidksá část mě nabádala, ať se nechovám hloupě, seberu příležitost a zdrhnu.
"Jsi mladý, Darrene," řekl Kurda."Je bláznivé takhle zahodit svůj život.Opusť Upíří Horu.Začni znova. Máš dost zkušeností, abys přežil.Nepotřebuješ, aby se o tebe staral Larten.Spoustu upírů si žije svůj vlastní život; neohlíží se na nás ostatní. Buď svým pánem.Nenech, aby ti ty bláznivé rady ostatních zatemnily tvůj úsudek."
"A co myslíš ty?" otočil jsem se na Harkata.
"já myslím....že má...Kurda pravdu," řekl Harkat."Nemáš důvod....nechat je tě....zabít. Běž. Žij. Buď volný. Půjdu s ...tebou....a budu ti...pomáhat.Pozdějš, možná....ty pomůžeš...mě."
"Harkat nebude moct jít," řekl Kurda."Je moc široký, avy se vešel do některých tunelů, které jsem vybral.Můžete se stkat na smluveném místě, až Rada skončí a on bude moct odejít bez podezření."
"Panoptiku...hrůzy," řekl Harkat."Zvládneš ho....najít?"
Kývl jsem. Za ty roky s panoptikem jsem poznal spoustu lidí,kteří pomáhali panu Topolovi a účinkujícím. Mohli by mě nasměrovat za cirkusem.
"rozhodl ses?" zeptal se Kurda."nemáme čas tu postávat a diskutovat.Buď půjď se mnou, nebo zůstaň a čel smrti."
Polkl jsem, zíral jsem na svoje nohy a snažil jsem se rychle rozhodnout. Pak jsem se podíval Kurdovi do očí a řekl jsem,"Půjdu." Nebyl jsem na sebe pyšný, ale ostuda byla o hodně sladší než kůly v Síni Smrti.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 X.fad X.fad | 15. října 2006 v 9:11 | Reagovat

Nechybí tu jen tak náhodou 16. Kapitola??????

2 Dee Dee Dee Dee | Web | 15. října 2006 v 12:36 | Reagovat

To mě poser! Darren je posera!! nééé Bych šla zemřít..

3 Dee Dee Dee Dee | Web | 15. října 2006 v 12:37 | Reagovat

"Jo, tak to se těšim," poznamenal jsem sarkasticky.

"Jen jsem se...tě snažil...utěšit."

"No, tak toho nech."

:D:D:D xD to byla super část

4 Domča Domča | 6. ledna 2007 v 15:55 | Reagovat

to je uplne super, nikdy by me nenapadlo, ze by to mohlo takhle pokracovat!

5 Vlčice Vlčice | 20. února 2007 v 20:26 | Reagovat

To je tak napínavý!!! Já bych asi taky zdrhla. Ale nevim. Pořád se nemůžu rozhodnout co je dobrodružnější. Jestli smrt nebo cesta...

6 Andyna Andyna | Web | 5. června 2008 v 19:40 | Reagovat

wow!miluju takovýhle knížky!je to.....já nevim jak to říct!;)

smutný strašidelný a napínavý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.