5 - 14.kapitola

11. října 2006 v 15:35 | Querida |  5.díl - Zkoušky smrti
Čas plynul pomalu, když jsem se zotavoval ve svojí síti. Pečovatelé kolem mě poskakovali, vtírali mi různé krémy do spálené kůže, měnili obvazy, čistili rány, a ujišťovali se, jestli se mi tam nedostala infekce. Často tvrdili, jaké jsem měl štěstí. Žádné zranění nebylo trvalé, teda možná až na ztrátu vlasů. Moje nohy se uzdraví, plíce byly OK, většina kůže se mi zase zacelí. Když se to tak vezme, byl jsem na tom skvěle a mohl jsem děkovat své šťastné hvězdě.
Ale necítil jsem se skvěle. Pořád mě něco bolelo. Bylo to dost strašné, když jsem ležel v klidu, ale nesnesitelné když jsem se pohnul. Hodně jsem kvůli tomu brečel s přáním usnout a vzbudit se, až bolest odezní, ale i ve spánku se ozývaly ozvěny ohně, trápily mě noční můry, nic víc než slabá ozvěna bdělosti
Měl jsem spostu návštěvníků, kteří mi pomáhali nemyslet na bolest.Seba a Gavner se mnou strávili dlouhé hodiny a vyprávěli mi příběhy a vtipy.Gavner mi začal řikát Toastík, kvůli tomu, že jsem vypadal jako připálený toast. Taky mi nabízel, že mi najde vyhořelou pochodeň a její špičkou mi na čelo namaluje obočí, protože to moje shořelo společně s vlasama. Řekl jsem mu, kam si může strčit špičku pochodně - a zbytek pochodně taky!
Zeptal jsem se Seby, jestli nemá nějaké speciální léčení na spáleniny s nadějí, že bude znát nějakou starou léčebnou kúru, které mladí upíři nevěří."Vlastně ne," řekl,"ale až se ti to zahojí, měli bychom udělat další výlet do Síně Ba'Helenových pavouků a najít ti nějaké pavučiny proti svědění."
Arra za mnou taky chodila často, i když si víc povídala s panem Hroozleym než se mnou. Strávili dlouhé hodiny povídáním o starých nocích a části života, kterou prožili společně.
Za chvíli jsem začal přemýšlet, jestli neplánují zase udělat pár, a co by to znamenalo pro mě.Když jsem se na to pana Hroozleyho zeptal, rozpačitě si odkašlal a štěkl, ať ho neotravuju takovými nesmysly - jsou s Arrou jen dobří přátelé.
"Jasně že jo," šklebil jsem se a odbyl ho se znaleckým mávnutím ruky.
Kurda přišel jen párkrát.Když bylo po Festivalu, museli toho upíři hodně probrat, většina z toho se týkala vampýrů.Jako zkušený generál a expert na vampýry strávil většnu svého volného času na schůzích a setkáních.
Arra se mnou byla při jedné z těch vzácných příležitostech, kdy se Kurda ukázal. Zarazila se, když si ho všimla, a on se chtěl stáhnout, aby se vyhnul konfliktu. "Počkej," zavolala ho zpátky."Chci ti poděkovat za to, co jsi udělal pro Darrena."
"To nic nebylo," usmál se.
"To teda bylo," nesouhlasila."Hodně z nás má o Darrena starost, ale jedině tys ho dokázal ochránit v hodině, kdy to opravdu potřeboval.My ostatní bychom jen stáli a dívali se, jak umírá. Nesouhlasím s tvými postoji - mezi diplomacií a zbabělstvím vede jen tenká nit - ale občas to funguje líp než naše vlastní postoje."
Arra odešla a Kurda se pousmál."Víš," poznamenal," to byl okamžik nejbližší tomu, aby mi řekla, že mě vlastně má docela ráda."
Kurda mi podal vodu - byl jsem na dietě - a vyprávěl mi, co se dělo, když jsem byl mimo. Výbor diskutoval, co dělat ohledně vampýrů a kdyby jejich pán skutečně povstal."Zaprvé vážně přemýšlí nad tím, že by s nimi uzavřeli mír,"řekl.
"To tě musí těšit."
Povzdechl si."Kdyby se to stalo před pár lety, skákal bych radostí.Ale čas vypršel. Myslím, že bude potřeba víc než výbor, aby sjednotil kmeny a postavil se hrozbě pána vampýrů."
"Myslel jsem, že v něj nevěříš," řekl jsem.
Pokrčil rameny."Na veřejnosti ne. Ale mezi náma..." Ztišil hlas."Myšlenka na něj mě šíleně straší."
"Myslíš, že je skutečný?" zeptal jsem se.
"Jestli to říká pan Sudd - ano.Ať věřím nebo ne, o schopnostech pana Sudda se nedá pochybovat.Jsem si jistý že přijde, za předpokladu že nebudeme dost rychlí a nezatrhneme mu už ten příchod. Zastavení ho už před příchodem by ale mohlo znamenat strašné oběti,ale jestli je to daň za nezapočnutí války, proč ne."
Bylo divné slyšet od Kurdy takovéhle doznání.Jestli se on - přítel vampýrů - bál,ostatní upíři musí být k smrti vyděšení. Moc pozornosti jsem řečem o pánovi vampýrů nevěnoval,ale rozhodl jsem se, že začnu poslouchat bedlivěji.
Příští noc - poslední před začátkem mojí čtvrté Zkoušky - ke mě přišel pan Hroozley po setkání s Vanezem.Harkat už byl u mojí sítě. Ten člen Nárůdku se mnou trávil víc času než kdokoliv jiný.
"Promluvil jsem si s Venazem," řekl pan Hroozley," a shodli jsme se na tom, že bys měl před příští zkouškou spíše odpočívat než cvičit. V téhle zkoušce nepotřebuješ moc zkušeností. Prostě se musíš postavit a zabít dva divočáky, kteří jsou naočkováni upíří krví. Je to boj na život a na smrt."
"Když dokážu zabít divokého medvěda, určitě zvládnu i pár prasat," zakřenil jsem se a snažil jsem se znít pozitivně - cestou k Hoře jsem jednoho medvěda zabil.
"Pravděpodobně ano," souhlasil pan Hroozley."Kdybys nebyl tak zraněný, klidně bych se vsadil, že to zvládneš s jednou rukou svázanou za zády."
Usmál jsem se a pak jsem se rozkašlal. Od té Zkoušky jsem kašlal hodně. Byla to přirozená reakce na všechen ten kouř, co jsem vdechl. Neměl jsem nijak poškozené plíce, takže by měl kašel za pár dní přestat.Pan Hroozley mi podal sklenici vody a já jí pomalu vypil. Už jsem mohl jíst, a svoje první jídlo od Zkoušky jsem si dal dřív. Byl jsem na tom mizerně, ale díky upíří krvi jsem se rychle zotavoval.
"Vážně se cítíš připravený na Zkoušku?" zeptal se pan Hroozley."Klidně bych bral dalších 24 hodin,"povzdechl jsem si," ale myslím, že to půjde. Před snídaní jsem se čtvrt hodiny procházel, a cítil jsem se dobře. Jak mě budou držet nohy, bude to v poho."
"Povídal jsem si se Sebou Nilem," změnil pan Hroozley téma."Myslí si, že by toho měl nechat, hned jak skončí Rada. Jako správce Síní už pracoval dost dlouho. Chce ještě vidět svět, než zemře."
"Možná by mohl jít s náma do panoptika," navrhl jsem.
"Vlastně," řekl pan Hroozley a bedlivě mě sledoval," se do panotika možná už nevrátíme."
"Co?" zamračil jsem se.
"Seba mi navrhl post Správce Síni. Přemýšlím, že bych to přijal."
"Myslel jsem, že se nikomu ten post nelíbí," řekl jsem.
"Není moc žádaný," souhlasil pan Hroozely," ale správci jsou uznáváni a respektováni. Chod Upíří Hory je velká zodpovědnost. Také je to štědře odměněné - na stovky let můžeš mít vliv na nové generály."
"Proč to nabídl zrovna vám?" zeptal jsem se."Proč ne jednomu z jeho pomocníků?"
"Jeho pomocníci jsou mladí.Sní o tom, že budou generály nebo vyrazí do světa a prosadí si tam svou.Bylo by nefér jednoho z nich připravit o sny, když jsme po ruce já, připraven pokračovat."
"Chcete to dělat, že jo?" zeptal jsem se a v obličeji jsem mu to četl předem.
Kývl."Před desetiletím dvěma by to byla věc nejnepodobnější mým přáním. Ale když jsem skončil s generálstvím, život pro mě neměl smysl. Ani jsem si neuvědomil, jak moc mi chybí být částí klanu, až do téhle Rady. Tohle by byla dokonalá příležitost se zase vzchopit!"
"Jestli to fakt tak chcete, tak do toho jděte," povzbudil jsem ho.
"Ale co ty?" zeptal se."Jako můj pomocník bys tu musel zůstat, dokud bys nebyl dost starý, abys mohl žít sám. Zamlouvá se ti představa prožít příštích třicet let života zavřený mezi stěnama Hory?"
"Moc ne," řekl jsem."Užíval jsem si ten pobyt - až na Zkoušky - ale umím si představit jak by to mohlo být nudné za pár let." Zamyšleně jsem se podrbal na hlavě."A co Harkat? Jak se dostane zpátky, když tu zůstaneme?"
"Zůstanu....s tebou...když se...rozhodneš....zůstat," řekl.
"Fakt?" zeptal jsem se překvapeně.
"Část paměti...se...mi vrátila. Většina je prázdná....ale pan Sudd...mi řekl....že jediná šance....jak...zjistit...kdo jsme....byl před smrtí...je...držet se tebe."
"Jak bych ti já mohl pomoct zjistit, kdos byl?"
Harkat pokrčil ramenema."Nevím. ale...zůstanu....na tvojí straně...dokud to...budeš...chtít."
"to ti nebude vadit trčet v Hoře?" zeptal jsem se.
Harkat se usmál."Lidičkové.....si zvyknou...všude."
Lehl jsem si a promýšlel jsem nabídku. Kdybych zůstal, mohl bych toho o upírech zjistit mnohem víc, klidně se vytrénovat na generála. Představa generála mě přitahovala - představoval jsem si sám sebe v čele upírů v boji s vampýrama, jako kapitán pirátů nebo generál v armádě.
Na druhou stranu, už bych asi nikdy neviděl Evru ani pana Topola ani ostatní moje známé z panoptika.Žádné cestování po světě, vystupování před publikem, nebo takový komfort jako kino nebo čínské jídlo - ne pro dalších třicet let!
"Je to velké rozhodnutí," přemýšlel jsem nahlas."Mám nějaký čas na promyšlení?"
"Samozřejmě,"řekl pan Hroozley."Žádný spěch.Seba neočekává odpověď do konce Rady. Pořádně to probereme, až dokončíš Zkoušky.""Jestli je dokončím," usmál jsem se nervózně.
"Až," trval na svém pan Hroozley a usmíval se.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dee Dee Dee Dee | Web | 11. října 2006 v 19:36 | Reagovat

Ježiši to bude o nudě, když budou v Hoře! Ale oni tam vlastně nebudou ne? podle těch dalších knih... ???

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.