5 - 11.kapitola

9. října 2006 v 18:38 | Querida |  5.díl - Zkoušky smrti
Festival Nemrtvých dospěl k obrovskému zakončení třetí noci. Oslavy začaly několik nocí před západem slunce, a i když Festival oficiálně končil s příchodem noci, pár upírů nechalo oslavného ducha žít ještě ráno.
Poslední den se nekonaly žádné boje. Vyprávěly se příběhy a zpívalo se. Zjistil jsem toho spoustu o historii a našich předcích - jména slavných vůdců, ohromné bitvy, sváděné s vampýry i lidmi - a klidně bych poslouhal hluboko do noci, kdybych si nemusel jít vylosovat další Zkoušku.
Tentokrát jsem si vybral Síň Plamenů, a každý upír v okolí se zašklebil.
"Je to špatný, že jo?" zeptal jsem se Vaneze.
"Jo," odpověděl mi popravdě."Bude to tvá zatím nejtěžší Zkouška.Musíme poprosit Arru o pomoc s přípravou.S její pomocí bychom tě mohli připavit.
Bohužel dost jasný přízvuk dal na slovo mohli.
------------------------------------
Většinu noci jsem se učil, jak se vyhýbat plamenům.Síň Plamenů byla dlouhá kovovámístnost se spoustou děr v zemi. Ohně tam jsou vpouštěny, až když je čas na Zkoušku, a upíři zaspoda je posílají do místnosti dírami v zemi. Protože jich tam bylo tolik, bylo nemožné předvídat, která cesta bude úplně bezpečná a která ne.
"Musíš používat uši stejně jako očí," vysvětlovala mi arra. Upírka si na Festivalu poranila pravou ruku a teď jí měla zavěšenou na pásce."Uslyšíš plameny, ještě než přijdou."
"Jeden plam,en byl odveden ze Síně a pár upírů ho pumpovalo do místnosti, kde jsem svičil,abych poznal zvuk plamenů. Arra stála za mnou a odtáhla mě od plamene, před kterým jsem dost rychle neuhnul.
"Slyšíš syčení?" zeptala se.
"Jo."
"to je znamení, že tě míjí plamen. Kdykoliv uslyšíš krátký, hvízdavý zvuk - asi tenhle!" štěkla a táhla mě pryč, když se mi skoro pod nohama objevil plamen."Slyšels to?"
"Jen tak tak," řekl jsem a nervözně jsem se chvěl.
"Jen tak tak nestačí," zamračila se."Jen tak tak tě zabije. Budeš mít jen chvilku na to, utéct před plamenama. Každá vteřina bude vážená. Nestačí reagovat hned - budeš muset reagovat s předstihem!"
O pár hodin později jsem si na to zvykl a pobíhal jsem Síní a celkem v pohodě jsem se vyhýbal plamenům."To je dobré," řekla Arra, když jsme odpočívali."Ale teď vždycky hoří jen jeden plamen.Při Zkoušce jich bude všech pět. Navíc budou rychlejší a silnější. Budeš se toho muset naučit ještě hodně, než budeš připravený."
Po chvíli zkoušení mě Arra vyvedla ven ze Síně a k ohni. P5istrčila mě k němu, poapdla hořící větev a začala mi s ní přejíždět po rukou a nohou."Přestaň!" vyjekl jsem."Spálíš mě zaživa!"
"Buď zticha!" nařídila."Musíš si zvyknout na to horko. Máš dost odolnou kůži - dost toho vydržíš. Ale musíš na to být připravený. Nikdo neprojde Síní Plamenů nepoznamenaný.Budeš popálený a zraněný. Tvoje šance na přežití závisí na tom, jak budeš reagovat na bolest. Pokud se jí poddáš, zpanikaříš - zemřeš. Pokud ne, mohl bys přežít."
Věděl jsem, že Arra o takových věcech nikdy nežertuje, tak jsem jen pevně stiskl zuby, zatímco mi přejížděla horkou špičkou větve přes kůži. Škrábance, které se díky pavučinám zahojily, se zase ozvaly a jen mi dodaly na zoufalství.
Během přestávky jsem si prohlížel místa, kde mi Arra přejížděla větví.Byly růžové a na dotek bolestivé, jako bych se spálil na slunci."Jseš si jistá, že je to dobrý nápad?" zeptal jsem se.
"Musíš si zvyknout na dotek plamenů," řekla."Čím víc bolesti zažiješ teď, tím spíš se s tím později vyrovnáš.Nedělej si žádné iluze - tohle je jedna z nejsložitějích Zkoušek. Než skončí, dost si vytrpíš."
"Moc mě teda nepovzbuzuješ," zasténal jsem.
"Njesem tu, abych tě povzbuzovala," odpověděla kousavě."Jsem tu, abych ti pomohla se záchranou života."
Arra s Vanezem se chvíli rozhodovali a nakonec bylo rozhodnuto, že se budu muset obejít bez svých několika hodin spánku."Potřebujeme těch pár hodin," řekl Vanez."Měl jsi tři dny a noci odpočinku.Teď je mnohem důležotější trénink než odpočinek.
Po krátkém odpočinku jsem se učil, jak uskakovat plamenům mnohem přesněji. Bylo důležité se se pohybovat co nejopatrněji. Tak jsem mohl poslouchat a lépe předvídat, kde bude další plamen.Znamenalo to trochu popálení, ale bylo to lepší než šlápnout vedle a skončit v oblaku kouře.
Cvičili jsme, dokukd do začátku Zkoušky nezbývala pouhá půl hodina.Vrátil jsem se do svého pokoje, aby nabral dech a převlékl se - budu na sobě mít jen kožené trenky.a pak jsem se vrátil do Síně Plamenů., kam mi přišlo hodně upírů popřát štěstí.
Šíp - holohlavý a potetovaný kníže - přišel dohlížet na Zkoušku."Je mi líto, že posledně nepřišel nikdo,"omlouval se a udělal si dotek smrti.
"To je v pořádku," řekl jsem."Nevadí mi to."
"Jsi vlídný účastník," řekl."Tak, znáš pravidla?"
"Kývl jsem."Musím tam zůstat 15 minut a pokud možno se neusmažit."
"Tak nějak," zakřenil se."Jsi připraven."
"Skoro," řekl jsem a třásly se mi kolena.Otočil jsem se k panu Hroozleymu."Kdybych neprošel, chci, abyste -"začal jsem, ale byl on mě naštvaně přerušil.
"Nemlu takhle! Mysli pozitivně!"
"Já myslím pozitivně," řekl jsem," ale vím, jak to bude těžké.Jen jsem chtěl říct, že jsem nad tím přemýšlel, a kdybych zemřel, chtěl bych, abyste vzali moje tělo domů a dali ho do mého hrobu. Tak bych mohl být navždy blízko mámě, tátovi i Annie."
Pan Hroozley zamrkal (měl snad v očích slzy?)a odkašlal si."Udělám, jak požaduješ,"řekl a podal mi ruku. Odstrčil jsem jí a místo toho jsem ho objal.
"Jsem pyšný, že jsem mohl být vaším pomocníkem,"zašeptal jsem, a pak jsem se odtrhl a než mohl kdokoliv něco říct, vstoupil jsem do Síně Plamenů.
---------------------------------
Dveře se za mnou hlasitě zavřely a přehlušily zvuk blížících se plamenů. Došel jsem doprostřed místnostia potil jsem se strachem i horkem. Podlaha už byla horká. Chtěl jsem si rozetřít nějaké sliny na chodidlech, abych si je ochladil, ale Arra mi poradila, abych to nedělal moc brzo. Bude tam ještě větší teplota - lepší si šetřit sliny na dobu, až je budu vážně potřebovat.
Z trubek se ozýval klokotavý zvuk. Ztuhnul jsem, ale to se jen třásla jedna trubka. Uvolnil jsem se, zavřel jsem oči a zhluboka jsem dýchal, dokud tam ještě byl čerstvej vzduch. Další problém, kterému budu muset čelit - i přes ty díry ve stropě a zdech bude kyslík brzy pryč a já ho budu muset pracně shánět mezi plamenama nebo riskovat udušení.
Jak jsem přemýšlel nad vzduchem, uslyšel jsme pod sebou syčení. Otevřel jsme oči a uviděl jsem obrovský plamen jen pár metrů po mojí levici.
Zkouška začala.
Ignoroval jsem ty plameny - byly moc daleko, aby mě mohly zranit - a pozorně poslouchal další výbuch. Měl jsem zatim štěstí. arra mi tvrdila, že občas plameny začnou plát hned u vás a pořád vás neopouštějí.Aspoň jsem si mohl postupně zvykat na žár.
Blízko napravo ode mě jsem uslyšel hvízdání. Odskočil jsem přesně ve chvíli, kdy plamen vyšlehl, a napjal jsem se- byl blízko, ale nemohl mě zranit.
Měl jsem zůstat na místě nebo se opatrně vyhnout. Takhle jsem se mohl vřítit přímo do problémů.
Plameny teď šlehaly rychle po celé Síni. Cítil jsem ve vzduchu horko a najednou se mi špatně dýchalo. Díra jen pár centimetrů od mojí pravé nohy zahvízdala. Nehýbal jsem se, ani když mi plamen ošlehl nohy - tak malé zranění jsem si mohl dovolit. Mnohem větší plameny šlehaly za mnou. Opatrně jsem se plížil kupředu a pomalu jsem se dostával z nejhoršího. Plameny mi olizovaly záda, ale nebylo to tak strašný.
Nejhorší bylo, když dva nebo více plameny vyšlehly blízko u sebe. Nemohl jsem udělat nic, když jsem byl mezi dvěma plamennýma sloupama, až na to, že zatáhnu břicho a opatrně projdu slabou stěnou.
Za pár minut mi nohy ječely agonií - odnesly většinu spálenin. Vtíral jsem si do nich sliny, což je trochu ochladilo. Klidně jsem mohl stát na rukou, abych trochu ulevil nohám, až na to, že bych tím ohni nastavil hlavu a vlasy.
Hodně upírů, kteří se na Zkoušky připravovali, si měsíce předem oholil hlavu, takže při Zkouškách neměli žádné vlasy. Tím měli v téhle Tkoušce větší šanci, protože kůže chytí o hodně hůř než vlasy. Ale je zakázáno si oholit vlasy přímo na Zkoušku, a všechno se událo tak rychle, že mě na to nikdo nestihl upozornot.
Neměl jsem šanci, jak zjistit čas.Musel jsem se plně soustředit na oheň a podlahu. I ta nejmenší nepozornost mohla mít strašné následky.Několik děr přede mnou vychrlilo plameny najednou. Začal jsem couvat, když jsem za sebou uslyšel hvízdání.Zase jsem zatáhl břicho a uskočil doleva, pryč od nejhoršího plamene.
Nebezpečí pominulo,ale byl jsem v rohu.Vanez mě před ním varoval ještě před tím, než nám přišla pomáhat Arra."Vyhýbej se rohům," řekl."Drž se co nejvíc uprostřed. Když se dostaneš do rohu, rychle pryč. Většina těch, co uhořeli skončila uvězněná v rohu."
Začal jsem se vracet, ale oheň tam pořád šlehal a bránil mi v cestě. Vrátil jsem se do rohu a čekal jsem na svou příležitost, až se první plamen zastaví. Problém byl - že se na to žádný nechystal.
Bublání trubek mě vrátilo do reality. Oheň vyšlehl přímo za mnou a popálil mi záda. Zašklebil jsem se, ale nepohnul jsem se - nemohl jsem. Vzduch tam byl dost řídký. Mával jsme si rukou před obličejem, abych si udělal nějaký vzduch, ale moc to nepomáhalo.
Plamenné sloupy úřede mnou se zformovaly do stěny aspoň dva tři metry tlusté. Sotva jsem viděl skrz. Jak jsem tam postával a čekal na volnou cestu, když trubky pode mnou zasyčely, několik najednou. Na cestě byl obrovský plamen, přímo pode mnou! Měl jsem několik vteřin, abych se rozhodl a jednal.
Nemohl jsem zůstat - uhořel bych.
Nemohl jsem se vrátit - uhořel bych.
Nemohl jsem do stran - uhořel bych.
Dopředu skrz ohnivou stěnu?Asi bych uhořel, ale byla za ní místnost a vzduch - kdyby se mi to povedlo.Byla to zoufalá možnosr,ale nebyl čas si stěžovat. Zavřel jsem pusu a oči, zakryl jsem si obličej rukama a vyrazil jsem k obří stěně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Barýs Barýs | 3. října 2009 v 19:23 | Reagovat

Dobrý

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.